Etika pro evropské psychology
Autoři: Geoff Lindsay, Casper Koene, Haldor Øvreeide, Fredi Lang
Originální název: Ethics for European Psychologists
Překlad: Lenka Němečková
Původní rok: 2008
Rok vydání: 2010
Žánr: odborná literatura, psychologie, etika
Počet stran: 262
Moje hodnocení:
8/10 Pro edici Psyché nakladatelství Triton mám poněkud slabost. Vyšlo v
ní už několik desítek svazků a tohle je další, který jsem si pořídila a
nelituji. Téma etiky je v psychologii poměrně klíčové a s různými
dilematy se během praxe bude setkávat každý z nás. Výrazným plusem knihy
je množství příkladů z praxe a jejich následné rozebrání s nástiny
možných řešení. Mimo to je v knize podrobně rozebrána samotná etika,
existující etické kodexy a důsledky porušení etických zásad. S tím
souvisí další plus knihy, kterým jsou přílohy v podobě znění etického
metakodexu EFPA, dále doporučení týkající se hodnotících postupů a
nápravných opatření v případě podání stížnosti na neetické chování,
vodítka týkající se mediace v souvislosti se stížnosti na neetické
chování a konfrontace se stížností. Kniha je obecně čtivá a vhodná i pro
ty, kteří se o toto téma pouze zajímají.
Obálka: 10/10
Obálky této edice mám ráda. Jsou docela jednoduché, prakticky na sobě
nemají žádné rušivé prvky a jsou podle mě zkrátka pěkné.
Anotace:
Autory knihy Etika pro evropské psychology jsou čtyři význační evropští
psychologové, členové Evropské federace psychologických asociací (EFPA)
a její etické komise. Stejně jako jejich kolegové si uvědomují, jak
často je v praxi nutné řešit etická dilemata, a to bez ohledu na to, ve
které části Evropy se nacházíme nebo na jakou oblast psychologie se
zaměřujeme (uvedeny jsou příklady z výzkumu, forenzní psychologie,
pedagogické či klinické psychologie).
Součástí
publikace je i Etický metakodex EFPA, jenž má sloužit jako podklad pro
etické kodexy jednotlivých členských společností, které jej mají dále
rozšířit o svá národní specifika. V hlavních kapitolách jsou
rozpracovány jeho čtyři hlavní principy - respekt, kompetence,
odpovědnost a integrita.
Cílem
knihy je rozvíjet etické uvažování a především jednání v praxi. Čtenář
se tu nesetká jen s teoretickými úvahami, ale najde zde i velké množství
příkladů z praxe, jež inspirují k úvahám o etických otázkách. Proto
poslouží nejen psychologům, ale i učitelům a studentům psychologie nebo
každému, kdo se o tuto problematiku zajímá.
Ukázka:
Síla tedy spočívá v tom, že Metakodex vznikl jako důsledek kolegiálního
procesu a při jeho vytváření bylo dosaženo co největší shody. Druhou
silnou stránkou byl jeho formát, který specifikoval, čím by se měly
národní kodexy zabývat, přičemž specifické vyjádření ponechal na každé
jednotlivé zemi.
Novější iniciativy se
snaží posunout tento proces dále. Pracovní skupina stanovená
Mezinárodní unií psychologické vědy (IUPsyS) na svém všeobecném zasedání
v roce 2002 začala vytvářet Univerzální deklaraci etických principů pro psychology.
Tato iniciativa usiluje o větší pokrytí než EFPA: jde jí o celosvětovou
použitelnost. Má podporu IUPsyS, Mezinárodní asociace aplikované
psychologie a Mezinárodní asociace mezikulturní psychologie.
Tato iniciativa má náročnější úkol, protože Deklarace usiluje podle své definice o to, aby byla použitelná a platná ve všech
zemích. Univerzální deklarace vzniká jako řada konceptů, o nichž se
diskutuje na mezinárodních konferencích. To je obezřetný a hloubavý
přístup, který trvá dodnes. Ačkoli má trošku jiné cíle - jedná se přece
jen spíše o deklaraci než o metakodex - chce také podporovat rozvoj
optimální etické praxe. Obě iniciativy navíc mají společný záměr snažit
se o kolegiální příštup a společný základ.
Výzvou
do budoucna je i nadále rozvíjet tuto snahu o nalezení společného
přístupu k etické praxi a přitom respektovat jednotlivé kulturní
odlišnosti, jež je třeba vzít do úvahu, avšak nepřipustit, aby měl
dominantní postavení jeden nejvlivnější nebo společný kodex/kodexy. V
Evropě už se to podařilo; doufejme jen, že ke stejnému výsledku můžeme
dojít i v celosvětovém měřítku. Výzva bude obzvlášť naléhavá v
rozvojových zemích, jak jsme zjistili už v Evropě. Problémy představují
omezené zdroje, zvláště ve výcviku, a nedostatečná infrastruktura,
kterou by mohla nabídnout národní asociace. Kolegiální a respektující
přístup však může vést k tomu, že psychologové ze zemí s dobře zavedeným
výcvikem a podpůrnými systémy budou spolupracovat s kolegy z nově se
rozvíjejících zemí. Důraz je zde na slově kolegiální, protože každý z
nás se může od druhého hodně naučit.
Specifický technický vývoj
Když
se ohlédneme za prvními sto lety psychologie jako profese, zjistíme, že
došlo k ohromným změnám ve vědomostech i dovednostech na nich
založených. Neustále se například rozvíjejí nové metody hodnocení i
intervence.
(Kapitola 10. Etické výzvy do budoucna; Vytvoření společného etického kodexu?, Specifický technický vývoj, strana 237)
Nakladatelství: Triton