Antarktida: Zmrtvýchvstání
Podtitul: Nový temný světadíl hrůzy. Vstup jen na vlastní nebezpečí.
Autor: Jeremy Robinson
Originální název: Antarktos Rising
Překlad: Pavel Kaas
Původní rok: 2007
Rok vydání: 2009
Série: Origins (4. díl)
Žánr: sci-fi, thriller, dobrodružný
Počet stran: 334
Moje hodnocení:
10/10 Je to jedna z mých oblíbených knih. Za sebe musím říct, že jsem
se s něčím podobným ještě nesetkala. Děj mi přišel hodně zajímavý a na
začátku bych opravdu netipovala to, jak bude pokračovat a už vůbec ne
to, jak skončí.
Ale rozhodně není pro
každého, protože je tam mimo jiné i zakomponovaná víra v Boha. Nicméně
to je jeden z těch důvodů, co mě na knize zaujalo, protože se s tím u
takto smíšených žánrů moc nesetkávám. Prozrazovat toho moc nechci, takže
to jen doporučím těm, kteří mají rádi knihy těchto žánrů a chtějí si
přečíst něco, co se pravděpodobně liší od toho, co čtou obvykle. Je to
opravdu dobře napsaná kniha, člověk se od toho nechce odtrhnout.
Obálka: 10/10 Obálka se mi moc líbí, dokonce mnohem víc než originální.
Ukázka:
Společně procestovali kontinent a dávali dohromady jednotlivé dílky.
Nakonec - poté, co Clarkovi kolegové knihu nepřijali - mezi ně vrazila
klín. A přece - určitě existují lidé, kteří toho o tomto světadílu vědí
víc než on. A někteří z nich jsou jistě příslušníky ozbrojených sil. Tak
proč tak zoufale chtějí právě jeho?
Těžký
náraz do ramene Whitneyovou poslal vývrtkou k chodníku a rázem ji
vytrhl z rozjímání. Rukama sjela po zemi a drobné kamínky, které se jí
zaryly pod kůži, pálily jako žhavé uhlíky. ,,Koukej na cestu, sráči!"
zaječela. Když se ohlédla, spatřila ženu s bezvládným dítětem v náručí
žadonící o pomoc.
Čísi silná ruka se k
ní natáhla a zdvihla ji ze země, Whitneyová však nedokázala odtrhnout
zrak od té ženy. ,,To pro ni nemůžeme nic udělat?"
Whitneyová
pohlédla na Wrighta, který ji právě zvedl na nohy. Z jeho očí sice
vyčetla soucit s tou ženou, ve tváři však měl naprosto odhodlaný výraz.
Jí pomoci nemohli a jejímu dítěte už pomoci nebylo. Whitneyová ze sebe
setřepala prach. Po tolika dnech strávených nabalená jako polárník byl
pro ni nezvyk chodit zase v džínách. Zimní a vojenskou výstroj za
civilní vyměnili během zastávky ve Fort Benningu. Od každého, kdo byl
považován za jakousi autoritu, se očekávaly odpovědi. Každá živá duše v
ulicích by je otravovala s dotazy a dožadovala by se jakýchkoliv
informací o svém budoucím osudu. Jenže žádné odpovědi neexistovaly.
Všichni
čtyři na sobě měli modré džíny a nějakou bundu, kterou zmačkali a
ušpinili tak, aby to vypadalo, že táboří podobným způsobem jako všichni
ostatní. Vrtulník je vysadil mimo dohled z města a pak už pokračovali
pěšky. Konverzace byla nulová. Zato napětí stoupalo. Každý si pro
všechny případy nesl skrytou osobní zbraň, hrozba udušení v doléhajícím a
strkajícím se davu však ani na okamžik neustoupila docela.
Po
půlhodině chůze došli k uličce, v níž kempovalo asi patnáct nápadně
dobře stavěných mužů. Jako by si Dallas Cowboys vyrazili do ulic. Ulička
za nimi byla prázdná. Podivné, pomyslela si Whitneyová. Zatím každá
ulička, kterou minuli, byla přecpaná uprchlíky. Wright k těm chlapákům
přistoupil, Ferrellová s Cruzem se drželi zpátky.
(Kapitola 20, strana 93)
Nakladatelství: BB/art s.r.o.