Daň peklu
Podtitul: Vzhůru do světa hrůzostrašných elfů s autorkou Kroniky rodu Spiderwicků
Autorka: Holly Black
Originální název: Tithe: A Modern Faerie Tale
Překlad: Jana Jašová (verše: Jiří Gruša, Jiřina Hauková, Martin Hilský, Petr Matoušek, Vítězslav Nezval, Jaroslav Skalický)
Původní rok: 2002
Rok vydání: 2007
Série: Moderní příběhy z čarovné říše (1. díl)
Žánr: fantasy, romantika, pro mládež
Počet stran: 234
Moje hodnocení:
9/10 Musím říct, že mě mírně překvapilo, že jsem tuhle knížku našla v
knihovně v dospělém oddělení, nějak na to nejsem zvyklá, když se jedná o
fantasy. Ale budiž, je tam pár vět, které si nemusí číst zrovna
nejmenší děti (i když by se zase určitě daly najít knihy v dětském
oddělení, které jsou na tom mnohem hůř...ehm).
Kniha
se čte dobře, příběh se mi celkově taky líbil, jen tam byly občas
nějaké nesrovnalosti, ale dalo se to přejít s přivřenýma očima. Hlavní
hrdinku jsem si teda moc neoblíbila, ale zato elfy ano, a to i ty zlé. Nějak mě to k nim táhlo.
Obálka: 5/10 Ne že by obálka byla úplně špatná, koukatelná je. Nicméně s porovnáním s tou původní to přece jen je o pár stupínků níž.
Anotace:
O šestnáctileté Kaye Fierchové, harcující se po světě s matkou
rockerkou, se povídá, že je divná. Nechodí do školy, vede zvláštní řeči a
ustavičně si vymýšlí báchorky, které jí nevěří ani její nejlepší
kamarádka Janet. Když se však Kaye povede oživit kolotočového koně s
ulámanýma nohama, uhranout Janetina kluka, poté natrefit na zraněného
elfa a ještě jí na okno zaťukají skřítčí kamarádi z dětství, je nad
slunce jasnější, že tu doopravdy něco nehraje. Bodláčnice, Loutnička a
Špičák dívce prozradí, že k nim má blíž, než si sama myslí. Proto ji
požádají, aby jim pomohla v boji s elfskými mocipány, neboť se naplnila
sedmiletá lhůta a jejich národ musí o halloweenské noci přijetím Pekelné
daně stvrdit své vazalství vůči kouzelnému dvoru Prokletých. Ale pokud
by se Kaye odhodlala stát obětinou, smlouva zůstane nenaplněna a
skřítkové by získali svobodu. Dívka prosbu vyslyší a spolu s Janetiným
starším bratrem Cornym pronikne do bezcitného světa Neviditelných. Jakou
úlohu však hraje v téhle nemilosrdné říši záhadný Roiben, kterého
zachránila před jistou smrtí a který je tak přitažlivý? Je celá hra na
obětování vážně jenom jako, anebo navzdory všem skřítčím ujištěním
začalo jít do tuhého, protože za celou záležitostí stojí kdosi mocnější a
Kaye čeká boj o holý život v kulisách, jež jsme vyhradili snům a
pohádkám?
Napínavý fantasy román Holly Blackové vypráví o dvojí tváři svobody i o ceně, která se za její poznání platí.
Ukázka: Mužíček k ní vystřelil pohled jako šíp. "Bodláčnice čeká," prohlásil. "Pospěš si."
Jeho
hlas zněl unaveně, naléhavě a nepřátelsky. Takhle s ní nikdy předtím
nemluvil. Kaye přesto podlehla pocitu dávné důvěrnosti: stejný
pokojíček, stejné postavičky přicházející uprostřed noci, aby ji vzaly s
sebou na lov světlušek nebo na výpravu za nezralými třešněmi. Natáhla
si černý svetr přes starodávnou bílou noční košili, kterou jí na spaní
půjčila babička, a vklouzla do bot. Pak se rozhlédla po kabátu, ale ve
tmě viděla jen nezřetelné obrysy pytlů s oblečením, takže to radši
vzdala. Svetr snad postačí.
Vyšplhala
na střechu. "Proč mě chce vidět?" Bodláčnice jí vždycky připadala jako
mrzoutská stará tetka, která si nerada hraje a snadno se namíchne.
"Má něco na srdci."
"A
proč mi to nepovíte vy?" zeptala se Kaye. Přehodila nohy přes okraj
střechy, zatímco Špičák sklouzl dolů po kůře a Loutnička se plavně
snášela k zemi za pomocí vířících křídel.
"Pospěš si," pobídl ji znovu mužíček.
Kaye se přehoupla přes okap a pustila se. Přistála pružně jako kočka, ale křoví rododendronu ji poškrábalo lýtka.
Rozběhli se k silnici. Loutnička napůl tančila ve vzduchu kolem Kaye a šeptala jí do ucha: "Chyběla jsi mi, chyběla jsi mi..."
"Tudy," houkl trochu zbytečně Špičák. Kaye si přece tu cestu pamatovala.
"Tys
mi taky chyběla," přiznala skřítče a natáhla ruku, aby pohladila její
droboulinké tělíčko. Loutnička byla na dotek kluzká jako vodní hladina a
heboučká jako ranní opar.
Skleněná
bažina - tak se říkalo strouze zaneřáděné všelijakými střepy - se táhla
podél silnice asi kilometr. Sešplhali příkopem až k bahnitému dnu. Na
kamenech se povalovaly láhve od piva, sem tam rozmlácené napadrť, a mezi
nimi proudila voda a třpytila se v barevných úlomcích jako chrámová
mozaika.
(kapitola č. 5, strana 69)
Nakladatelství: Knižní klub