Darke
Autorka: Angie Sage
Překlad: Jaroslava Novotná
Ilustrace: Pavel Čech
Rok: 2011
Série: Příběhy Septimuse Heapa (6. díl)
Žánr: fantasy
Počet stran: 375
Moje hodnocení:
10/10 Po pátém díle, který byl pro mě tak trochu zklamáním, jsem
tentokrát byla nadšená. Darke je o něco víc temnější než předchozí díly,
což napovídá i sám název. I mně občas přejel mráz, když jsem si některé
scény představila až moc živě. Angie Sage psát umí, vtáhne vás do světa
Septimuse Heapa hned od začátku a do konce vás nepustí. A tak se mi to u
ní vždycky líbilo. Pravda je, že mě opět lehce vytáčela postava Jenny,
ale tak nějak se to dalo překousnout díky všem ostatním věcem okolo.
Ještě mi přišlo vtipné, že v tomto díle byl zmíněn věk hlavních postav,
zase jsem si uvědomila, že je to vlastně dětská fantasy s tím rozdílem,
že ve svém věku už mám problém tomu věřit. Nicméně autorka má tento svět
opravdu promyšlený, zase se setkáváme s novými nadpřirozenými bytostmi,
které perfektně zapadnou, a já se těším na závěrečný díl série, i když
už dopředu tuším, že se mi tento fantasy svět nebude chtít opouštět.
Obálka:
10/10 Budu se opakovat, ale tahle série má vážně nádherné obálky. Ať už
to je samotný přebal, nebo samotná obálka. Tento díl má navíc jednu z
mých oblíbených barev - fialovou. Opravdu radost pohledět.
Anotace:
Co nového v Rumpelicích? Všechno nasvědčuje tomu, že v kraji čarodějů a
magykem obdařených bytostí se vše blíží k naprosté idylce. Septimus a
Jenna mají dnes čtrnácté narozeniny. Jejich nejbližší chystají oslavu a
zdá se, že by ji nic nemělo narušit. Jenomže...
Jenna
objeví "cosi temného" a začne tušit problémy. Septimus ji zpočátku
ignoruje, chystá se totiž na "temný týden", v němž chce "vrátit zpět"
ducha Altera, který při pokaženém Marciině zaklínadle "kamsi" zmizel. Až
posléze Sep pochopí, že Alterovo zmizení souvisí s Jenninými obavami.
Ono "cosi temného" je totiž strašlivá "temná darke doména", černočerná
tma, která se tady usadila a hodlá se dál roztahovat a ovládnout celý
kraj i se zdánlivě bezmocnými obyvateli.
To
ovšem Septimus, Jenna a jejich přátelé nedovolí. Rozhodnou se pro
náročnou a velice nebezpečnou záchrannou akci. Vydejte se na cestu s
nimi, po zemi, do vzduchu i pod hladinu, a prožijte okamžiky hrůzy při
boji s temným přízrakem. A hlavně jim držte palce!
Ukázka: Ale Sára to zvládla - i když to bylo těžké. S těžkým srdcem svého nejmladšího syna objala. "Ach Septimusi! Buď opatrný."
"Budu, mami," řekl Septimus. "A brzy na shledanou. Dobře?"
"Dobře, chlapečku." A Sára se obrátila a zmizela v kajutě.
Cvoček
s Rupertem odvázali ze stěžně malý proutěný člun a spustili ho na
hladinu. Lehoučká skořepina z vrbového proutí a kůže se pohupovala na
hladině jako list. S vědomím, že ho všichni pozorují - kromě Sáry - se
Septimus na všechny nervózně usmál a sešplhal po žebříku do člunu.
Cvoček mu podal jediné pádlo. "Dobrý?" zeptal se chraplavě.
Septimus přikývl.
S
pocitem, že posílá bratra na smrt, Cvoček hodil lano do člunu. Člun se
volně kolébal na hladině, bezcílně unášen vodou, a chvíli se vesele
pohupoval, jako kdyby si Septimus vyjel o prázdninách na klidné jezero. A
pak začal člun opisovat kruh, napřed pomalu, jako by do něj foukl
větřík. Teď začal nabírat rychlost, kroužil rychleji a rychleji, blíž a
blíž ke zpěněnému místu. A pak, jako na kolotoči, který se nikdy
nezastaví, se začal totiž ohromnou rychlostí, stále rychleji a stále
větší rychlostí přitahován k okraji víru.
A
pak dospěl k místu, ze kterého nebylo návratu. Náhle, až všichni na
lodi zděšením zatajili dech, byl člun vržen přímo doprostřed prázdna v
samém středu víru. Točil se jako šílený stále v menších a menších
kruzích, rychleji a rychleji, a Septimusův plášť se tou rychlostí slil v
zelený sloup, kolem kterého jako kolem čepu rotovala černá skvrna
člunu. A pak se otáčky ještě zrychlily a všechno zmizelo.
Hladina byla klidná. Na lodi zavládlo ticho. Nikdo nemohl uvěřit, že se to právě stalo.
(41. kapitola Pustá zátoka, strana 294)
Nakladatelství: Jota