Dějiny psychologie
Autorka: Alena Plháková
Rok vydání: 2006
Žánr: odborná literatura, psychologie
Počet stránek: 300
Moje hodnocení:
10/10 V této knize jsou přehledně zpracované dějiny psychologie. Docela
mě překvapilo, že to není zase taková nudná učebnice, jak jsem čekala,
ale naopak je celkem čtivá a i přesto se z ní dobře učí.
Obálka: 7/10 Obálka se mi docela líbí. Určitě je to jedna z těch lepších obálek učebnic.
Anotace:
Nová česká učebnice dějin psychologie je určena všem studentům
psychologie a ostatních humanitních oborů a také zájemcům o studium
příslušného oboru. Čtenáři získají dokonalý přehled o vývoji psychologie
již od svého prvopočátku, kdy se rozvíjela v rámci filozofie, kniha
dále mapuje samostatný vznik a vnitřní diferenciaci oboru psychologie a
hlavní směry 20. století, k nimž autorka řadí behaviorismus,
gestaltismus, psychodynamickou, fenomenologickou, transpersonální a
kognitivní psychologii, případně systémové a systemické teorie. Stranou
nezůstaly ani postmoderní proudy v současné psychologii (feministická,
diskursivní či kritická psychologie). Každá z kapitol obsahuje stručnou
charakteristiku či základní myšlenkové paradigma příslušného vývojového
období, životní příběhy a hlavní myšlenky jeho významných představitelů i
ukázky děl. Jednotlivá témata jsou uspořádána velmi přehledně a čtivě.
Ukázka: Sullivan
žil sám, ale přátelům ochotně půjčoval peníze. Ve společnosti dokázal
být šarmantní a zábavný, ale udržoval si odstup. Dveře jeho domu byly
nicméně otevřeny pro každého, kdo se potřeboval někam uchýlit. V
psychiatrické profesi dosáhl Sullivan postupně všeobecného uznání. Po
druhé světové válce pracoval pro UNESCO a Světovou zdravotnickou
organizaci. Zemřel v hotelovém pokoji v Paříži při jedné ze svých
pracovních cest do Evropy (Hall, Lindzey, 1997, s. 141; Drapela, 1997,
s. 56).
Sullivana ovlivnila psychoanalytička Clara Thompsonová
(1893-1958), u níž ve 30. letech absolvoval 300 hodin osobní analýzy.
Thompsonová později spojila Sullivanovu psychiatrickou teorii s
myšlenkami Ferencziho a Fromma a položila tak základy interpersonální
psychoanalýzy (Mitchell, Blacková, 1999, s. 100-101).
Sullivan
hodně přednášel a psal kratší články, ale nevydával knihy. Také jeho
významné dílo ,,Interpersonální teorie psychiatrie" (1953) sestává z
nepublikovaných přednášek, které uspořádaly jeho studentky Helen S.
Perryová a Mary L. Gawelová. Sullivan zde definuje osobnost jako
relativně trvalý vzorec opakujících se (recurrent)
interpersonálních situací, které charakterizují lidský život. Prototypem
takové interpersonální situace je kojení, doslova ,,bradavka ve rtech" (nipple-in-lips).
Tato situace je integrována a udržována dětskou potřebou vody a jídla a
mateřskou potřebou poskytovat péči (s. 110-111). Podle Sullivana dítě
neustále prožívá tenzi (napětí), jejíž intenzita se
pohybuje mezi absolutní euforií a absolutní tenzí, tj. stavem hrůzy.
Jedním ze zdrojů napětí je nedostatečná satisfakce dětských
fyziologických potřeb, která podle Sullivana indukuje tenzi u pečující
osoby (mothering one), jež ji prožívá jako starostlivost a
podnět k aktivitám směřujícím ke zmírnění napětí na straně dítěte.
Formuje se tak základní vzorec vzájemné spolupráce: dítě potřebuje
matčinu něžnou péči a matka ji potřebuje poskytovat (Sullivan, 1953, s.
37-40).
Druhým zdrojem napětí je úzkost, kterou u dítěte indukuje úzkostná matka. Podle Sullivana je prozatím záhadou, jak se úzkost přenáší z matky na dítě. Probíhá zde zřejmě určitý interpersonální proces, který lze označit termínem empatie,
aniž by bylo jasné, co je médiem přenosu - snad ,,vlnění vzduchu nebo
něco jiného" )s. 41). Podle Sullivana však každý pediatr potvrdí, že se
matčina úzkost přenáší na dítě. Zatímco napětí způsobené neuspokojenými
fyziologickými potřebami směřuje k jejich uspokojení a následné úlevě,
indukovaná úzkost vyvolává potřebu interpersonálního bezpečí:
dítě se cítí bezpečné, je-li matka uvolněná a klidná. Potřeba bezpečí
je přitom naléhavější než fyziologické potřeby, jakými jsou hlad či
žízeň. Pokouší-li se úzkostná matka dítě ulidnit tím, že ho nakojí, pak
dítě její ,,zlý" prs odmítá, čímž se dále zvyšuje úzkostné napětí obou
zúčastněných. Trvá-li nesnesitelná úzkost dítěte provázená jeho zoufalým
pláčem dlouho, může se uplatnit ochranný dynamismus somnolentního odloučení (somnolent detachment): dítě přestává plakat, je apatické a ospalé, případně usne. Dynamismus
je podle Sullivana relativně trvalý vzorec transformace energie, jehož
opětovný výskyt charakterizuje žijící organismus. U člověka jsou
nejdůležitějšími dynamismy opakující se vzorce interpersonálních vztahů
(Sullivan, 1953, s. 103).
Sullivan
zdůrazňuje, že hlavní snahou dítěte (i dospělého) je zbavit se úzkosti a
dosáhnout v mezilidských vztazích bezpečí či euforie. U dítěte se
postupně vyvíjí self-systém, což je sekundární dynamismus, který je produktem interpersonálních zkušeností s druhými lidmi, kteří jsou pro ně významní (significant others).
(Harry Stack Sullivan 1892-1949, strana 204)
Nakladatelství: Grada