Dívka, která si hrála s ohněm
Autor: Stieg Larsson
Originální název: Flickan som lekte med elden
Překlad: Azita Haidarová
Původní rok: 2004
Rok vydání: 2009
Série: Milénium (2. díl)
Žánr: thriller, detektivní román
Počet stran: 603
Moje hodnocení:
7/10 Jako u prvního dílu, tak ani tady mě začátek moc nebavil, byla to
celá první třetina knihy, což mi už přijde teda docela dost. A myslím
si, že to je hlavní problém této série, protože bych se nedivila, kdyby
je lidi odkládali kvůli nudnému začátku a k tomu zbytku, který stojí za
to, se už prostě nedostali. To mi přijde škoda, protože postupem času se
to totiž dějově rozjede a začne to být zajímavé. K mému zklamání se to
ale tentokrát točilo pouze kolem Lisbeth, která mi k srdci zase tolik
nepřirostla, i když její příběh je opět skvěle propracovaný. I přes
nudný začátek je kniha napsaná dobře a dokáže k sobě čtenáře
neuvěřitelně připoutat.
Na mém
sníženém hodnocení se podílel i samotný konec knihy, který je v podstatě
otevřený, což je něco, co nemám ráda ani u sérií. Další věc je ta, že
byl naprosto nereálný, působil tak směšně a shazuje tím jinak dobrou
knihu. Taky mi přišlo, že se v knize vyskytovalo poměrně dost reklam.
Nevím, jestli to byl záměr nebo jen důsledek autorových detailních
popisů, každopádně to nebudilo dobrý dojem. Nakonec bych za negativní
ještě označila nadměrné používání některých slov, například "žabka", ale
to už je opravdu jen maličkost (nicméně při čtení to pak už docela
vytáčí).
I když tam bylo dost věcí,
které mi vadily, tak díky výbornému stylu psaní si u mě i tento druhý
díl udržel celkem vysoké hodnocení a rozhodně bych nikoho nechtěla
odrazovat od jeho přečtení. Předpokládám, že ten, kdo si postavu Lisbeth
naopak velmi oblíbil, tak by z tohoto dílu mohl být víc nadšenější než
já. Nicméně neočekávejte takovou kvalitu jako u prvního dílu.
Obálka:
6/10 Obálka se mi docela líbí a taky mi je sympatičtější než
originální. Oheň mi přece jen přijde výstižnější než prameny vlasů. Jak
je ale celkem zvykem, tak v anotaci můžete najít slušné spoilery, což
jsem nikdy nepochopila, ale naštěstí si je většinou nepřečtu před
samotným přečtením knihy. A další klasikou jsou názory na zadní straně,
které bych taky vyškrtla, ale tam už opravdu jen z toho estetického
důvodu. Nehledě na to, že je to opravdu zbytečná věc. Nechala bych tam
jen ten citát Lisbeth, ten má alespoň nějakou "hodnotu".
Anotace: Druhý díl trilogie Milénium
odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a
hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Novinář
spolupracující s časopisem Milénium a jeho partnerka jsou
zavražděni krátce před publikováním materiálu o dětské prostituci,
korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se
najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie
po Lisbeth zahájí celostátní pátrání, podporované mediální kampaní, ve
které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální
nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však
přesvědčen o její nevině...
Ukázka:
Vylámaly si na něm zuby celé generace myslitelů, dokud v roce 1993
nenašel správné řešení Andrew Wiles. Ten si však nad tímto oříškem lámal
hlavu po pětadvacet let a během posledních deseti let téměř nic jiného
nedělal. Lisbeth Salanderová z toho byla úplně konsternovaná.
Odpověď
ji vlastně nezajímala. Cílem pro ni bylo samotné řešení problému. Když
před ni někdo postavil nějakou záhadu, tak ji vyřešila. Než pochopila
princip dané úvahy, luštění číselných záhad jí trvalo dlouho, ale
vždycky se dobrala ke správnému řešení a nikdy se nemusela dívat na
výsledek.
Takže jakmile si přečetla o
Velké Fermatově větě, vzala si arch papíru a začala na něj čmárat
číslice. Ale při hledání důkazu Fermatovy záhady pohořela.
Lisbeth
se odmítla podívat na výsledek a přeskočila proto kapitolu,
pojednávající o řešení, k němuž dospěl Andrew Wiles. Namísto toho
dočetla Dimensions in Mathematics a konstatovala, že žádný
další problém popsaný v této knize jí nedělal takové potíže. Poté se den
za dnem s rostoucím podrážděním vracela k Fermatově záhadě a lámala si
hlavu nad tím, jaký "úžasný důkaz" mohl mít Fermat na mysli. Dostávala
se z jedné slepé uličky do druhé.
Lisbeth
vzhlédla, když se muž z pokoje třicet dva najednou zvedl a šel směrem k
východu. Pohlédla na náramkové hodinky a uvědomila si, že tu seděl bez
pohnutí téměř dvě hodiny a deset minut.
Ella
Carmichaelová postavila na barový pult před Lisbeth Salanderovou
sklenku s nápojem a konstatovala, že Lisbeth si rozhodně nepotrpí na
nesmyslné tlachání nad růžově zbarvenými drinky se směšnými paraplíčky.
Pokaždé si objednávala stejné pití - rum s colou. Kromě jediného večera,
kdy byla Salanderová ve velmi podivné náladě a tak namol opilá, že Ella
musela požádat o pomoc a donést ji do pokoje, se Lisbethina běžná
konzumace skládala z caffé latte a sem tam nějakého drinku nebo místního
piva Carib. Jako vždy se posadila na nejvzdálenější konec barového
pultu s kihou plnou podivných matematických klikyháků, což byla podle
názoru Elly Carmichaelové u dívky jejího věku podivná volba literatury.
(díl 1. Nepravidelné rovnice, kapitola 1., strana 34)
Nakladatelství: Host
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Dívka, která si hrála s ohněm, 2009, Švédsko/Dánsko/Německo
- chystá se další film
Seriál: Millennium, 2010, Švédsko/Německo/Norsko/Dánsko