Duchovní cesty islámu
Autor: Luboš Kropáček
Rok vydání: 1993
Žánr: odborná literatura, náboženství, historie
Počet stran: 273
Moje hodnocení:
9/10 Tato kniha by se dala považovat v podstatě za učebnici, ale určitě
je vhodná i pro ty, kteří se chtějí o islámu dozvědět něco víc z
vlastního zájmu. Je ale lepší, když už člověk něco málo o islámu ví,
protože kniha obsahuje mnoho informací a pokud neznáte ani ty
nejzákladnější pojmy či osobnosti, tak se může stát, že se budete
ztrácet. Kniha je rozdělena do několika kapitol, kde je vždy hlavní téma
rozebráno podrobněji v podkapitolách a autor to prokládá islámskými
texty. V knize je taky pár doplňujících fotografií.
Autor
se věnuje historii, právu, etice, mystice, sektám a dalším věcem okolo
tohoto náboženství. V podstatě by se dalo říci, že tam je islám probrán
od A do Z, i když by si některá témata zasloužila hlubší rozebrání a
některá by se tam jistě ještě dala zařadit. Vzhledem k rozsahu knihy je
ale množství informací více než slušné a autor se snaží být objektivní, i
když sám v úvodu přiznává, že se mu to nejspíš v některých směrech
úplně nepovedlo a dal přednost tomu, co sám považuje za důležité.
Nicméně i tak to pořád považuju za to nejobjektivnější o islámu, co
můžeme najít na našem trhu.
Pro usnadnění je na konci uveden rejstřík jmen a pojmů, což je skvělá věc a na knize to oceňuju.
Kniha
vyšla už opakovaně, naposledy v roce 2011, takže je celkem pravidelně
aktualizovaná. Momentálně se chystá už 6. vydání, které vyjde v říjnu.
Obálka:
3/10 Obálka se mi zase tolik nelíbí. Možná, kdyby byla na přední straně
taky klasická fotka jako na té zadní nebo obráceně - na zadní kresba
jako na přední straně, tak by to třeba působilo lépe. Ale co se týče
fontu nebo barvy, tak to je fajn.
Anotace:
V co věřili Arabové před Muhammadovým vystoupením? Kdy se vlastně
Muhammad narodil? Proč měl celkem deset žen? Jak vznikl Korán? V čem
spočívají zvláštnosti jeho stylu? Čím se liší od bible? Co rozdělilo
sunnity a šíity? Má také islám svoje desatero? Kolik je "překrásných
jmen Božích"? Kdo dovedl k vrcholu filozofické myšlení islámského
Východu? Který z arabských spisovatelů vnukl Defoeovi myšlenku
Robinsona? Jak se dívá islám na proroky? Co říká Korán o nebi a pekle?
Na kterých pěti pilířích islám stojí? Jak lze u muslimů dosáhnout
rozvodu? Kolik svědků třeba získat, aby bylo možno ukamenovat
cizoložnici? Jakou cestou dospívá islámský mystik k poznání Boha? Zná
islám sekty? Proč islámské země ustrnuly ve svém vývoji? Komu vděčí
islám za svou obrodu v moderní době? Čím se vyznačuje islámský
reformismus a čím islámský fundamentalismus? Co je to "islámský
socialismus"? V čem tkvějí shody a rozdíly islámu a křesťanství? V čem
se rozchází islám s apoštolským vyznáním víry? Jak se podle Koránu
jmenoval Mariin otec a jak bratr? Co vykládá Korán o Ježíšovi?
S
islámem se potýkají a stýkají křesťanské národy a státy již od jeho
vzniku v 7. století, kdy v Mekce vystoupil prorok Muhammad. Protože se
však tyto dva světy většinou setkávaly na polích válečných, získaly o
sobě obraz velice pokřivený a v obou zakořenily hluboké předsudky, které
vyvolávaly vzájemné antagonismy. Jejich nebezpečnost vzrostla právě v
moderní době, jež všechny země tolik sblížila intenzivními vztahy
ekonomickými i politickými. Tyto předsudky a antagonismy způsobily, že
do pozadí ustoupila hluboká spřízněnost obou náboženství: vycházejí ze
společného základu - starozákonního monoteismu, přičemž mladší islám
pojal do sebe mnoho prvků křesťanské nauky a dokonce uznal Ježíše za
posledního předchůdce Prorokova. Navíc obě učení se rozvíjelo ve sféře
řeckolatinské antické civilizace, jejíž dědictví po svém rovněž
převzala.
Autorovi předkládaného díla
náleží zásluha, že odkrývá tento nám blízký základ islámu a ukazuje, že
ideologie politického a náboženského terorismu, málo obeznámenými
publicisty často z něho odvozovaná, představuje pouze jeho hlučný
extrém. Největší přínos knihy tkví ovšem v tom, že způsobem v české
literatuře zatím nejfundovanějším a nejpodrobnějším podává systém nauky
islámu i její bohatý a mnohotvárný vývoj od samých počátků až do
současnosti. Přitom zároveň vyzvedá, jakých nábožensky, filozoficky i
morálně vyspělých podob islám ve výkladu svých myslitelů nabyl a jak
inspiroval i významné umělecké tvůrce. Protože učení Proroka a jeho
pokračovatelů zahrnuje pokyny pro všechny oblasti lidského života a
islámský svět zůstává dosud mnohem méně sekularizován než svět náš,
poskytuje zároveň poučený vhled též do každodennosti stále tajemného
Orientu.
Ukázka: Jiným, kolektivním pietním projevem je veřejná modlitba za nepřítomné, salát al-ghá'ib, na příklad za padlé účastníky palestinského lidového povstání.
Klasické
islámské práco zná celou řadu zvláštních modlitebních obřadů, konaných
navyklým způsobem při mimořádných příležitostech. Takovými jsou
například modlitba za déšť, modlitba při zatmění slunce nebo měsíce,
modlitba při toužebném přání (salát al-hádža), modlitba před prosbou o dobré vnuknutí, nebo noční modlitba s přestávkami (salát at-taráwih), kterou se věřící mohou modlit v ramadánových nocích.
Zatímco
evropský sociologický přístup k islámské modlitbě, představující tak
výraznou součást životního rytmu a sousržnosti muslimské obce,
zdůrazňuje sociálně integrační funkci tohoto prominentního pilíře
náboženství, muslimská tradice klade důraz spíše na očistnou funkci pro
jednotlivce.
Modlitba
je jako proud svěží vody, plynoucí přede dveřmi každého z nás. Pětkrát
denně se do ní noří. Myslíte, že pak ještě zbude něco z jeho nečistoty?
Hadíth uvádějí Málik a Ibn Hanbal, v poněkud delším znění Buchárí
Náležité vykonávání je důležitou podmínkou blaha na onom světě.
Nejprve bude zvažováno, jak se člověk modlil. Je-li výsledek příznivý, dosáhl blaženství, ne-li, je ztracen
Hadíth uvádějí Nasá'í, Tirmidhí a Ibn Hanbal
Modlitba
je také chápána jako důvěrný rozhovor s Bohem, který nesmí být nijak
rušen. Tento přístup s velkým úsilím o vnitřní intenzitu prožitku široce
rozvinula mystika.
Z filosofických
hledisek rozlišuje Ibn Síná v krátké stati o modlitbě nezbytnou tělesnou
kázeň a pokoru jako vnější stránku modlitby a vzhlížení k Bohu se
srdcem a duší očištěnými od přání hmotného světa jako její význam
vnitřní. Ghazzálí zase zdůrazňuje, že modlitba nabývá plného smyslu
teprve účastí srdce, porozuměním, velebící úctou, hlubokou vážností,
nadějí a pokorou. Modlitba by měla člověka odvést od zlých činů, jinak
se naopak Bohu odcizí. Pokora vyjádřená prostrací připomíná člověku jeho
vlastní konečnost.
Obličejem
se dotýkáš toho nejnižšího: prachu. Když ses tak sám ponížil, věz, že
se kladeš na patřičné místo a žeš přiložil správně větev zpátky ke
kmeni, neboť z prachu jsi byl stvořen a v prach se navrátíš.
z Ghazzálího právního traktu KITÁB AL-WADŽÍZ (Krátká kniha)
(kapitola V. Povinnosti vůči bohu: pět pilířů, část Modlitba, strana 102)
Nakladatelství: Vyšehrad