Dvanáct let po Hitlerově boku
Podtitul: Svědectví Hitlerovy sekretářky
Autorka: Christa Schröder
Originální název: 12 ans auprès d'Hitler 1933-1945. La secrétaire privée d'Hitler témoigne (inédit)
Překlad: Dušan Provazník
Původní rok: 2004
Rok vydání: 2006
Žánr: historie, memoár
Počet stran: 162
Moje hodnocení:
10/10 Tyto vzpomínky Hitlerovy sekretářky byly poměrně dlouho
pohřešované, než se je konečně díky americkým a německým historikům
podařilo najít. Je to tedy napsané podle skutečných událostí a údajně
text autorky nebyl před publikováním nijak upravován. Kniha je rozdělena
do kapitol, z nichž každá začíná citátem (většinou Adolfa Hitlera).
Najdete tam taky pár fotografií, kde je Hitler s Christou Schröder. Ta
líčí Hitlera jako velmi inteligentního s mimořádnou pamětí a pomalu s
gentlemanským chováním k ženám, jako zábavného společníka a zároveň jako
krutého pokryteckého manipulátora a ke konci jeho života jako naprostou
lidskou trosku. Ona a další lidi, kteří žili těsně s Hitlerem, mu v
podstatě obětovali svoje soukromé životy, nad kterými měl úplnou
kontrolu, ale při popisování svých vzpomínek tomu nevěnuje zase tolik
pozornosti, například se vůbec nezmiňuje o tom, že jí zakázal sňatek s
mužem, do kterého se zamilovala. O ostatních lidech je o něco málo
sdílnější, co se týče Hitlerových zásahů do jejich soukromí.
Nelze
pochybovat o tom, že na Hitlera se jde dívat z různých úhlů pohledu a
jeho osobnost byla komplikovaná a ne tak černobílá, jak by se na první
pohled zdálo (a jak by člověk asi chtěl). Za diskuzi ale stojí i samotná
Christa Schröder, která se sice k němu vyjadřuje kolikrát velmi
kriticky a je si naprosto vědoma i jeho takřka nelidského uvažování a
všech jeho hrůzných činů, tak i přesto s ním dokázala být denně tolik
let a zřejmě ani jednou neuvažovala o odchodu. Z jejich vzpomínek není
patrné, že by to bylo ze strachu, přece jen byly momenty, kdy se i přímo
postavila proti němu, i když to nebylo nic zásadního. Dokonce ho stále
oslovuje jako "Vůdce", i když uznávám, že to už je spíš můj osobní
problém, ale stejně mi to přijde zvláštní. Nehledě na to, že už předtím
pracovala pro nacistickou stranu. Otázka je, jestli by to člověk zvládl,
pokud by alespoň částečně nesympatizoval s jejich ideologií. Což ona
odmítala a brala to jako křivdu stejně tak, že jí nebyl dopřán klidný
život po válce.
Kniha je velmi čtivá a
zajímavá, takže se čte opravdu rychle. Pokud vás zajímá osobnost
Hitlera, tak vám ji mohu vřele doporučit. Samotnou mě to například
donutilo uvažovat o tom, co by se stalo, kdyby bylo Hitlerovi umožněno
studovat uměleckou školu a měl hezké dětství. Jestli by pak nebyl "jen"
rasistickým malířem a my se o něm neučili ve výtvarné výchově.
Obálka: 8/10 Obálka knihy je docela pěkná, pokud se to tak dá říct, a plně k jejímu obsahu.
Anotace: Neznámé a dosud nevydané svědectví
12 let po Hitlerově boku
1933 - 1945
Neuvěřitelný
životní příběh stenografky, která se roku 1930 zapojuje do
administrativního aparátu nacistické strany NSDAP, kde si jí povšimne
Adolf Hitler a v roce 1933 si ji vyžádá výhradně do svých služeb.
Christa
Schröderová zůstane po Hitlerově boku celých dvanáct let, ve službě ve
dne i v noci: v kanceláři, v Berghofu i v berlínském bunkru, až do
Vůdcovy smrti.
Během internace v
táboře v Augšpurku ji kontaktoval francouzský agent. Na jeho žádost mu
vyprávěla svůj příběh a často prokázala nebyčejnou vnímavost.
Svědectví
Christy Schröderové je velmi cenné, neboť jakkoli jsou nám události
druhé světové války známé, osobnost, která rozpoutala požár v Evropě, je
stále tajemná, skrytá v úryvcích z dobových filmových aktualit, z nichž
vyřvává výhružky na civilizovaný svět.
Kdo byl Adolf Hitler?
Obdařený
zvláštním a uhrančivým magnetismem a primitivním šestým smyslem,
jakousi věšteckou intuicí, často rozhodující. Z těchto stránek poznáváme
Hitlera žijícího v trvalém opojení z nových plánů, ohromeného
vybojovanými vítězstvími.
Poznámky
Christy Schrödererové demonstrují nemožnost jednoduchého popisu člověka a
historické osobnosti. Základní rysy charakteru jsou utvářeny
mnohotvárností projevů, postojů, myšlení a reakcí.
Tato
kniha nám ukazuje Adolfa Hitlera žijícího a jednajícího, odhaluje
intimní stránky jeho osobnosti, umožňuje nám vstoupit do nejužšího kruhu
jeho rodiny a spolupracovníků.
Ukázka:
Intriky, které kolem nemocného Hitlera vznikaly, a boj, který spolu
sváděli ti, kdo se měli starat o jeho zdraví, nevrhají příznivé světlo
na lidi, které si vybral do svého nejbližšího okolí. Profesoři a
renomovaní lékaři neskrývali svůj kritický postoj k Morellovi, jehož
chování vybočovalo z běžných norem. Neustále musel čelit ostré kritice,
protože byl až příliš obchodně zdatný a příliš se staral o to, aby se na
něho nezapomnělo při udělování nejrůznějších řádů a poct. Vypadal jako
tlustý Orientálec, čistota jeho nástrojů bla pochybná a hlavně jeho
tajemné léky, které předepisoval Vůdci, se zdály podezřelé.
Hitler
se však těmito útoky nedal nijak ovlivnit: "Ti pitomci (myslel tím
Brandta, von Hasselbacha a další) mi neodkázali pomoci od mých bolestí
ani najít pro mne opravdového odborníka na interní nemoci. Jediné, co
umějí, je dělat z Morella šarlatána. Jenže Morell mě vyléčil. Můj ekzém
zmizel a můžu se zase najíst dosyta. Zapomínají, že nemám čas léčit
chřipku v posteli. Od roku 1920 jsem neměl ani den dovolené. Musím být o
všem informován, vím všechno, co se kde odehrává. Když odpočívám ve
svých milovaných horách, pokračuje práce v Berlíně podle mých příkazů,
jako bych byl přítomen. Nemám čas být nemocný. To by všichni ti pánové
měli už jednou provždy pochopit."
Avšak
všechna ta neustálá práce a starosti vyvolané válečnými nezdary
Hitlerovo zdraví podlomily. Od zimy 1941 - 42 nad ním Morell bděl ve dne
a v noci. Každý třetí den mu dával injekce do žil a do svalů. Nakonec
dostával Vůdce tyto záhadné injekce každý den. Morell mi vysvětlil, že
zmíněné sérum obsahuje hroznový cukr, vitaminy A, B, C, E i hormony. V
posledních letech svého života, když měl svůj záchvat zuřivosti,
dostával Hitler prudké žaludeční křeče. To potom přiběhl Morell na
zavolání a dal mu lék, jehož tajemství znal jen on sám a který měl na
pacienta uklidňující účinek. Hitler jej považoval doslova za zázračný.
(čtvrtá kapitola, strana 46)
Nakladatelství: Levné knihy