Hořké zrání Adriana Molea
Autor: Sue Townsend
Originální název: The Growing Pains of Adrian Mole
Překlad: Helena Hartlová
Ilustrace: Václav Kabát
Původní rok: 1984
Rok vydání: 1994
Série: Deníky Adriana Molea (2. díl)
Žánr: humor, pro mládež
Počet stran: 180
Moje hodnocení:
9/10 K Adrianovi jsem se vrátila po hodně dlouhé době a trochu jsem se
bála, že už by mě to bavit nemuselo. Naneštěstí to vypadá, že vám nemusí
být tolik co hrdinovi této knihy, aby vás autorka dokázala pobavit.
Opět jsem si užívala radosti a strasti Adriana, i jeho občasné komentáře
k tehdejšímu aktuálnímu dění. Na odreagování je tato knížka jako
dělaná, zvlášť když toto období máte už dávno za sebou.
Kniha je psaná v podobě krátkých deníkových zápisů. Díky tomu se čte dobře a poměrně rychle.
Obálka:
9/10 Myslím si, že obálka knihy se naprosto hodí k jejími obsahu. Malé
kresby, které jsou na ní, jsou i v knize a doplňují text. Přijde mi
opravdu povedená.
Anotace: Pokračování i u nás populárního Tajného deníku Adriana Molea
anglické autorky Sue Townsendové staví svého patnáctiletého hrdinu,
obtíženého nelehkým údlem nepochopeného a vysmívaného intelektuála v
obyčejné středoanglické rodině, před nová rodinná, milostná i literární
trápení. Právě uprostřed čekání na přírůstek do rodiny přichází nová
krize ve vztahu mezi rodiči, závěrečné zkoušky se kvapem blíží a citová
nejistota a obavy z nedostatku sexuálních zkušeností jen prohlubují
Adrianovy trable. I uprostřed největších rodinných, školních a citových
zmatků zůstává však Adrian zároveň bystrým pozorovatelem svého blízkého i
vzdálenějšího okolí a vážných i nevážných problémů, které hýbou
Británií počátku osmdesátých let. Podobně jako v předchozí knize se
čtenář ovšem nemusí bát pedanterie či nudy: právě neodolatelný anglický
humor a kouzlo klukovského pohledu na svět, jimiž Adrianovy deníkové
zápisy jiskří, stály u zrodu neobyčejné popularity, které se Tajný deník a jeho pokračování mezi dospívajícími i dospělými čtenáři dočkaly již ve více než dvaceti zemích světa.
Ukázka: Sobota, 14. srpna
Babička zběhla k nepříteli!
Část našich
dětských oblečků dala Brettu Slaterovi, synovi Šídla. Vím, že babička
matku nemá zrovna v lásce, ale když nic jiného, je to alespoň otcova
zákonná manželka.
Je mně z dospělých
pěkně nanic! Mají tu drzost vykládat dětem, co mají dělat. Pak jdou a
porušují svoje vlastní pravidla hezky jedno po druhém.
Dneska
ráno se Pandořin otec přišel zeptat mojí matky, jestli něco
nepotřebuje. Matka mu odsekla: "Sypte domů pomoct svý vlastní ženě!"
Když to takhle povede dál, nebude se s ní žádný mužský kamarádit.
Banka
Barclays měla dneska dopoledne otevřeno. Vsadím se, že otec byl ve
frontě jako první. V pátek vždycky zapomene vyzvednout peníze.
Neděle, 15. srpna
DESÁTÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE
Otec
se přišel zeptat, jestli by se nemohl vrátit domů. Přál jsem si, aby
matka řekla ano, jenže ona řekla ne. Takže šel otec bydlet k babičce.
Ten
ničema ničemná si odnesl gramofon i s bednami. Matka tvrdí, že je jí to
jedno, a říká, že až se jí narodí dítě, najde si nějakou dobře placenou
práci a koupí tu nejlepší stereo soupravu na světě.
Pondělí, 16. srpna
Dneska mě Pandora šokovala dotazem, jestli prý jsem zvědavý na svého "bratra Bretta". Je to děsně zvláštní představa, že mám bráchu. Doufám, že chudák děcko bude mít větší kliku a nepodědí stejnou pleť jako já.
Úterý, 17. srpna
Dneska
přišel od otce šek na padesát liber. Matka ho roztrhala a poslala ty
kousíčky nazpátek. Jak může někdo takhle zblbnout? Matka toho za chvíli
taky litovala.
Šídlo, Maxwell a Brett se nastěhovali k mojí babičce.
Nakladatelství: Mladá fronta