Kdo chytá v žitě
Autor: Jerome D. Salinger
Originální název: The Catcher in the Rye
Překlad: Luba a Rudolf Pellarovi
Původní rok: 1951
Rok vydání: 1996
Žánr: beletrie, román, pro mládež
Počet stran: 151
Moje hodnocení:
0/10 Nejspíš budu jedna z mála, co tuhle knihu vůbec nemusí. Před
přečtením jsem na ni byla docela zvědavá, protože se o ní tak nějak
pořád kolem mě mluvilo kladně a po přečtení jsem došla k tomu, že je to
opět jedno z dalších velmi přeceňovaných děl, které by podle mě v
povinné či doporučené literatuře místo mít nemělo. Dokonce znám pár
lidí, kteří toto považují za svou oblíbenou knihu a četli ji několikrát,
což nechápu, ale zase na druhou stranu to jsou lidé, které byste jinak s
knihou téměř nikdy nepotkali. Pro mě byl příběh naprosto nezajímavý, k
postavám jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah a skončila jsem s
pocitem nic moc. Často zmiňovaňovanému humoru jsem bohužel
nepřišla na chuť. A tu jistou kontroverznost díla jsem taky nedokázala
ocenit, myslím si, že bylo vydané mnohem více kontroverzní literatury,
která někoho mohla zvednout ze židle, ale tohle mi přišlo slabé a
neskutečně nudné, i když jsem se to snažila vnímat v kontextu doby.
Obálka:
1/10 Žlutou barvu nemám zrovna ráda a už vůbec ne takovou křiklavou, i
když chápu, že je to tematické. Celkově mi ta obálka přijde jako pěst na
oko. Ale vzhledem k tomu, že původní je ještě otřesnější, tak této
přece jen nechám alespoň ten jeden bod.
Anotace:
Holden Caulfield, student, chlapec zajatý pubertou, životem přitahovaný
a současně odrazovaný. Svět dospělých jako téměř neproniknutelná
odvrácená tvář. Soucit pouze se sobě rovnými. Východisko z krize v
nedohlednu.
Román je strhující generační zpovědí, jejíž
odzbrojující autentičnost ovšem rozšiřuje možnou čtenářskou obec
prakticky neomezeně. S H. C. lze projít stránkami knihy tzv. jedním
dechem, s napětím, jež činí z textu nezapomenutelný výlet do země reálné
fantazie. Zážitek nemenší také díky stále živému, citlivému překladu L.
a R. Pellarových.
Ukázka: Když jsem
vystoupil na Pensylvánským nádraží, šel jsem nejdřív ze všeho do
telefonní budky. Měl jsem chuť někomu brnknout. Nechal jsem kufry přímo
před budkou, abych na ně viděl, ale když jsem vlez dovnitř, tak jsem si
nemoh vzpomenout na nikoho, komu bych zavolal. Můj bratr D. B. byl v
Hollywoodu. Moje malá sestřička Phoebe chodí spát tak v devět - takže ji
jsem teda zavolat nemoh. Jí by to bylo fuk, kdybych ji vzbudil, ale
problém byl v tom, že by ten telefon nevzala vlastnoručně. Kdo by ho
vzal vlastnoručně, by byli naši. Čímž to haslo. Pak mě napadlo, že bych
moh brnknout mamince Hanky Gallagherový a zjistit, kdy Hance začínají
prázdniny. Jenomže se mi nechtělo. Kromě toho už bylo pozdě k nim volat.
Načež mě napadlo, že bych moh zavolat jednu holku, s kterou jsem
poměrně často chodil, Sally Hayesovou, poněvadž jsem věděl, že ona už
vánoční prázdniny má. Napsala mi takovej dlouhej, nabouděnej dopis a
zvala mě, abych k nim na Štědrej den přišel a pomoh jí ustrojit
stromeček. Ale měl jsem vítr, že k telefonu přijde její matka. Její
matka se znala s mou maminkou a já si doved představit, jak letí k
telefonu, div se nepřetrhne, a vykládá naší mámě, že jsem v New Yorku.
(str. 45)
Nakladatelství: Volvox Globator