Klub radostí dnešního dne
Autorka: Petra Braunová
Rok vydání: 2011
Žánr: psychologický román, thriller
Počet stran: 271
Moje hodnocení:
8/10 Od této knihy jsem čekala něco trochu jiného, než co jsem dostala.
Má docela zajímavý námět. Je to asi první kniha, kterou jsem četla, kde
figuruje sociální síť (konkrétně Facebook). V podstatě se tam ukazuje i
jistá stinná stránka internetu a to, že být příliš důvěřivý se moc
nevyplácí. A lidská hloupost opravdu nezná mezí.
Samotný
příběh se mi celkem líbil. Nedá se říct, že bych byla překvapená tím,
jak to skončilo, ale tady mi to ani nevadilo a konec se mi zamlouval.
Postavy byly psychologicky dobře vykreslené. Jinak se mi kniha četla
dobře a velmi rychle jsem ji měla přečtenou, takže vás dokáže vtáhnout.
Jediné, co mě iritovalo, bylo to, že tam občas chyběly uvozovky při
přímé řeči. No a taky jsem byla poněkud zklamaná, že reálně na Facebooku
žádná skupina Klub radostí dnešního dne neexistuje. To by byla totiž
taková krásná tečka po dočtení.
Obálka: 6/10 Tato obálka na mě působí zvláštně a k obsahu knihy mi zase tolik nesedí, ale sama o sobě není špatná.
Ukázka: Popíjela méně tajně, a především v práci.
Vztah s Robertem se nevyvíjel, ale ani nezanikl. Robert si Ilonu zařadil do kalendáře ke dni, který nazval M, tedy maminka.
Ilona
se jako obvykle nemohla dopočítat. Pro jistotu počítala peníze třikrát,
ale jako vždy měla na papírku před sebou tři různé cifry. Musí si dát
pauzu. Zvedla se, stáhla barevné žaluzie na dveřích, protáhla se a ze
skříňky pod kasou vylovila láhev červeného bordeaux. Když si před třemi
lety našla únik z nepříjemné reality v alkoholu, pila levná stolní vína,
která si přelévala z krabic do plastových lahví. Právem se bála Honzy,
který každou slabost odsuzoval a vinný odér z úst nesnášel. Čím dál
častěji s ní odmítal spát a demonstrativně odcházel s peřinou do
prázdného dětského pokoje. Ilona se snažila pití omezit, po mužském
objetí toužila jako po soli, ale časem zjistila, že s ní Honza přestává
spát, ať pije, či ne. Robert se střídavě objevoval a mizel bez
sebemenšího nároku na její ztepilou postavu. Ilona se trápila. Cítila,
že ji dvojí život ničí, ale nedokázala s tím nic dělat. Nejdřív jí
stačila ke zlepšení nálady jedna dvoudecka, dnes vypila skleničky tři.
Pokud Honza nebyl doma, často láhev dopila celou. Časem se ujistila, že
není proč šetřit na tom, co jí doopravdy přináší uspokojení, a z
vinotéky v krajském městě si přivážela vynikající kousky. Víno jí
chutnalo a ještě pořád věřila, že by se ze závislosti na něm kdykoli
snadno vymanila. Trápilo ji, že se s ní Honza nechce milovat, a
přemýšlela o tom, jestli s ní nespí, protože začala pít, anebo začala
pít, protože s ní Honza nechce spát. Taková zamyšlení mívala dva různé
konce. Buď se začala hystericky smát, nebo srdceryvně brečet.
Honza
záměrně propadl kouzlu potápění. Společnost na zpracování dat, kterou v
devadesátých letech založil, výborně prosperovala a dostatek peněz mu
umožnil investovat do koníčku, který ho lákal už od studií. Honza byl
rodinný typ, a když děti opustily dům, v kterém vyrůstaly, a rozjely se
do světa, cítil se zaskočený.
(4. Ilona, strana 73)
Nakladatelství: Plus