Kroniky Prydainu

Podtitul: Kniha druhá

Autor: Lloyd Alexander

Originální názvy: Taran Wanderer/The High King/The Foundling and Other Tales of Prydain

Překlad: Pavel Medek

Původní roky: 1990/1996

Rok vydání: 2005

Série: Kroniky Prydainu (4. díl, 5. díl, doplňující povídky)

Žánr: fantasy

Počet stran: 403

Moje hodnocení: 10/10 Kroniky Prydainu patří vůbec k mým nejoblíbenějším fantasy knihám. Dokázala jsem si oblíbit snad každou postavu a opravdu jsem se moc ráda vracela do Taranova světa a sledovala jeho dobrodružství. Doporučuju je každému, kdo má rád tento žánr, protože si myslím, že nikdo zklamaný být ani nemůže. Lloyd Alexander vás dokáže vtáhnout do děje po pár stránkách. Pokud máte dojem, že už to pro vás není z důvodu věku, tak vás mohu ujistit, že si je užijete v jakémkoliv věku, byť jsou zařazeny do literatury pro mládež. Nejsou tedy napsány dětským naivním jazykem, spíše naopak a můžete si z jeho příběhů i něco vzít.

Původně autor napsal pět dílů a jako bonus ještě knihu povídek o několika postavách, které jsou příjemnou tečkou za celou tou sérií. V češtině vyšly jako knihy dvě s tím, že v první najdete první tři díly a v druhé zbylé dva plus povídky.

Obálka: 8/10 Obálka se mi v podstatě líbí. Na druhou stranu, když to srovnám s originálníma obálkama, z kterých jsem naprosto unešená, protože těm opravdu není co vytknout, tak to hodnocení přece jen musím trošku snížit.

Anotace: Velkolepý příběh Prydainu vrcholí. Š'tastný konec přichází klikatými cestami a je draze zaplacen. Ale existuje vůbec šťatsný konec? Příběh odvanou staletí a zůstane jen legenda zapsaná v kronikách. O Taranovi, který volil mezi lží a pravdou, zbabělostí a statečností, mezi nenávistí a láskou...

Ukázka: Za svítání se král Rhun chystal od společníků oddělit a pokračovat dál na západ k přístavu na řece Avren, kde chtěl kapitán své lodi informovat o změně plánu. Fflewddur ho měl doprovodit, protože věděl o mělkých místech, kde bylo možno řeku přebrodit a vyznal se v nejrychlejších trasách na protějším břehu.

Eilonwy se rozhodla, že pojede s nimi. "Zapomněla jsem na Rhunově lodi polovinu nití na vyšívání a musím si pro ně dojet, mám-li Hen Wen pořádně dokončit. Ani jeden z vás by je nenašel, protože ani sama nevím jistě, kde by mohly být. Mám dojem, že jsem tam také nechala teplejší cestovní plášť a ještě pár dalších věcí - teď si sice zrovna nevzpomínám, co to bylo zač, ale až tam budu, určitě si vzpomenu."

Coll se ušklíbl a podrbal se na holé hlavě. "Princezna se ve všech směrech stále víc mění v opravdovou dámu," poznamenal.

"Vzhledem k tomu, že nebudu na lodi zůstávat," prohlásil Glew, jehož rozhodnutí z předchozího večera zůstalo neotřeseno, "nevidím důvod, proč bych si měl zajíždět. Pojedu dál s lordem Gwydionem."

"V tom se právě mýlíš, můj mrňavý obře," zavrtěl hlavou bard. "Nasedni pěkně na monského krále, pokud ovšem snese tvoji společnost, a koukej sebou hodit. Nemysli si, že tě na jediný okamžik spustím z očí. Kam pojedu já, pojedeš ty taky. A naopak to ostatně platí úplně stejně."

"Poslyš Fflewddure," odtáhl Taran barda kousek stranou. "Glew nám nemůže nadělat žádné problémy. Osobně na něj budu dávat pozor."

Bard zavrtěl rozcuchanou žlutovlasou hlavou. "Ne, příteli. Budu mnohem klidnější, když ho budu mít na očích. A to pořád. Kdepak, tu malou lasičku jsem si vzal na starost já.

(Král králů, kapitola IV. Hrad krále Smoita, strana 197)

Nakladatelství: Albatros

Knižní databáze: CBDB, Goodreads (4. díl), Goodreads (5. díl), Goodreads (doplňující povídky)

Adaptace knihy nebo inspirace knihou

Filmy: jsou koupena práva a chystá se adaptace