Léčba ostrou břitvou
Podtitul: Dolní město 1
Autor: Daniel Polansky
Originální název: Low Town
Překlad: Petra Diestlerová
Původní rok: 2011
Rok vydání: 2012
Série: Dolní město (1. díl)
Žánr: fantasy, dystopie, detektivní
Počet stran: 347
Moje hodnocení:
7/10 Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala do knihy ponořit. Popis
místa, kde se děj odehrává, by si zasloužil být více podrobný. Možná by
na mě pak Dolní město působilo mnohem více temně, ale takhle tomu
nepomohl ani místy drsnější slovník postav. Četlo se mi to ale celkem
dobře a příběh se mi líbil. Hlavně mě příjemně překvapil konec, když
autorovi odpustím to, že tu nejakčnější část jen tak vypustil. Ve
výsledku mi totiž zase tolik nechyběla. V knize jsou sice věci, které mi
přijdou nedotažené, ale byla to příjemná detektivka s prvky magie a
autor se třeba v dalších dílech zlepšil, přece jen je tohle jeho první
kniha.
A asi je to poprvé, co se mi na
knize líbilo závěrečné poděkování autora. Přišlo mi originální a docela
jsem se u toho i pobavila. Je to holt něco jiného než strohý seznam
jmen.
Obálka: 9/10
Obálka je téměř stejná jako originální a moc se mi líbí. Jen bych asi na
zadní stranu dala na pozadí textu něco, co více vystihuje obsah knihy.
Anotace: Léčba ostrou břitvou, první část trilogie Dolní město,
je určena všem milovníkům temných fantasy příběhů z dystopického světa s
neotřelou zápletkou, strhujícím dějem a drsnými hrdiny jako
vystřiženými z noirové detektivky.
Rigus
je nablýskaná metropole Třinácti zemí, plná vysokých věží a velkolepých
paláců, urozených dam a znuděných šlechticů. Světlo však vrhá i stíny a
v nich se lopotí chudáci, kteří bojují o přežití mezi odpadky a špínou.
To je Dolní město, spleť úzkých uliček a temných průchodů, zaplivaných
náleven a krámků, kde se neprodává jen inzerované zboží. Tady se
pohybují nebezpeční lidé a život tu nestojí ani ořezaný měďák.
Je
to ošklivá čtvrť a jejím nekorunovaným králem je ošklivý muž, známý jen
jako Správce. Bývalý tajný agent. Zapomenutý válečný hrdina. Momentálně
drogový dealer, co se snaží uzavírat nové obchody a ochránit své území
před konkurencí zločinců i ruky zákona. Nález mrtvoly zavražděné dívenky
je však i na něj příliš... Vypátrat jejího vraha není takový problém,
záhy se ale ztratí další dítě, Správce upadne do podezření a navíc
zjistí, že někdo začal vyvolávat děsivé stvůry z vnější temnoty. Ač má
po ruce několik přátel, jedno je jisté: v Dolním městě se nedá věřit
nikomu...
Ukázka: Před úzkým krbem
zabudovaným do zdi, která dělila tuto oblast od mistrových soukromých
komnat, stála dvě velká křesla. Výzdoba se od chvíle, kdy jsem sem
vstoupil poprvé, ani trochu nezměnila, a mně náhle hlavu zaplavily
vzpomínky na dlouhá zimní odpoledne u krbu a na dětství, na které by
bylo lepší zapomenout.
U vysokého okna obráceného k přístavu
na jihovýchodě se rýsovala Jeřábova silueta. Takhle vysoko nedoléhaly
pachy ani hluk Dolního města a město samo jako by ustupovalo nekonečnému
oceánu v dálce.
Pomalu se otočil a vzal moje dlaně do svých
vrásčitých rukou. Uvědomoval jsem si, jak moc mám chuť odvrátit pohled.
"Příliš dlouho jsme se neviděli," řekl.
Čas ho poznamenal.
Jeřáb býval vždycky hubený, tělo měl na svou výšku příliš tenké, hlavu
mu pokrývaly rozježené chomáčky bílých vlasů doplněných podobně
rozcuchanými vousy. Přitom však neustále překypoval neuvěřitelnou
energií, která dávala zapomenout na jeho věk. Nyní jsem ji hledal marně.
Kůži měl tenkou a napjatou jako papír, oči zažloutlé. Aspoň že jeho
oděv se nezměnil - nezdobený hábit ve stejném tmavomodrém odstínu, jaký
mělo v této citadele všechno.
"Zdravím tě, magister," začal jsem. "Děkuji, že jsi mě přijal bez předchozího ohlášení."
"Magister? Takhle se zdraví člověk, který ti mazal odřená kolena a vařil kakao pro zahřátí?"
Pochopil jsem, že mi to nehodlá usnadnit. "Nepovažoval jsem za vhodné zneužívat dřívějších důvěrných kontaktů."
Zatvářil
se kysele a pevně se objal kolem těla pažemi. "Chápu, že se ti nechtělo
se sem vracet - už jako kluk jsi v sobě měl víc hrdosti než polovina
královského dvora dohromady. Ale neopovažuj se ani naznačovat, že jsem
se k tobě obrátil zády, protože to bych nikdy neudělal. Ani poté, co jsi
odešel ze služeb Koruny a... našel si nové povolání."
(kapitola 6., strana 43)
Nakladatelství: Knižní klub