Mánie
Autor: Craig Larsen
Originální název: Mania
Překlad: David Petrů
Původní rok: 2009
Rok vydání: 2012
Žánr: mysteriózní thriller
Počet stran: 308
Moje hodnocení:
4/10 Z této knihy nejsem zrovna dvakrát nadšená. Přiznám se, že jsem se
pěkně nachytala na obal a anotaci (bát se nebudete a psychothriller si
představuji poněkud jinak). Nedostala jsem vůbec to, co bylo slibováno a
očekávala jsem to. Ze začátku knihy mi vadilo přeskakování v čase a
ačkoliv je napsána schválně zmateně (hlavně teda na tom začátku), co se
týče střídání představ a reality hlavního hrdiny, tak konec je bohužel i
tak předvídatelný. Podle mě by ale stačilo vyškrtnout pár vět a
nemuselo by to tak být, možná by pak kniha ode mě dostala i vyšší
hodnocení. Z těchto důvodů mě to moc nebavilo, kniha mě do sebe vůbec
nevtáhla, takže o nějakém prožívání nemůže být řeč. Taky jsem tam
párkrát narazila na netypické slovní spojení, ale to bude spíš způsobeno
překladem. Dala bych i nižší hodnocení, ale ke konci si to autor aspoň
trochu zachránil, ta forma psaní byla o něco málo lepší, i když pro
čtenáře se žádné překvapení, co se týče děje, prakticky nekoná.
Poděkování
autora na konci knihy mi přišlo tak milé, až mi skoro bylo líto, že by
to podle mě potřebovalo o dost zlepšit. Pokud to není jeho první a
zároveň poslední kniha, tak snad si to příště všechno lépe promyslí a
jeho styl psaní bude lepší.
Obálka:
10/10 Ta je dokonalá. Asi jedna z nejhezčích obálek, které jsem za
poslední dobu viděla. Dokonce předčila tu originální, a to opravdu moc
často nepíšu. Ani mi na ní nevadí názory v jedné větě od osobností, což
obvykle považuju za něco neuvěřitelně zbytečného a rušivého, ale tady je
to udělané vkusně (samozřejmě by se bez toho obálka obešla, ale když už
to musí být, tak ať to není jako pěst na oko, že).
Anotace:
Myslíte si, že znáte své sourozence? A co když se nevinná klukovská
výprava na zamrzlé jezero promění v noční můru z minulosti, která vám už
napořád bude připomínat, že s vaším bratrem není něco v pořádku?
Avšak
vzhůru do chmurné současnosti: americký Seattle je zasažen sérií
hrůzných vražd a stopy vedou mezi bezdomovce, přespávající v městském
útulku. Šílený, smyslů zbavený útočník vládne nebývalou silou a ještě
větší brutalitou, takže výsledky jeho řádění zaskočí i otrlé policisty.
Nebo novináře. A právě k nim patří také fotoreportér Nick Wilder, muž,
který v jediném okamžiku zjistí, že žije úplně jiný život, než si
myslel...
V psychothrilleru Mánie,
románovém debutu spisovatele Craiga Larsena, podniknete s hlavním
hrdinou halucinační výlet plný překvapení, krve a rozmazaných vzpomínek.
Ale i když se budete bát, za každou cenu nechávejte oči otevřené!
Ukázka:
Otevřeným okénkem cítil sytou vůni nové kůže. Věděl, že si Sam u firmy
Matrix Zarcon vede dobře. Před dvěma lety společnost založil se svým
starým známým, Blakem Wernerem, a Nick věděl, že se velkou měrou podílí
na vývoji nového léku na schizofrenii. Sam dokonce mluvil o tom, že
pokud testování léků schválí Úřad pro potraviny a léčiva, začnou veřejně
obchodovat s akciemi. A pokud společnost financuje člověk jako Jason
Hamlin, jak se dozvěděl od Laury Dalyové, potom si Sam nejspíš přijde na
slušné peníze. Přesto Nicka nijak zvlášť netěšilo, že si bratr může jen
tak dovolit takové drahé auto.
"Napadlo by tě někdy v Madisonu, že jednou budu mít takovouhle káru?" prohodil Sam, spokojený s bratrovou reakcí.
Nick zavrtěl hlavou. "Vypadá fakt parádně, Same. Zdá se, že se vám s Wernerem daří."
Samovi se tváří krátce mihl stín. "Já ti to neříkal, brácho? S Blakem jsme se před pár měsíci rozešli."
"Cože?"
Tahle novinka Nicka překvapila. Sam se s Blakem Wernerem přátelil řadu
let, a pokud Nick věděl, společnost vlastnili rovným dílem. "Co se
stalo?"
"Nic se nestalo." Na Samovi
bylo vidět, že mu tohle téma není příjemné, ale přešel to s úsměvem a s
pokrčením ramen. "Blake tomu přestal věřit. Chtěl se pustit do něčeho
jiného. Jeho minus. Poslední dobou to jde čím dál tím líp. S trochou
štěstí budu tohle za pár měsíců parkovat před vlastním barákem."
"To si děláš srandu."
"Nechceš
si nasednout?" navrhl Sam. "Klidně tě nechám řídit. Kousek na sever
odsud je totiž na prodej jedna nemovitost, mohl by ses tam zajet podívat
se mnou."
Nick se usmál. "Zítra, jo? Musím letět."
"Ani deset minut? Měl by sis zkusit, jak to sedí na silnici. A zítra budu mít dost práce."
"Promiň," omluvil se Nick. "Já mám práci teď."
(část první, kapitola 5., strana 42)
Nakladatelství: Knižní klub