Nauč mě milovat
Autoři: Irena Hejdová, Irena Dousková, Jaroslav Rudiš, Petra Soukupová, Martin Reiner, Daniela Fischerová, Jan Němec, Vesna Tvrtković
Rok vydání: 2010
Žánr: povídky
Počet stran: 135
Moje hodnocení:
6/10 Soubor povídek se celkově hodnotí docela špatně, zvlášť když každá
povídka má jiného autora. Jako obvykle jsem to vyřešila ohodnocením
každé povídky a následným zprůměrováním. Některé kousky stojí za
přečtení, s jinými jsem ztratila čas. Celou sbírku máte ale přečtenou za
chvíli vzhledem k tomu, že povídky jsou krátké a kniha má malý formát. A
teď pár slov k jednotlivým povídkám. Irena Hejdová: Sám s chlebíčkama (4/10): Tato povídka mi přišla lehce ujetá a těžko uvěřitelná. Styl psaní mi taky moc nesedl. Irena Dousková: Samej pes (9/10): U této povídky se mi nejvíce líbily postupně se měnící myšlenkové pochody hlavní postavy a celkově styl psaní. Jaroslav Rudiš: Nauč mě milovat
(10/10): Podle mě nejlepší povídka z celé sbírky, asi tedy není náhoda,
že je pojmenována zrovna po ní. Výborný styl psaní, autor mě bavil
celou dobu. Petra Soukupová: Hubert (5/10): Takový průměr. Nic moc si z toho neodnesete, protože to je celkem o ničem, ale na konci se aspoň lehce pobavíte. Martin Reiner: Promlčené věci
(1/10): Tahle povídka mě ničím nezaujala a i když to nebylo zase tak
špatně napsané, tak ten lepší příběh tomu přece jen chyběl. Daniela Fischerová: Muž. Muž. Muž. Muž. Muž. Muž. Muž. (9/10): Skvělý a zajímavý příběh. Dobře se to četlo. Jan Němec: Mléko s medem (0/10): Zbytečnost. Vesna Tvrtković: Ze strachu (10/10): Pěkná povídka. Taková ze života a řekla bych, že má i poučný charakter. Dobře se četla, styl psaní se mi líbil.
Obálka: 0/10 Ilustrace na přední straně mi přijde celkem otřesná, tenhle styl nějak nemusím.
Anotace: Osm příběhů o tom, že o každý vztah se musí pečovat. A pokud to člověk nedělá, žádný opravdový vztah nemá.
Ukázka:
Prosím? Vážně těžko říct, čím se zabývali; vymýšleli jsme si různé
teorie, mezi nimiž přední místo zaujímala ta o zabrání Viktoriina jezera
Svazem českých rybářů. Největší atrakce se ovšem odehrávala o několik
oken výš, kde čile fungoval ateliér erotického web studia. Ten
přitahoval naši pozornost víc než televizní noviny, jenže i když jsme se
několik večerů ledabyle střídali na stráži, ani tady jsme nikdy
neviděli pravdu - jak se říká - v celé její nahotě. Za oknem přecházely
modelky ve spodním prádle či japonských župáncích, od foťáku se blýskalo
jako na věčné časy, ale holky se lízaly kdesi v koutě, kam nebylo
vidět. Nemám tam zajít a nechat se vyfotit na občanku? ptal jsem se Večernice.
Na
několika balkonech lidé čas od času kouřili. Chtěl jsem jim přátelsky
zamávat, ale Večernice celý dům nenáviděla a sevřela mi ruku mezi
šprušlemi zábradlí. Pamatuj - jsme jejich nepřátelé. Ve volných
chvílích spřádala dokonce plány, jak celý barák vyhodit do povětří.
Projevovala v tom značný důmysl, dokonce mne vyslala prozkoumat podzemní
garáže, kam bychom případně mohli zaparkovat starou škodovku naloženou
toaletním papírem a trhavinami.
(Jan Němec: Mléko s medem, strana 94)
Nakladatelství: Listen