Psychologie náboženství
Autor: Pavel Říčan
Rok vydání: 2002
Žánr: odborná literatura, psychologie, náboženství
Počet stran: 310
Moje hodnocení:
10/10 V této knize najdete snad vše, co se týče psychologie
náboženství. Autor se nevyhýbá ani kontroverzním tématům. Kniha je
napsaná velmi čtivě a mohu ji doporučit všem, kteří se v tomto směru
potřebují orientovat kvůli práci nebo o to mají jen zájem.
Obálka: 8/10 Líbí se mi použitý obraz na přední straně obálky. A celkově mi to přijde pěkné, i když se jedná o odbornou literaturu.
Anotace:
Náboženství nepřestává být v moderní společnosti přítomno. Naopak,
mnozí v něm vidí zdroj, výraz, či dokonce řešení velkých problémů
současnosti. Vedle tradičních forem religiozity se objevují podoby nové,
někdy i nebezpečné.
Náboženské jevy
jsou předmětem zájmu odborníků řady disciplín. O soustavnější reflexi
své víry se snaží i mnozí věřící. Jim všem ukazuje v této knize přední
český psycholog možnosti a důležité výsledky psychologického studia
náboženství. Probírá, čím k porozumění náboženským jevům přispěly hlavní
směry psychologického bádání (například teorie motivace, vývojová nebo
sociální psychologie). Podrobněji jsou představeny proudy
psychologického myšlení, které měly významný vliv na moderní chápání
náboženství, především Freudova psychoanalýza a Jungova analytická
psychologie. Pozornost je však věnována i speciálním tématům, například
běžným a mimořádným náboženským prožitkům, morálce, lidské vině,
svědomí, vztahu mezi psychopatologickými a náboženskými jevy a podobně.
Kniha je určena psychologům, sociologům, religionistům, teologům,
studentům těchto oborů a zájemcům o náboženství a víru.
Ukázka: K psychohistorii náboženství: Totem a tabu
Pro
náboženství je typickým jevem tabu: určitá jednání, případně i
myšlenky, jsou absolutně zakázány: pod nejpřísnějším trestem se nesmí
vstoupit na určitá místa, tabuizován je dotyk určitých předmětů,
vyslovení určitých slov atd. Náboženská tabu mívají svá zdůvodnění, jež
však sama postrádají racionalitu (například zdůvodnění, proč jsou určitá
zvířata nečistá a jejich maso není dovoleno jíst). Náboženská tabu
připomínají - jak jsme uvedli - některé neurotické symptomy.
Freuda zaujal fakt, že mnohé kmeny uctívající totemy vytvořily zároveň tabu endogamie.*
V době úzké spolupráce s Jungem vytvořil smělou myšlenkovou konstrukci,
která nás dnes zajímá spíše jako povzbuzení k určitému způsobu
uvažování než jako plauzibilní teorie. (Religionistické teorie, o něž se
při tom opíral, byly již v jeho době považovány za sporné, Freudova
konstrukce však byla dlouho značně populární - patrně pro svůj
archetypický základ.)
Totemismus je
spojen se dvěma tabu: a) zabít totemové zvíře (z toho existuje za
určitých okolností výjimka) a b) sexuálně se stýkat s příslušnicí
vlastního totemového společenství. Mohla by zde být souvislost s
oidipovskou konstelací - s přáním zbavit se otce a s incestní touhou po
matce?
Totem jako symbol kmenového
praotce - toto spojení je nasnadě, ostatně je možno u příslušníků
totemového společenství zjistit, že se považují za potomky totemu. Tento
nález je v podivuhodném souladu s Freudovým psychologickým postřehem
týkajícím se dnešních dětí: ty mívají fobii z určitého zvířete - a pak
analýza často objeví, že tato fobie má kořeny v ambivalenci vůči otci.
Jak
se však vytvořilo spojení mezi uvedenými dvěma tabu totemových komunit?
Jak předpokládal Darwin, první lidé žili v malých tlupách. Vůdce takové
tlupy mohl monopolizovat ženy a odhánět nebo zabíjet všechny sexuální
soupeře, včetně svých vlastních synů, podobně jak to lze doložit u
některých opic. A tu se stávalo, že se utlačovaní mladíci spojili, otce
zabili a rituálně snědli. (Kanibalismus je náboženská záležitost, bývá
spojen s vírou, že snědením muže lze získat jeho sílu.) V nově vzniklé
situaci však pocítili za svou vzpouru výčitky svědomí - šlo přece o
milovaného a obdivovaného otce. Zároveň si uvědomili, že jejich
solidarita (a tím i stabilita kmene) je ohrožena soupeřením o ženy,
které nyní měli k dispozici. Úleva od pocitů viny byla nalezena ve
vztyčení totemu a v přijetí zákazu zabíjet totemové zvíře. Nebezpečné
soupeření o ženy bylo eliminováno povinností exogamie. Opakované
události tohoto typu vyústily v totemismus. Čas od času se konaly
totemové hostiny, při nichž se pojídalo totemové zvíře. To lze považovat
za opakování oné dávné události připomínající smysl a posvátnost
totemu, jakož i obnovu síly získané kanibalistickým aktem.
*Endogamií
se rozumí uzavírání sňatků mezi muži a ženami uvnitř určitého
společenství; endogamie může být zakázána, tolerována nebo i přikázána.
Opačný princip se nazývá exogamie.
(Část IV., Vybrané směry psychologického myšlení, Kapitola 17, Freudovská psychoanalýza, Freudovy analýzy náboženství)
Nakladatelství: Portál