Psychologie a sociologie ekonomického chování
Autoři: Zuzana Hubinková, Ljubica Bakić-Tomić, Alois Surynek
Rok: 2008
Žánr: psychologie, sociologie, naučná literatura
Počet stran: 277
Moje hodnocení:
0/10 Není zase moc knih, které bych zvládla dočíst a následně je
hodnotila jako tzv. odpad. U této knihy ale nemohu jinak. Publikace se
snaží tvářit jako učebnice, ale k odbornosti má hodně daleko. Autorka
toho o psychologii, sociologii a ekonomii už vůbec očividně skoro nic
neví. Přitom většina témat je zajímavých a kdyby to někdo vydal, dejme
tomu třeba jako zamyšlení autorky, tak bych to možná hodnotila lépe.
Nicméně to, že to není vůbec čtivé, na tom by se nic nezměnilo. A není
to tím, že se kniha snaží tvářit odborně, protože i taková literatura se
dá napsat dobře. Pomyslnou třešničku na dortu tomu nasazují názory
autorky, které jsou mnohdy opravdu úsměvné. Části, na kterých se
podíleli dva další autoři, jsou o něco málo lepší, ale vzhledem k tomu,
že jich je opravdu zlomek, tak se to do mého hodnocení ani nepromítlo.
Upřímně nějak nechápu, jak tohle mohlo vyjít pod záštitou nakladatelství
Grada.
Obálka: 6/10 Obálka kupodivu není tak hrozná jako obsah knihy, ale nenechte se zmást.
Anotace:
Publikace, kterou máte právě před sebou, představuje odlišný úhel
pohledu na relativně známá témata ekonomie, za nimiž stojí řada
podnětných psychologických, sociologických i filozofických otázek. Měla
by být určitým vodítkem k zhodnocení společensko-ekonomické situace v
širších souvislostech, ale i literaturou, která pomůže při uchopení
interdisciplinárních témat. Autoři se zaměřili nejen na ekonomické
chování lidí, ale také na jejich prožívání v rámci mnoha
ekonomicko-společenských změn. Knihu jistě ocení studenti i odborníci,
kteří tak získají dokonalý přehled o řadě ekonomických témat z hlediska
psychologie a sociologie.
Ukázka: Ze zákona existuje ochrana před diskriminací
zaměstnavatele v přístupu k zaměstnání i pro seniory. Na druhé straně
existují některá povolání a typy zaměstnání, kde s ohledem na pracovní
činnosti, podmínky práce atd. nelze zcela vyhovět zákonu a tedy starším
lidem, aby mohli být zaměstnáni. Může jít jak o ohrožení bezpečnosti
jejich osoby, tak širší společnosti.
Měla by se také uplatňovat dostatečná ochrana před psychickým a fyzickým týráním starších lidí, neboť i oni, stejně jako děti, patří mezi rizikové skupiny ohrožené zneužitím.
Pokud srovnáme generaci starších lidí v České republice a ve vyspělém světě, narazíme na značné rozdíly. Starší lidé ve vyspělém světě se aktivně zapojují do společenského,
kulturního i pracovního života. U nás generace seniorů nemá příliš
možností zapojit se do pracovního procesu a nemá ani motivaci a finanční
prostředky k vlastním aktivitám, k vlastnímu rozvoji.
Životní úroveň
seniorů ve vyspělých zemích Evropské unie je na poměrně dobré úrovni a
jednotlivé státy jsou garanty vyplácené minimální penze, která je ve
většině států vyšší než životní minimum. Většina lidí si ve vyspělém
světě, ale i u nás, uzavírá ještě v době aktivního pracovního zapojení
penzijní připojištěním, které jim zaručuje, že jim životní úroveň po
odchodu do důchodu příliš neklesne. Odpovědnost za život v penzi se bude
časem více přesouvat ze státní pokladny na jednotlivce, neboť vyplácení
penzí je i v současné době značně nákladnou položkou pro rozpočet.
5.4 POSTOJE SPOLEČNOSTI K POSTIŽENÝM LIDEM
Zdraví
je vysoce ceněnou hodnotou, kterou si jen málokdo uvědomí, jako opravdu
stěžejní hodnotu kvalitního života. Pokud ovšem jedinec onemocní, pak
si začíná uvědomovat hodnotu zdraví ze zcela jiného úhlu pohledu. Řada
lidí má pocit, že se jich přece žádné nemoci a postižení netýkají,
realita může být jiná.
Vztah k postiženým lidem je obecněji výrazem tolerance k odlišnosti, respektování individuality, je výrazem odrazem hodnot a kvality člověka a celé společnosti.
Od počátku lidské civilizace mají postoje v sobě racionální a emotivní složku,111
která se projevuje v lidském chování. Lidská společnost odpradávna měla
členy, kteří se v určitých znacích lišili od ostatních (vzhledem,
smyslovými či tělesnými vadami, duševním stavem, nemocemi). Jednotliví
členové společnosti i společnost jako celek se musela umět vyrovnat s
těmito odlišnými členy. Tento vztah se v průběhu vývoje společnosti
měnil.
Každá kultura si určuje, co je pro ni přijatelné
a co nikoliv. Tyto hodnoty se mohou lišit mezi kulturami a to, co je
někde v normě, může být jinde bráno jako patologický jev. Každá
společnost si stanovuje svůj určitý ideál, ze kterého pak vyplývají
základní normy toho, co je a není dobré, co je přijatelné, co nežádoucí,
co normální. To se samozřejmě vztahuje i na vnímání a přijímání
jednotlivých členů společnosti. Ti, kteří se odlišují v chování,
fyzickým vzhledem či jinými charakteristikami, jsou často vnímáni jako
cizí, ohrožující a nebezpeční.
111Emocionální
postoj k postiženým jedincům může mít dva vyhraněné póly vnímání jedné
skutečnosti, a to od soucitu až po odpor a hrůzu z něčeho negativního.
(5. Hodnoty a kvalita současného života, 5.3 Starší lidé a společnost, 5.4 Postoje společnosti k postiženým lidem, strana 92)
Nakladatelství: Grada