Rudá pohovka
Autor: Louis-Charles Fougeret de Montbron
Originální název: Le Canapé couleur de feu
Překlad: J. Picka
Původní rok: 1741
Rok vydání: 2008
Žánr: erotická novela, humor
Počet stran: 55
Moje hodnocení:
2/10 Tohle je na mě asi až moc ujetý příběh, který tak nějak postrádá
smysluplný děj. Řekla bych, že to je jeden z těch rukopisů, které by
člověk měl nechat raději v šuplíku. Nějakou erotiku tam moc nehledejte,
ale ze začátku jsem se párkrát zasmála, takže knížce nedávám nakonec
nulové hodnocení.
Obálka:
10/10 Obálka je nádherná. Tady se potvrzuje, že opravdu je v
jednoduchosti krása. Takhle na náhledu to asi úplně nevypadá, ale ve
skutečnosti má opravdu moc hezký obal.
Anotace:
Děj erotické novelky Rudá pohovka vypráví humorný, napůl galantní a
napůl pohádkový, orientem inspriovaný příběh o mladíkovi, jenže doslova
"na sobě" zažívá nespočet erotických eskapád. V důsledku svého vlastního
sexuálního selhání byl totiž ošklivou vílou Crapaudinou proměněn v
pohovku jasně červené barvy, a aby získal zpět svou lidskou podobu, musí
čekat, zda se dovádění na jeho potahu někomu stane to samé, co jemu,
zda také někdo při aktu selže. A tak se stává svědkem mnoha rozličných
erotických dobrodružství, zejména u mamá Fillon, kde prostopášný
církevní klér na jeho rudě zbarveném povrchu svádí sličné a nevinné
novicky. Než dojde k jeho naprostému prošoupání, je "Pohovka" ze své
nábytkové podoby vysvobozen starým prokurátorem, jemuž se nezdaří hlavní
úkol svatební noci, a konečně volný mladík tak může vesele navázat na
své vílí dobrodružství.
Ukázka: "Musí se přiznati," připojila prokurátorka, "že se tak vzbudí síly velmi zvláštní a podivné."
"Ovšem,"
odvětil kavalír, "je to přirozené a dnes všeobecně v módě. Říká se tomu
ceremonie; jistě dnes není společnosti, zasvěcené kultu Venušinu, aby
nebyla opatřena zásobou metel rpo milovníky této zábavy.
Je
nepochybno, že tyto ceremonie uvádějí krev do varu, a hodí se zejména
pro lidi, kteří už nikam nemohou, a dovedou si představiti, že tato
komedie je skutečností. Výsledky jsou tak rychlé a obdovuhodné, že bych
byl asi dosud pohovkou, kdyby se byl pán o to pokusil před svým marným
dobrodružstvím."
"Zatraceně," vykřikl
staroch, "což jsem blázen? Byl jsem ve svém mládí v Saint-Lazaru byt
velmi často, ale pokud se pamatuji, nebývaly tyto ceremonie příliš
zábavné."
"To vám ráda věřím," odvětil Pohovka.
"Jaké srovnání! Ruka hrubého frátera-laika není tak příjemná jako ručka krásné a mladé ženy.
(Kapitola VII, strana 34)
Nakladatelství: Dybbuk