Sběratel kostí
Autor: Jeffery Deaver
Originální název: The Bone Collector
Překlad: Jiří Kobělka
Původní rok: 1997
Rok vydání: 2013
Série: Lincoln Rhyme (1. díl)
Žánr: mysteriózní thriller, detektivní román
Počet stran: 387
Moje hodnocení:
10/10 Trvalo mi docela dlouho, než jsem se dostala k této sérii a po
přečtení tohoto prvního dílu lituji, že už jsem se do toho dávno předtím
nepustila. Jeffery Deaver patří mezi mé oblíbené spisovatele a po
Sběrateli kostí ho mám snad ještě víc ráda, pokud to vůbec jde.
Kniha
se čte dobře a rychle. V podstatě je to jedna z těch, od kterých se
odtrhává velmi těžce. Líbí se mi, jak zajímavou hlavní postavu autor
stvořil. V minulosti jsem nečetla žádnou knihu, kde by vystupoval
kvadruplegik, natož abych si někoho takového představila jako
kriminalistu. Ale funguje to, byla jsem z toho nadšená a i díky tomu
byla kniha neobyčejná, byť v mnoha směrech určitě i nerealistická.
Ostatní postavy mi byly sympatické a samotná postava Sběratele kostí mě
přímo fascinovala. Při jeho počínání mě kolikrát i mrazilo. Děj byl
promyšlený, jak jsem u autora zvyklá. Nedočkáte se tedy ani žádných
předvídatelných věcí, což je u detektivních románů či thrillerů opravdu
důležité. Nebo alespoň pro mě. Konec mě překvapil a nezklamal. Oceňuju i
takový detail, jako bylo občasné zobrazení skládání profilu Sběratele
kostí v průběhu knihy. Kriminální linka příběhu se mi hodně líbila,
zvláště některé podrobné popisy policejní práce, a osobní život hlavních
postav mě taky bavil.
Po dlouhé době můžu nějakou knihu zase zařadit do svých oblíbených. Tato si tam svoje místo skutečně zaslouží.
Obálka:
9/10 Jediné, co bych obálce vytknula, je na zadní straně zbytečná
nevzhledná reklama na nakladatelství a taktéž zbytečné dvě názorové
věty.
Anotace: V
západní části New Yorku začal řádit pomatený vrah, který své zohavené
oběti pohřbívá typicky morbidním způsobem. Záměrně za sebou nechává
drobné stopy, které dokáže rozluštit jedině zkušený kriminalista Lincoln
Rhyme.
Ten však trvale leží na lůžku,
paralyzován od krku až po prsty na nohách. Z tohoto důvodu se spojí s
mladou ambiciózní policistkou Amélií, která se vlastně stává rukama a
nohama svého ochrnutého kolegy. Prostřednictvím vysílačky sděluje
Lincolnovi informace o stopách na místě nálezu nových obětí a on je
obratem analyzuje.
Ochráncům zákona se
pomalu daří utahovat smyčku okolo krku neznámého pachatele. Sběratel
kostí, jak mu začnou říkat, má však své vlastní plány, a postupně se mu
daří zbavit se smrtícího sevření a přehodit ho na své pronásledovatele.
Počet zohavených obětí mezitím stále vzrůstá...
Ukázka:
Ocitli se pod starým molem páchnoucím hnilobou. Bylo to skutečně
odporné místo, plné částečně rozložených těl zvířat a ryb, odpadků a
zelených mořských řas. I přes večerní dusno, keré sužovalo zbytek města,
zde bylo chladno jako v březnový den.
Seňor Ortega...
Sběratel
kostí spustil muže do řeky a uvolnil mu ruce, aby mu je mohl spoutat za
kůlem. Zajatcova sinalá tvář se rýsovala asi metr nad vodou. Sběratel
kostí opatrně přešel přes kluzké kameny k ústí kanálu. Otočil se a
dlouze svou oběť pozoroval. Bylo mu celkem jedno, jestli strážníci
objeví ostatní - Hannu nebo tu ženu z taxíku. Ale tentokrát... Sběratel
kostí doufal, že tentokrát strážníci nenajdou jeho oběť včas. Vlastně že
ji nenajdou vůbec. Aby se sem mohl za měsíc či dva vrátit a podívat se,
jestli dobrá řeka Hudson dostatečně očistila kostru.
Na
zpáteční cestě si stáhl kuklu a nedaleko místa, kde zaparkoval, položil
vodítka na příští místo činu. Byl na strážníky naštvaný, přímo vzteklý,
a tak své stopy tentokrát ukryl. Přidal k nim ještě zvláštní
překvapení, které si pro policisty schovával, a vrátil se k taxíku.
Od vody foukal lehký vánek a nesl s sebou kyselou příchuť řeky. A taky šustění trávy a šumivý ruch velkoměsta. Šššš.
Jako smirkový papír na kosti.
Sběratel
kostí se zastavil, se vztyčenou hlavou naslouchal zvukům a pohlížel na
miliardy světel v budovách táhnoucích se na severu jako nějaká podlouhlá
hvězdokupa. V tom okamžiku se na stezce objevila rychle běžící žena a
málem do něj vrazila.
Hubená brunetka
ve vínově červené teplákové soupravě se mu obratně vyhnula, zastavila se
a celá zadýchaná si setřela pot z čela. Měla docela pohledné tělo a
pevné svaly, ale v obličeji nebyla nijak hezká. Orlí nos, široké rty,
vyrážky.
Ale pod kůží...
"Tady přece nesmíte... neměl byste tu parkovat. Tady je běžecká stezka..."
Hlas se jí zlomil a v očích se jí objevil děs. Přejížděla pohledem z jeho tváře na taxík a zpátky ke kukle, kterou držel v ruce.
Dobře věděla, o koho jde. Usmál se a zároveň si všiml jejích pozoruhodně klenutých klíčních kostí.
(Část třetí: Šlapákova dcera, kapitola 18., strana 207)
Nakladatelství: Domino
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Sběratel kostí, 1999, USA