Sisi
Podtitul: 21 kapitol ze života rakouské císařovny
Autorka: Alena Křivánková
Rok vydání: 2013
Žánr: biografie, historie, populárně-naučná literatura
Počet stran: 227
Moje hodnocení:
5/10 Tato biografie Sisi mě celkem zklamala tím, jak je uspořádaná. Jak
je už z podtitulu zřejmé, tak v knize najdete 21 kapitol, které se
zabývají nejenom Sisi, ale i lidmi kolem ní. Takže se autorka na začátku
kapitoly většinou vrací zase zpátky do minulosti a nejspíš díky tomu se
neubránila opakování některých informací, i když někdy mi to přišlo
opravdu dost zbytečné. Tenhle postup mi nesedl a i přes zajímavé téma mě
kniha kvůli tomu přestávala bavit. Naopak se mi ale líbilo, že není
psaná jednostranně, ale ukazuje dobré i špatné stránky Sisi a jejích
blízkých. Taky mi bylo sympatické zmínění některých detailů. Na konci
knihy mě celkem pobavil rejstřík, který je možná až moc podrobný.
Obálka:
10/10 Portrét Sisi od Franze Xavera Winterhaltera je nádherný, takže ho
zvolit jako obálku bylo dobré rozhodnutí. Na zadní straně bych asi
oželela menší portrét Františka Josefa I., ale celkově to na kráse
obálky neubírá. Podle anotace to vypadá, že se kniha bude zaobírat i
jakýmsi kultem osobnosti, který vznikl po smrti Sisi, ale nenechte se
zmást, o tom v knize tolik informací zase nenajdete.
Anotace:
Za svého života nebyla císařovna Alžběta u veřejnosti habsburské
monarchie příliš oblíbená, částečně to bylo způsobeno její častou
nepřítomností v sídelním městě Vídni, později také sympatiemi k Uhersku.
Po tragické smrti ji však dobový tisk stylizoval do role dobré a
uctívané císařovny, ve všech místech, která ráda navštěvovala, byly
postaveny její pomníky, začaly se prodávat upomínkové předměty na oslavu
krásné císařovny Sisi...
První
obsáhlou biografii císařovny Alžběty napsal v roce 1934 Conte Corti a
kniha se doslova stala bestselerem - postupně vyšla ve 42 vydáních a ve
30. a 40. letech 20. století byla přeložena do mnoha jazyků včetně
maďarštiny, polštiny a švédštiny... V období mezi světovými válkami bylo
o Alžbětě natočeno několik filmů, například již v roce 1920 film
režiséra Rolfa Raffé Elisabeth, divadla uváděla hry na toto téma od roku
1932. Do podvědomí širší světové veřejnosti se dostala zejména v
polovině 50. let 20. století, kdy režisér Ernst Marischka natočil
třídilný film Sisi (1955, 1956, 1957) v titulní roli s Romy
Schneiderovou.
Ukázka:
Fritze Pachera sice párkrát ve Vídní zahlédla, ale už s ním nikdy
nemluvila. Nicméně se tímto malým doprodružstvím několik týdnů s Idou
Ferenczyovou dobře bavily, hraběnku pak velmi těšilo, že Marie
Festeticsová, která se pyšnila, že je císařovninou důvěrnicí, nemá o
věci žádné tušení. Fritz Pacher císařovně ještě jednou napsal v červnu
1887, ale dopis poslaný poste restante na vídeňskou poštu se odesílateli
po půl roce vrátil neotevřený zpět. Až mnohem později získal Pacher
nezvratný důkaz, že "žlutým dominem" skutečně byla rakouská císařovna
Alžběta. Tehdy vydala své paměti Alžbětina neteř hraběnka Marie
Larischová a v nich se Pacher dočetl o historce se žlutým dominem...
Zanedlouho
po "dobrodružství" s Pacherem však měla Alžběta jiné starosti: V dubnu
1874 se podruhé oženil její bratr Karel Theodor, jeho manželkou se stala
portugalská infantka Maria Josefa. Alžběta bratrovu volbu schvalovala,
ale svatby se účastnit nemohla kvůli onemocnění Marie Valerie. Dceřin
zdravotní stav byl údajně také hlavním důvodem k Alžbětině první cestě
do Anglie...
I v dalších letech
Alžběta hodně cestovala a často ráda zavítala do Bvaorska. Významnou
příležitost měla v září 1878, kdy jej rodiče slavili v Tegernsee zlatou
svatbu. Po Mnichově sice kolovaly klepy, že kvůli této oslavě musí
vévoda Maxmilián zase jednou zajet k manželce, kterou v posledních
letech vídal jen zřídka. Oslava byla velkolepá, děti, vnoučata i
pravnoučata Ludovice i Maxmiliánovi srdečně blahopřáli, ale atmosféru
výročí narušily špatné zprávy: Bratr bavorského krále byl oficiálně
prohlášen za nevyléčitelně duševně nemocného a podivné chování krále
Ludvíka II. vzbuzovalo obavy, že jej postihne stejný osud jako bratra
Ottu.
Po návratu do Schönbrunnu čekaly
císařovnu jiné povinnosti. Rakousko obsadilo v roce 1878 Bosnu a
Hercegovinu a Alžběta se věnovala návštěvám raněných z toho tažení.
(kapitola 14. ...a další léta, strana 153)
Nakladatelství: Československý spisovatel (Levné knihy)