Tankový prapor
Autor: Josef Škvorecký
Původní rok: 1971
Rok vydání: 1998
Žánr: román, satira
Počet stran: 231
Moje hodnocení:
2/10 Nějakou knihu od Josefa Škvoreckého jsem si chtěla přečíst už
dlouho, ale bohužel po Tankovém praporu se k jeho další knize nejspíš
jen tak nedostanu. Začátek knihy mě ještě docela bavil, sem tam mi to
přišlo i vtipné a celkem dobře se mi to četlo. Pak už to bylo horší a
začala jsem se čím dál tím víc nudit a humor se kamsi vytratil, alespoň
pro mě. Taky jsem postupem času začala být alergická na pojmenování
postav, i když to asi spíše mělo pobavit, tak mě to pak naopak
iritovalo. Obecně nemám moc ráda knihy, které se týkají nějakým způsobem
vojenství, takže v tomhle směru jsem počítala s tím, že to pro mě zase
tak zajímavé nebude a neměla jsem prakticky žádná očekávání, ale pak se
tam do toho začaly motat i ženy, a to to zabilo úplně. Ne že by
Škvorecký neuměl psát, to naopak a je to vidět i v této knize i přesto,
že mě celkově obsah nenadchnul. Věřím, že ti, kteří se zajímají o
tehdejší dobu a mají rádi tuhle tematiku či si vojnou sami prošli, tak
budou mít opačný názor.
Pokud se
chystáte pouštět do této knihy, tak bych ještě jen dodala, že tam jsou
poměrně často vulgární výrazy. Mně osobně tohle nevadí, ale určitě se
najdou lidi, kterým to po chuti nebude.
Obálka: 1/10 Nic, co by mě nadchlo.
Ukázka:
Asi po dvaceti minutách byly výsledky diskuze shrnuty v literární
poznatek, že i u nás, po vzoru knihy Alexandra Fadějeva, bojovala mládež
proti nenáviděným okupantům. Tím zlikvidovala komise Mladou gardu.
Podobnou jednoduchou technikou odpravila pak během příští hodiny větší
počet knih, vyžadovaných pro splnění FO. Diskuze měla hladký průběh - až
na žalostný debakl vojína Poslušného, který ačkoliv dostal Jiráska,
zapletl se sám od sebe do problémů knihy Lenin-Stalin-Kalinin
mládeži, jež ho osudově přitahovala tím, že ji, jako jedinou, nečetl -
několikrát do ní zasáhl i sám kapitán, a všechno působilo dojmem, že
kandidáti jsou celkem dobře připraveni. Na závěr se rotný otázal
poručíka Prouzy, jenž celou tu dobu seděl jako bez ducha na své židli,
má-li ještě nějakou otázku. Poručík Prouza žádnou neměl. S touž otázkou
se rotný obrátil na velitele, a ten, polichocen, že diskuze mu dala
možnost uplatnit různými aplikacemi románových pravd jeho zkušenosti z
bojového výcviku, rozhovořil se o knize Příběh opravdového člověka
a aplikoval hrdinství jejího hrdiny na podobné hrdinství jakéhosi
četaře Bláhy od Desátého tankového pluku, který přes vysokou horečku
řídil při prověrkovém cvičení tank velitele roty "jen proto, aby jeho
rota neztratila body a umístila se čestně v konečném hodnocení". Bohužel
znal-li on tento případ po stránce velitelské, znali jej příslušníci
jeho praporu po stránce osobní známosti s heroickým četařem, a ten se
nijak netajil skutečností, že pravou pohnutkou hrdinství byla týdenní
dovolenka, již mu za start na cvičení přislíbil velitel roty. Kapitánovo
podobenství se tedy pedagogickým účinkem minulo. Ale, pomyslel si
rotný, existuje vůbec někde nějaké pedagogické zrno, které by mohlo
vzklíčit na úhoru mužstva s mimořádně prodlouženou prezenční službou?
A
kapitán to všechno říkal stejně jen tak, ze zvyku a protože byl - po
neočekávaně kladném zhodnocení nedávné pohromy, nazývající se v
plánkonspektu Útok tankového praporu na spěšně vybudovanou obranu nepřítele, z úst samého velitele divize - vskutku v dobré náladě.
(Provedení zkoušek FO u Sedmého tankového praporu, strana 95)
Nakladatelství: Ivo Železný
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Tankový prapor, 1991, Československo