Temný eros
Podtitul: O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
Autor: Thomas Moore
Originální název: Dark Eros
Překlad: Světlana Šedová
Původní rok: 1994
Rok vydání: 2001
Žánr: populárně-naučná literatura, psychologie, sexualita
Počet stran: 163
Moje hodnocení:
8/10 Když jsem si půjčovala tuhle knihu, tak jsem o ní měla jinou
představu. Její obsah mě lehce překvapil, ale nezklamal. Autor rozebírá
díla markýze de Sade a s jeho myšlenkama jsem většinou musela souhlasit.
Samozřejmě ne vždy, ale myslím si, že je to dobrá kniha. Považovala
jsem trochu za výhodu, že jsem už kdysi četla dílo 120 dnů Sodomy od
markýze de Sade a možná by bylo ještě lepší, kdybych četla všechna díla,
o kterých Thomas Moore píše, i když uvedené ukázky k jeho rozboru
stačí. Dá se to tedy brát i jako lehčí varianta pro ty, kteří právě
nejsou schopni přečíst nějaké celé dílo markýze de Sade, ale přesto je
toto téma zajímá.
Obálka: 7/10
Anotace:
Kontroverzní spisy markýze de Sade jsou mnohými vnímány jako monotónní,
nudné, perverzní, pornografické fantazie. Přestože takové jsou, lze je
chápat i jiným způsobem. Známý autor Thomas Moore se zamýšlí nad
hlavními tématy "sadovské" literatury jako nad mytologií, která
neobvyklým způsobem odráží temné stránky života a vztahů každého z nás.
Jde především o témata moci a bezmoci, jež přicházejí ke slovu nejen v
intimních vztazích, ale i v tak obyčejných situacích, jako jsou
například profesní vztahy nebo jízda po dálnici. V předmluvě, kterou ke
knize napsal známý švýcarský terapeut Guggenbühl-Craig, jenž se
dlouhodobě zabýval tématy dětské agresivity, je Temný eros
doporučován jako povinná četba všem, kteří působí v oblasti pomáhajících
profesí. Dále je určena všem zájemcům o populárně psychologickou
literaturu.
Ukázka:
Pokud je v umělcově díle obsažena jakákoli krutost, je to úsilí potřebné
k tomu, aby se představivost udržela ničím nespoutaná. Civilizace váhá,
zda povolit představivosti, aby se pohybovala svobodně. Této svobody je
nutno dosáhnout, jako je tomu v případě umělce shora uvedeném, který do
určité míry zavrhl společnost i rodinu. Avšak toto úsilí o
představivost není důležité pouze pro umělce, nýbrž pro každého, kdo
chce pečovat o svou duši. Všichni se musíme stá krutě sadovskými,
abychom ochránili své představy i svou představivost.
Tak
například žena plná touhy strávit rok v zahraničí jde k terapeutovi. Má
závislého manžela a práci, která rodině umožňuje, aby si poměrně dobře
žila. Terapeut by mohl zaujmout civilizované hledisko a pomoci své
pacientce pochopit, že má za svou rodinu odpovědnost. Nebo by krutost
její vize ustál a mohl by ji podpořit a představovat tak sílu, která
pracuje ve prospěch její představivosti. Ochrana této fantazie, může to
od ženy vyžadovat, aby zaujala bezohledný přístup k běžným povinnostem,
což by se však mohlo dotknout citlivosti jejích milovaných.
Představivost ne vždy zmírňuje obavy každodenního života.
Roland
Barthes popisuje sadovskou izolaci jako snahu "zastřešit neřest před
pokusy světa trestat ji". Barthesovo srovnání libertinského stahování se
do ústraní a duchovních cvičení Ignáce z Loyoly je velmi trefné. Mnich
se uchyluje do kláštera, aby uhájil ctnost, libertin proto, aby ochránil
svou neřest.
Analytik se často
nachází v pozici ochránce neřesti. Neřest je samozřejmě realtivní. Je
například zcela běžné, že někdo pevně věří v ctnost nesobeckosti. Mnozí z
nás byli vychováni v absolutní jistotě, že sobectví je nectnost. Avšak
když posloucháte životní příběhy nesobeckého člověka, slyšíte o této
ctnosti hořké svědectví a všimnete si typických znaků vytěsňování.
Nesobecký člověk často nenápadně ovládá druhé a slouží sobě. Pozornost
vůči já přešla do podzemí, nikoli do sadovských pečlivě upravených
kabinetů neřestí, nýbrž do míst vytěsnění a útlaku. Analytik si myslí:
Proč by tento člověk nemohl věnovat jistou upřímnou a přímou pozornost
sobě samému namísto toho, aby se vzdával zodpovědnosti za sebe ve jménu
nesobeckosti? "Být sobecký je pro mne příliš jednoduché," řekne ten
člověk, slepý k narcismu, který se skrývá v jeho milované ctnosti. To je
případ, kde by určité zaškolení do sadovské sebestřednosti mohlo
napravit výstřední ctnost.
(Kapitola 5. Izolace a vězení, strana 77)
Nakladatelství: Portál