Výprava za hrdinstvím
Autorka: Angie Sage
Originální název: Queste
Překlad: Jaroslava Novotná
Ilustrace: Pavel Čech
Rok: 2008
Série: Příběhy Septimuse Heapa (4. díl)
Žánr: fantasy
Počet stran: 353
Moje hodnocení:
10/10 Série se Septimusem Heapem je jedna z mých nejoblíbenějších
fantasy knih. Tento čtvrtý díl je opět plný napětí, dobrodružství, magie
a jiných nadpřirozených věcí, v neposlední řadě také humoru. Autorka
stvořila úžasný svět a v každém díle se objeví vždy něco nového, přesto
to do sebe všechno zapadá a nepřijde mi to přeplácané. To všechno je
doprovázeno barevnými i černobílými ilustracemi, jejichž autorem je
Pavel Čech. Není jich tam sice mnoho, ale jsou nádherné. Co se týče
postav, tak mi tentokrát už docela začala lézt na nervy Jenna, ale ještě
to není v takovém stádiu, že bych na ni byla alergická. Ostatní postavy
se tu dále rozvíjejí a přibyly i nové, neméně zajímavé, a to díky
dobrému vykreslení autorkou. Kdyby v knize nebyl zmíněn věk hlavních
postav, tak si ani neuvědomím, že je to fantasy, která je původně spíše
pro mladší čtenáře. Taky se mi líbí, že autorka na konci vždycky přidá
"a co bylo dál" s jednotlivými postavami. V tomto díle se nebudete nudit
ani chvilku a určitě doporučuji všem, kteří mají tento žánr rádi.
Obálka: 10/10 Tato série se může pyšnit nádhernými obálkami a tento díl není výjimkou.
Anotace:
Ve čtvrtém pokračování příběhů Septimuse Heapa nebude o dobrodružství,
záhady a neuvěřitelné události nouze. Mladý čaroděj Septimus s
princeznou Jennou se rozhodnou zachránit své kamarády Cvočka a Snorri,
kteří uvízli daleko v minulosti. Vydají se na dlouhou a nebezpečnou
výpravu, ale naděje, že své přátele opět spatří, je stále menší. Jedinou
záchranou je najít tajemné Sídlo foryxů, místo, kde začíná a končí
veškerý čas.
I v tomto příběhu se
setkáte se starými známými: dobrým duchem Alterem, čarodějkou Marcií či
drakem Ohnivákem, a objeví se nové postavy, které si oblíbíte i které
vás budou děsit.
Ukázka:
Septimus Heap sestoupil ze stříbrného točitého schodiště, které ho
pomalu vezlo Věží čarodějů dolů do dvorany. Když spěchal sálem, ani ho
nepřekvapil mihotavý nápis DOBRÉ RÁNO, UČEDNÍKU, TVŮJ DRAK JE JIŽ
VZHŮRU, který se vytvořil na barevné podlaze. Dvorana ho vždy takto
vítala a zřejmě věděla předem, co má Septimus v úmyslu.
Další
pozdrav byl již méně srdečný. "Brej den, pane učedníku," ozvalo se z
komory se starými kouzly vedle masivních stříbrných dveří střežících
vstup do Věže čarodějů. Septimus sebou trhl - jako vždycky. Hlas patřil
Borisovi Pochopovi, jenž to z čaroděje neslavně dotáhl na nočního
vrátného. Borisův hlas Septimuse vždycky vylekal. Pokaždé si vzpomněl na
doby, kdy sloužil v Mladé armádě a kdy byl Pochop obávaným pomocníkem
Lovce.
"A! Dobré ráno, Borisi," odvětil Septimus. "Doručil jsi včera do paláce můj vzkaz?"
"Jistěže,
pane učedníku. Vždy k vašim službám, he, he. A co pro vás mohu udělat
dnes?" zeptal se Pochop, který se snažil, seč mohl, aby se znovu
vypracoval do pozice čaroděje. I dnes měl čahoun Pochop na sobě svůj
drahocenný modrý hábit čaroděje a dokonce si na rukávech nechal staré
porty čaroděje nižšího řádu. Pochop měl nejen tu smůlu, že vyfasoval
příliš krátké oblečení, ale ke všemu se ještě srazilo při praví, a te´d
mu zpod šatů trčely dvě bílé tenké nohy jako hůlky, které končily v
rozšmaťhaných botách.
(10. kapitola Starosti s drakem, strana 76)
Nakladatelství: Jota