Psychologie XX. století

 

Autoři: Jiří Hoskovec, Milan Nakonečný, Miluše Sedláková

Rok: 2002

Žánr: odborná literatura, psychologie

Počet stran: 280

Moje hodnocení: 9/10 Tato kniha obsahuje několik částí, z nichž každou napsal jeden z autorů, případně dva z nich. Můžete zde najít americký strukturalismus, americký funkcionalismus, fenomenologickou psychologii, raný behaviorismus až neobehaviorismus, raný gestaltismus až neogestaltismus, humanistickou psychologii, transpersonální psychologii a kognitivní hnutí v americké psychologii. Jednotlivá témata mi přijdou dobře zpracovaná a kupodivu k rozsahu jsou i docela obsáhlá, není to tedy jen povrchní popis daného směru. Na odbornou literaturu je text i relativně čtivý.

Obálka: 10/10 V jednoduchosti je krása. Obálka se hodí k obsahu knihy.

Ukázka: Společným jmenovatelem redukce je invarianta, tj. takový znak objektu, který tůstává identický ve všech jeho obměnách: tj. např. to, co činí trojúhelník trojúhelníkem, ať je dán v jakékoli poloze nebo velikosti či materiálu. V první rovině je to šířeji používaná metoda i u některých psychologů, kteří se k fenomenologii přímo nehlásí (jako např. A. Pfánder, Ph. Lersch a další). V druhé rovině, která je již pro Husserlovu fenomenologickou psychologii specifická, je to eidetická redukce, která směřuje od intencionálního předmětu k jeho podstatě a v níž se realizuje "skok od fenoménu k jeho předmětné podstatě, tzn. každý intencionální předmět konkrétně psychického zážitku (fenoménu) je redukován na svůj čistý podstatný obsah" (Herzog, 1992, s. 209). Tato procedura se podle citovaného autora uskutečňuje ve dvojím směru: buď se zaměřuje na redukci intencionálního předmětu samého (např. na podstatu jabloně), nebo se zaměřuje na modality aktů, v nichž může být jabloň dána (ve vzpomínkách, ve vnímání, fantazii atd.). Příklad s jabloní uvádí sám Herzog, avšak dobrým příkladem takového fenomenologického postupu je studie o plameni svíce G. Bachelarda.² Ve své charakteristice redukce - klíčové metody fenomenologie - pak Herzog pokračuje: "Eidetická redukce tak označuje postup vycházející od libovolného faktu ke stále vyšší obecnosti, až dospěje k jeho generálnímu eidosu (podstatě): od druhové podstaty, jako je např. vnímání, strom, vzpomínka, láska, nenávist postupuje k podstatě prožívání a konečně k podstatě vědomí vůbec. Husserl nazval tento postup terminologicky zmateně - ideace nebo zření podstaty, resp. nazírání podstaty" (Herzog, 1992, s. 209n.). Někteří fenomenologové, např. C. F. Graumann a další, však výslovně hovoří o tom, že fenomenologicky lze redukovat objekty jakéhokoli druhu, ale nikoli kategoriální psychické funkce či procesy, jako je např. vnímání, což však obsáhle učinil M. Merleau-Ponty. Na redukci pak navazuje popis toho, k čemu redukce dospěla. Podle S. Strassera (1964, s. 64) fenomenologie není nic jiného neř "umění popisu". To se ovšem uplatňuje zejména v některých tematických oblastech, jako je např. umění (viz práce polského kritického fenomenologa R. Ingardena). J. Patočka ve svém doslovu k českému vydání Husserlových "Karteziánských meditací" (Husserl, 1968, s. 183) uvedl, že Husserlova snaha dospět redukcí psychické reality (empirie) na "transcendentální ego" nejde na kořen věci, na zvláštnost já, jíž je to, že "já je samo o sobě aktivitou vědomí o sově, takže není pouhým objektem reflexe, nýbrž je již předreflexívně sebe-vědomé".

² Bachelard, G.: Plamen svíce. Praha, Obelisk 1970.

(Fenomenologická psychologie, Husserlova fenomenologická psychologie, strana 64)

Nakladatelství: Karolinum

Knižní databáze: CBDB, Goodreads