Výklad snů
Autor: Sigmund Freud
Originální název: Die Traumdeutung
Překlad: Ota Friedmann
Původní rok: 1899
Rok vydání: 2005
Žánr: odborná literatura, psychologie
Počet stran: 377
Moje hodnocení:
9/10 Byť to byla ve své době kontroverzní osoba (pro některé možná
ještě i dnes), tak mám Sigmunda Freuda ráda, i když s ním v mnohém
nesouhlasím. V jeho knihách se ale dá vždy najít plno zajímavých
myšlenek a když už nic jiného, tak to člověka alespoň donutí uvažovat
nad tím, zda by to tak skutečně mohlo být. Publikace Výklad snů není
výjimkou. Myslím si, že kvalitnější práci o snech v ruce už držet asi
nikdy nebudu, sice jsem opět nesouhlasila se vším, co Freud v knize
předkládal, ale na druhou stranu velká část seděla i s mými vlastními
zkušenostmi. V knize mimo jiné najdete mnoho příkladů snů a následně
jejich velmi podrobný rozbor. Kniha je přehledně rozdělena do několika
kapitol a podkapitol, takže se neztrácíte, i když to není psané
jednoduchým jazykem a občas je potřeba si některé pasáže přečíst dvakrát
a srovnat si to v hlavně. Ale navzdory tomu Freud i tady píše velmi
čtivě a kromě jedné kapitoly, která mě příliš nezaujala svým obsahem, mě
čtení bavilo. Taky díky takovému tématu odkrývá i hodně o své osobě,
protože používá i vlastní sny. Pokud Freuda nemáte rádi kvůli sexualitě,
tak tady to není tak výrazné. Klade na ni mnohem menší důraz než ve
všech ostatních knihách. Pro mě je téma snů takové věčné a jako celek se
mi kniha líbila. Myslím si, že může být přínosná všem, kteří se o sny
zajímají.
Obálka:
10/10 Obálka se mi moc líbí. Kombinaci červené a černé mám ráda a
celkově to vypadá dobře. Taky oceňuju to, že takový není jen přebal, ale
pak i přímo obálka knihy.
Anotace:
Vážený čtenáři! Otvíráš knihu, jež byla napsána již téměř před sto
lety. Ovšem i po takových letech lze s úspěchem tvrdit, že v mnohém
nebylo toto dílo slavného "moravského" psychoanalytika dodnes překonáno.
Nemáme však přitom na mysli jakési sexuální excesy, jimiž měšťácká
společnost (i za pozdějšího přispění u nás vládnoucích komunistů)
zahalila Freudovo olbřímí dílo. Jeho Výklad snů je totiž základní prací
vědeckého výzkumu snů a co se týče honu za "pověstnou" sexualitou, pak
sexuální symbolice ve snech nevěnuje Freud ani desetinu celé své
čtyřsetstránkové práce, přičemž navíc na těchto pouhých třiceti stranách
většinou jen cituje jiné autory zabývající se sny. Téměř třetinu svého
díla věnoval Freud oblasti "snové práce", v níž mistrně vysvětluje, jak
sen mnohdy dochází k "naprostým" nesmyslnostem a jak právě výklad těchto
"nesmyslů" velmi napomáhá k tomu, aby snící proozuměl svému snu.
Významný
současný německý psycholog Wolfgang Schmidbauer o Freudově Výkladu snů
říká: "Mnohá zde zastoupená základní pojetí se potvrdila, většina z nich
se uchovává v praktické práci psychoterapie. Freud vychází z toho, že
sen je strážcem spánku. Jeho nejdůležitějším úkolem přitom je vyplnit
fantazijními obrazy nevědomá přání, která by mohla snícího ve spánku
rušit, aniž by proti tomu mohly něco namítat kontrolní a morální
instance. Proto se ze skrytých nevědomých přání (latentní snové
myšlenky) stává snovou prací manifestní obsah snu, tj. obrazy a požitky,
jež si snící pamatuje." (Psychologie, lexikon základních pojmů, Praha
1994). A co k tomu sám Freud? "Tak mívá sen mnohdy nejhlubší smysl tam,
kde se zdá nejzmatenější. Ve všech dobách si ti, kdo měli co říci a
nemohli to říci bez nebezpečí, rádi hráli na blázny."
Ukázka: "Vydrží-li to moje konstituce - do Karlových Var."
Blízko této historky je v mé paměti umístěna druhá, o Židovi, neznalém
franštiny, kterému vštěpují do paměti, aby se v Paříži ptal na cestu k
rue Richelieu. Také Paříž byla dlouhou dobu cílem mé touhy a blaženost, s
níž jsem poprvé vkročil na pařížskou půdu, jsem měl za záruku, že
dosáhnu splnění i jiných přání. Ptaní na cestu je dále přímou narážkou
na Řím, neboť všechny cesty vedou, jak známo, do Říma. Ostatně jméno
Cukr ukazuje opět ke Karlovým Varům, do nichž jsme přece posíláni
všichni, kdo jsme stiženi konstituční chorobou, cukrovkou.
Podnětem k tomuto snu byl návrh mého berlínského přítele, abychom se o
Velikonocích setkali v Praze. Ze záležitostí, o nichž jsem s ním měl
hovořit, by vyplynul další vztah k "cukru" a "cukrovce".
Čtvrtý
sen, krátce po snu právě uvedeném, mne opět zanáší do Říma. Vidím před
sebou nároží ulice a divím se, že je tam vylepeno tolik německých
plakátů. Předešlý den jsem s prorockou předvídavostí psal svému příteli,
že Praha nebude pro německé výletníky pohodlným pobytem. Sen tedy
vyjadřoval přání, abych se s přítelem setkal v Římě místo v českém
městě, a současně zájem, pocházející asi ze studentských dob, aby se v
Praze s větší trpělivostí snášela německá řeč. Ostatně jsem v prvních
dětských letech musel rozumět češtině, jelikož jsem se narodil v malém
moravském městečku se slovanským obyvatelstvem. Česká dětská básnička,
kterou jsem slyšel v sedmi letech, se mi bez námahy vštípila do paměti
tak, že ji ještě dnes dovedu odříkávat, ačkoli nemám ani ponětí o jejím
významu. Ani těmto snům tedy nechybí rozmanité vztahy k dojmům z prvních
let mého života.
Na své poslední
italské cestě, která vedla mimo jiné kolem trasimenského jezera, jsem
konečně, když jsem spatřil Tiberu a bolestně rozrušen se musel obrátit
ve vzdálenosti osmdesáti kilometrů od Říma, zjistil zesílení, které moje
touha po věčném městě čerpá z mladistvých dojmů. Právě jsem uvažoval o
plánu, že v jednom z příštích let pojedu, vynechávaje Řím, do Neapole,
když mne napadla věta, kterou jsem asi četl u jednoho z našich
klasických spisovatelů.17) Je otázka, kdo horlivější pobíhal po světnici, když se rozhodl, že půjde do Říma, zda konrektor Winckelmann, nebo vojevůdce Hannibal. Vždyť jsem přece kráčel ve stopách Hannibalových; ani mně, ani jemu nebylo souzeno, abychom spatřili Řím, a také on táhl do Kampanie, ačkoli jej celý svět očekával v Říme. Hannibal,
s nímž jsem dosáhl této podobnosti, býval však nejmilejším hrdinou mých
gymnazijních let; jako mnoho jiných hochů v tomto věku nepřál jsem v
punských válkách Římanům, ale Karthagiňanům. Když jsem ve vyšším
gymnáziu poprvé pochopil důsledky původu z cizí rasy a antisemitské
sklony některých kamarádů mne ponoukaly, abych zaujal stanovisko,
stoupla postava semitského vojevůdce ještě výše v mých očích.
17) Spisovatel, u něhož jsem toto místo četl, byl asi Jean Paul.
(5. Materiál a zdroje snu, B. Dětské zážitky jako zdroje snu, strana 120)
Nakladatelství: Nová tiskárna Pelhřimov