Vývojová psychologie
Autoři: Josef Langmeier, Dana Krejčířová
Rok vydání: 2006
Žánr: odborná literatura, psychologie
Počet stran: 360
Moje hodnocení:
9/10 Obsáhlá učebnice vývojové psychologie, kde najdete všechno, co
potřebujete ke studiu. Jednotlivá témata jsou rozebraná dostatečně.
Kniha je napsaná srozumitelně, ale mně osobně se z ní zase tolik dobře
neučilo, což může být způsobeno i tím, že mě obecně vývojová psychologie
vůbec nebaví, to přiznávám. Takže udržet pozornost při čtení bylo
kolikrát pro mě docela těžké, ale ostatním to dělat problémy nejspíš
nebude, zvláště ne těm, kteří mají k této disciplíně kladný vztah.
Na
učebnici se mi líbila její logická struktura, občasné doplnění
obrázkama k textu pro lepší představu a taky oceňuji přílohy, kde mimo
jiné najdete i stručný přehled o neuropsychickém vývoji dítěte (je to
mnohem příjemnější, než hledat konkrétní údaj v textu). A taky její
rozsah, protože vám podané informace bohatě stačí a nemusíte si
dohledávat něco i někde jinde, pokud vyloženě nechcete.
Obálka: 7/10 Na obálce je použitý zajímavý obrázek a celkově si myslím, že je obálka docela povedená vzhledem k obsahu knihy.
Anotace:
Hlavní poznatky o psychické ontogenezi člověka vycházející z klinické
praxe zkušených autorů přináší tato kniha ve svém čtvrtém vydání.
Obsahuje ucelený teoretický základ oboru, a je to proto již dlouhá léta
základní učebnicí pro studenty na vysokých školách a studijním
materiálem pro zájem z řad psychologů, pedagogů, pediatrů, ale i
zainteresovaných laiků. Čtvrté vydání je však v mnohém aktualizováno a
doplněno o novější informace. Rozšířeny jsou zejména kapitoly vztahující
se k období vývoje v dospělém věku. Publikace svou vyváženou koncepcí
poskytuje komplexní pohled na problematiku psychického vývoje jedince.
Ukázka:
Podobně časté a nespecifické jsou i nejrůznější vágní somatické
stížnosti (bolest bříška, hlavy, končetin, pocity únavy apod.).
Konkrétní obsah i projevy všech psychických poruch jsou přitom vždy
silně závislé na věku dítěte.
Dětská psychiatrie
ovšem dlouho usilovala o popis psychopatologických stavů u dětí a
mladistvých spíše v pojmech převzatých z psychiatrie dospělých a jen s
malým ohledem na vývoj dítěte. Teprve v posledních asi dvou desetiletích
se objevuje snaha opřít dětskou psychiatrii důsledně o vývojová hlediska.
Eisenberg (1977) a zejména pak Rutter (1980) a i řada dalších (zvláště
anglických) autorů zdůraznila, že vývojová perspektiva je pro rozvoj
psychiatrie dětí (ale zčásti i dospělých) podstatná. Vývojové hledisko
představuje totiž článek spojující genetické determinanty a proměnné
prostředí, individuální psychologii a sociální nároky, fyziogenní a
psychogenní příčiny poruch (Rutter, 1980). Význam vývojového hlediska je
zřejmý i z toho, že některé poruchy manifestující se výrazně v
dospělosti mají při bližším sledování své kořeny v dětství a že se v
různých věkových obdobích rozdílně projevují. Ostatně u nás popsali už v
padesátých letech Holub a Švancara (1957) změny ve výskytu různých
psychických poruch u dětí různého věku. Řada obtíží spontánně mizí a
naopak jiné vznikají nebo se stupňují v pozdějším dětství, v dospívání
nebo v časné dospělosti.
Vývojová
psychopatologie by ovšem neměla být ztotož'nována s dětskou psychiatrií.
Základy dětské psychiatrie jsou širší - musí zahrnovat i jiné vědecké
disciplíny (Rutter, Hersov, 1977). Na druhé straně se pak vývojová
psychopatologie týká i psychiatrie dospělých. Podrobnější přehled nových
názorů na vývojovou psychopatologii se už vymyká z rámce této knihy a
lze jej nalézt v práci E. Malé (1989). Na tomto místě se proto pokusíme
krátce odpovědět na dvě spolu související otázky:
1.
Jsou psychické poruchy v dospělosti následkem poruch psychického vývoje
v dětství (zejména poruch v prvých asi pěti letech života)?
2. A z opačné perspektivy: Vyústí psychické poruchy v dětství vždy nutně i v poruchy v dospělém věku?
1. Retrospektivní studie
ukázaly, že je to zvláště antisociální chování v dospělosti, kterému
skoro vždy předcházejí podobné poruchy v dětství (zejména poruchy
chování, ale i ADHD); jen zřídkakdy se začínají antisociální projevy
objevovat poprvé až v dospělém věku. Neurotické projevy a reaktivní
depresivní stavy se naproti tomu objevují dosti často poprvé až v
dospělosti, aniž bychom v anamnéze nacházeli poruchy psychického vývoje v
dětství. Jen u části těch, kteří se v dospělosti léčí pro úzkostnou
poruchu nebo depresi, byly úzkostné symptomy přítomny již v dětském
věku, některým neurotickým poruchám dospělých předcházely také spíše
poruchy chování v dětství (až u 25 %).
Podobně
se symptomy bipolární poruchy (maniodepresivní psychózy) a těžkých
(endogenních) depresí objevují v analogické podobě zpravidla až v období
dospívání nebo v dospělosti bez předchozích podobných poruch v dětství,
i když nespecifické psychické potíže (často opět hlavně poruchy
chování) jsou v jejich anamnézách časté. Některé výzkumy také ukazují na
to, že v anamnéze depresivních osob se častěji vyskytují ztráty rodičů
(úmrtím, odloučením), a že by bylo tedy možné předpokládat "skrytou"
dispozici k pozdější manifestní depresi.
Také
schizofrenie se manifestně projevuje zpravidla až v pozdní adolescenci
nebo v časné dospělosti. Řada studií však přesvědčivě dokazuje, že v
anamnézách dospělých schizofreniků lze asi v polovině případů nalézt
zřetelné abnormality psychického vývoje.
(5. Vývojová psychologie a hraniční disciplíny, 5.3 Vývojová psychologie a vývojová psychopatologie, strana 273)
Nakladatelství: Grada