Záhada sněžné příšery
Autor: Thomas Brezina
Originální název: Rätsel um das Schneemonster
Překlad: Ilona Anna Fuchsová
Ilustrace: Jan Birck
Původní rok: 2005
Rok vydání: 2009
Série: Čtyři kamarádi v akci (1. díl)
Žánr: detektivní, pro děti, mysteriózní
Počet stran: 126
Moje hodnocení: 5/10 Jako malá jsem dětské detektivní příběhy hltala, ale autor Thomas Brezina mi nikdy moc k srdci nepřirostl. Stejně tak to bylo i u této konkrétní knížky. Začátek fajn a pak to pomalu ale jistě upadá. Místy je to zmatené, čtyři hlavní hrdinové se vidí prvně a na další straně jsou z nich přátelé na život a na smrt, samotný příběh mě také neuchvátil, protože je až moc předvídatelný a to i pro dětské čtenáře, kterým je určen.
Co je ale mnohem horší než samotný obsah, je české vydání. Najdete tam pravopisné chyby, chybějící uvozovky u přímé řeči i překlepy. Myslím si, že zvláště u dětských knih by si na to měli dávat pozor.
Ale abych jen nekritizovala, tak je knížka hezky ilustrovaná a postavy tzv. Čtyřky jsou v příběhu vykresleny dobře a líbí se mi, že jsou od sebe tak odlišné, protože dle mého to dává dobrý příklad. Nicméně asi není potřeba mít jejich hlavní popis v knize dvakrát, což je ale (asi) jen u našeho vydání.
Kniha je doporučena dětem od 10 let, ale obávám se, že by je v tomto věku už nudila.
Co je ale mnohem horší než samotný obsah, je české vydání. Najdete tam pravopisné chyby, chybějící uvozovky u přímé řeči i překlepy. Myslím si, že zvláště u dětských knih by si na to měli dávat pozor.
Ale abych jen nekritizovala, tak je knížka hezky ilustrovaná a postavy tzv. Čtyřky jsou v příběhu vykresleny dobře a líbí se mi, že jsou od sebe tak odlišné, protože dle mého to dává dobrý příklad. Nicméně asi není potřeba mít jejich hlavní popis v knize dvakrát, což je ale (asi) jen u našeho vydání.
Kniha je doporučena dětem od 10 let, ale obávám se, že by je v tomto věku už nudila.
Obálka: 8/10
Anotace: V horském středisku řádí sněžná příšera. Mezi turisty se šíří hrůza a děs. Radost z lyžování vystřídá panika. Kdo se skrývá za bílým přízrakem? Jakmile se parta detektivů vydá po jeho stopách, jeden člen Čtyřky je unesen...
Ukázka: Na vteřinu zavládlo naprosté ticho. Poté dr. Grassus začal zběsile rozhazovat rukama.
„To vůbec nepřichází v úvahu. V úvahu přicházejí jen ta přání, která si lze koupit.“
„To ale není nikde psáno,“ zaprotestoval Erik. „Všude stojí jenom: přání! Tak tohle je naše přání!“
„Ne. To neudělám.“
V první řadě se zvedl bělovlasý pán a klidným hlasem pronesl: „To ale neplatí, pane doktore. Ty děti mají pravdu. Jestliže je to jejich přání, musíte ho splnit.“
Markus Grassus se na pána zděšeně podíval.
„To byl generální ředitel společnosti,“ zašeptala Tina Erikovi.
„My chceme taneček!“ křičelo přes tři sta dětí v sále a při tom ze všech sil dupalo. „Taneček!“
A tak dr. Grassus neměl na vybranou. Zatímco se šinul doprostřed pódia, házel po Čtyřce v barevných kalhotách zlostné pohledy. Pak dvakrát povyskočil tak, že silně připomínal kulhajícího kamzíka, a zároveň se při tom pokusil dotknout se svýma krátkýma tlustýma rukama podpatků bot. Moc se mu to ale nepovedlo. Hned poté se chystal odejít.
Dominik mu ale zastoupil cestu.
„Stát! Přáli jsme si, abyste tancoval celých pět minut. A samozřejmě s hudbou! Prosím pěkně!“ Pokynul kapele, která ihned začala vyhrávat jednu z písní pro lidový tanec.
„Zpropadení čtyři kamarádi v akci, co!“ zasyčel dr. Grassus k Erikovi, Tině, Dominikovi a Patti. A pak se znovu pokoušel o pohyby, které měly být lidovým tancem ve stylu kozáčka.
(kapitola Pane doktore, přemýšlejte!, strana 27)
„To vůbec nepřichází v úvahu. V úvahu přicházejí jen ta přání, která si lze koupit.“
„To ale není nikde psáno,“ zaprotestoval Erik. „Všude stojí jenom: přání! Tak tohle je naše přání!“
„Ne. To neudělám.“
V první řadě se zvedl bělovlasý pán a klidným hlasem pronesl: „To ale neplatí, pane doktore. Ty děti mají pravdu. Jestliže je to jejich přání, musíte ho splnit.“
Markus Grassus se na pána zděšeně podíval.
„To byl generální ředitel společnosti,“ zašeptala Tina Erikovi.
„My chceme taneček!“ křičelo přes tři sta dětí v sále a při tom ze všech sil dupalo. „Taneček!“
A tak dr. Grassus neměl na vybranou. Zatímco se šinul doprostřed pódia, házel po Čtyřce v barevných kalhotách zlostné pohledy. Pak dvakrát povyskočil tak, že silně připomínal kulhajícího kamzíka, a zároveň se při tom pokusil dotknout se svýma krátkýma tlustýma rukama podpatků bot. Moc se mu to ale nepovedlo. Hned poté se chystal odejít.
Dominik mu ale zastoupil cestu.
„Stát! Přáli jsme si, abyste tancoval celých pět minut. A samozřejmě s hudbou! Prosím pěkně!“ Pokynul kapele, která ihned začala vyhrávat jednu z písní pro lidový tanec.
„Zpropadení čtyři kamarádi v akci, co!“ zasyčel dr. Grassus k Erikovi, Tině, Dominikovi a Patti. A pak se znovu pokoušel o pohyby, které měly být lidovým tancem ve stylu kozáčka.
(kapitola Pane doktore, přemýšlejte!, strana 27)
Nakladatelství: Albatros