Slepý instinkt
Autor: Andreas Winkelmann
Originální název: Blinder Instinkt
Překlad: Jiří Vodvárko
Původní rok: 2011
Rok vydání: 2013
Žánr: thriller, detektivní román
Počet stran: 299
Moje hodnocení: 10/10 Před několika lety jsem si tuto knihu vybrala v Levných knihách. A to hlavně kvůli její krásné obálce, která si mě hned získala. Vzhledem k tomu, že víc nakupuju a chodím do knihovny, než čtu, tak jsem se k ní nepřekvapivě dostala až po dlouhé době. A je to jedna z těch knih, u kterých jsem pak litovala, že jsem se ke čtení nedostala dříve, protože jsem byla naprosto nadšená.
Tento thriller má všechno, co mám na tomto žánru ráda. Napětí, detektivní práce, vhled do osobnosti pachatele i policistů a lidí kolem oběti. Bylo to pro mě velmi čtivé, věty většinou krátké a úderné, kapitoly byly taky poměrně krátké a vyhovovalo mi, že se střídalo několik linek příběhu. Od čtení jsem se odtrhávala těžko a tak to má v ideálním případě být.
Ačkoliv kniha není příliš rozsáhlá, tak autor dokázal dobře vykreslit každou vystupující postavu a já jsem si prakticky ke všem dokázala utvořit nějaký vztah. Byl tam i prostor pro osobní život a pro milostné zápletky. Nicméně toho tam nebylo příliš, naopak mi po hodně dlouhé době přišlo, že to tam autor nenacpal uměle, ale že to tak přirozeně vyplynulo a nenarušilo to tu hlavní linku děje. Obecně bych tady chtěla vyzdvihnout, že postavy byly opravdu lidské a autor se vyhnul klasickým stereotypům, to pro mě byla opravdu hodně příjemná změna oproti jiným románům. Stejně tak bylo pro mě uvěřitelné probíhající vyšetřování zločinu. Na své si přijdou i ti, kteří mají rádi podrobné popisy zvrácených činů pachatele. Někdy mě až mrazilo, ale tak nějak příjemně.
Slepý instinkt se stal mou oblíbenou knihou a doporučuji přečtení všem, kdo má rád tento žánr. Byly tam i části, které mě vyloženě vzaly za srdce a s potěšením jsem zjistila, že letos u nás vyšel další román od tohoto autora, takže už si na něj dělám místo v knihovně.
Tento thriller má všechno, co mám na tomto žánru ráda. Napětí, detektivní práce, vhled do osobnosti pachatele i policistů a lidí kolem oběti. Bylo to pro mě velmi čtivé, věty většinou krátké a úderné, kapitoly byly taky poměrně krátké a vyhovovalo mi, že se střídalo několik linek příběhu. Od čtení jsem se odtrhávala těžko a tak to má v ideálním případě být.
Ačkoliv kniha není příliš rozsáhlá, tak autor dokázal dobře vykreslit každou vystupující postavu a já jsem si prakticky ke všem dokázala utvořit nějaký vztah. Byl tam i prostor pro osobní život a pro milostné zápletky. Nicméně toho tam nebylo příliš, naopak mi po hodně dlouhé době přišlo, že to tam autor nenacpal uměle, ale že to tak přirozeně vyplynulo a nenarušilo to tu hlavní linku děje. Obecně bych tady chtěla vyzdvihnout, že postavy byly opravdu lidské a autor se vyhnul klasickým stereotypům, to pro mě byla opravdu hodně příjemná změna oproti jiným románům. Stejně tak bylo pro mě uvěřitelné probíhající vyšetřování zločinu. Na své si přijdou i ti, kteří mají rádi podrobné popisy zvrácených činů pachatele. Někdy mě až mrazilo, ale tak nějak příjemně.
Slepý instinkt se stal mou oblíbenou knihou a doporučuji přečtení všem, kdo má rád tento žánr. Byly tam i části, které mě vyloženě vzaly za srdce a s potěšením jsem zjistila, že letos u nás vyšel další román od tohoto autora, takže už si na něj dělám místo v knihovně.
Obálka: 10/10 Jak už jsem napsala výše, tak obálka byla hlavním impulzem ke koupi této knihy, takže je naprosto jasné, že se mi moc líbí. A to jsem ani netušila, jak moc nadšená budu, až svlíknu její přebal. Ano, je opravdu možné být tak nadšená jenom z barvy, ale to můžete posoudit i vy níže, kde mám fotky.
Anotace: Vidí tě, sleduje tě, už mu neunikneš...
Horký letní den. Ve zpustlé zahradě sedí na houpačce malá holčička. Vše kolem září barvami, ale ona je nevidí - je slepá. Zato však zřetelně cítí, že se někdo blíží: člověk, z něhož vychází zlo. Pokusí se utéct - marně...
O řadu let později zavolají komisařku Franzisku Gottlobovou do ústavu, z něhož zmizelo děvčátko. Je rovněž slepé. A po pachateli ani stopy...
~
Komisařka Franziska Gottlobová právě tráví klidný víkend u svých rodičů na venkově, když zazvoní telefon: Z jednoho ústavu zmizelo děvčátko. Pachatel unesl malou Sarah uprostřed noci. Nikdo nic neslyšel, nikdo neviděl zločince přicházet - ani dívenka ne, protože je slepá. Franziska se okamžitě vrací do města a zahajuje pátrání.
Ve stejnou dobu stojí v ringu boxerský šampion Max Ungemach. Má před sebou nejdůležitější utkání své dosavadní kariéry. Nedokáže se však soustředit - na rameni cítí malou, neviditelnou ruku, která jako by ho tahala. Je to ruka jeho malé sestry. Sina před deseti roky jednoho letního dne beze stopy zmizela a Max na ni dodnes myslí. Vyhrává sice i tento boxerský zápas, ale znovu oživená vzpomínka na Sinu mu nedopřává klidu. Proto je rád, když ho o několik dnů později mladá, rusovlasá komisařka Franziska Gottlobová požádá o diskrétní rozhovor. Našla totiž paralely mezi zmizením Maxovy sestry a případem, který právě teď vyšetřuje, a doufá, že jí Max pomůže.
Oba, Franziska i Max, však hrubě podcení svého protivníka - velmi inteligentního psychopata, který nejenže mimořádně perfidním způsobem trápí své oběti, ale navíc připraví pár nepříjemných překvapení i svým pronásledovatelům...
Horký letní den. Ve zpustlé zahradě sedí na houpačce malá holčička. Vše kolem září barvami, ale ona je nevidí - je slepá. Zato však zřetelně cítí, že se někdo blíží: člověk, z něhož vychází zlo. Pokusí se utéct - marně...
O řadu let později zavolají komisařku Franzisku Gottlobovou do ústavu, z něhož zmizelo děvčátko. Je rovněž slepé. A po pachateli ani stopy...
~
Komisařka Franziska Gottlobová právě tráví klidný víkend u svých rodičů na venkově, když zazvoní telefon: Z jednoho ústavu zmizelo děvčátko. Pachatel unesl malou Sarah uprostřed noci. Nikdo nic neslyšel, nikdo neviděl zločince přicházet - ani dívenka ne, protože je slepá. Franziska se okamžitě vrací do města a zahajuje pátrání.
Ve stejnou dobu stojí v ringu boxerský šampion Max Ungemach. Má před sebou nejdůležitější utkání své dosavadní kariéry. Nedokáže se však soustředit - na rameni cítí malou, neviditelnou ruku, která jako by ho tahala. Je to ruka jeho malé sestry. Sina před deseti roky jednoho letního dne beze stopy zmizela a Max na ni dodnes myslí. Vyhrává sice i tento boxerský zápas, ale znovu oživená vzpomínka na Sinu mu nedopřává klidu. Proto je rád, když ho o několik dnů později mladá, rusovlasá komisařka Franziska Gottlobová požádá o diskrétní rozhovor. Našla totiž paralely mezi zmizením Maxovy sestry a případem, který právě teď vyšetřuje, a doufá, že jí Max pomůže.
Oba, Franziska i Max, však hrubě podcení svého protivníka - velmi inteligentního psychopata, který nejenže mimořádně perfidním způsobem trápí své oběti, ale navíc připraví pár nepříjemných překvapení i svým pronásledovatelům...
Ukázka: Nebo to snad Sauter skutečně vzdal a jen objížděl zákazníky a velká akvária?
To zjistí, až s ním bude mluvit.
Franziska sáhla po mobilu a zvolila Paulovo číslo. Zastihla ho v ordinaci dětského lékaře. Vyšel ven, do čekárny a sdělil jí, že za deset minut tam bude hotov.
Tak, jak to dělali pokaždé, když někdo z nich vyjel do terénu sám, informovala svého partnera o místě, kde se nachází, i o tom, co chce dělat. Protože ještě neměl seznam zhotovený paní Zierkowskou, nadiktovala mu jméno a adresu Sauterů a požádala ho, aby je prověřil v policejní databázi, až se vrátí do kanceláře.
Pak hovor ukončila, ale ještě než mobil vrátila do stojánku, vzpomněla si, že Maxovi včera slíbila, že mu zavolá. Určitě už byl vzhůru. Zvolila jeho číslo, ale nebral to.
Vytáhla klíče ze zapalování, vystoupila z vozu a dlouhými kroky přešla ulici.
Znělo to vlažně a nevlídně, ale pozvání to bylo. I když by nejraději udělal pravý opak, Max vyšel po třech schodech vedoucích ke dveřím a následoval otce do potemnělých, zatuchlých prostor svého rodného domu.
Vzchop se! domlouval si přitom v duchu. Jsi tady, protože od něj něco potřebuješ, tak se drž. A v žádném případě se nedej vyprovokovat jeho jízlivostmi. To je přece to, co chce. Vyprovokovat tě. Možná si dokonce myslí, že on ještě má otevřený účet s tebou.
Max šel za otcem do kuchyně.
Tam ho čekalo překvapení. Zařízení se nezměnilo, stejná kuchyňská linka z lisovaného dřeva s umělohmotným povrchem, starý borovicový stůl a kovové židle s plastovými sedátky a opěradly. Ale bylo tu uklizeno, dokonce čisto. Stůl byl prázdný, žádné pivní lahve, žádný popelník.
(kapitoly 49. a 50., strana 202)
To zjistí, až s ním bude mluvit.
Franziska sáhla po mobilu a zvolila Paulovo číslo. Zastihla ho v ordinaci dětského lékaře. Vyšel ven, do čekárny a sdělil jí, že za deset minut tam bude hotov.
Tak, jak to dělali pokaždé, když někdo z nich vyjel do terénu sám, informovala svého partnera o místě, kde se nachází, i o tom, co chce dělat. Protože ještě neměl seznam zhotovený paní Zierkowskou, nadiktovala mu jméno a adresu Sauterů a požádala ho, aby je prověřil v policejní databázi, až se vrátí do kanceláře.
Pak hovor ukončila, ale ještě než mobil vrátila do stojánku, vzpomněla si, že Maxovi včera slíbila, že mu zavolá. Určitě už byl vzhůru. Zvolila jeho číslo, ale nebral to.
Vytáhla klíče ze zapalování, vystoupila z vozu a dlouhými kroky přešla ulici.
50
Znělo to vlažně a nevlídně, ale pozvání to bylo. I když by nejraději udělal pravý opak, Max vyšel po třech schodech vedoucích ke dveřím a následoval otce do potemnělých, zatuchlých prostor svého rodného domu.
Vzchop se! domlouval si přitom v duchu. Jsi tady, protože od něj něco potřebuješ, tak se drž. A v žádném případě se nedej vyprovokovat jeho jízlivostmi. To je přece to, co chce. Vyprovokovat tě. Možná si dokonce myslí, že on ještě má otevřený účet s tebou.
Max šel za otcem do kuchyně.
Tam ho čekalo překvapení. Zařízení se nezměnilo, stejná kuchyňská linka z lisovaného dřeva s umělohmotným povrchem, starý borovicový stůl a kovové židle s plastovými sedátky a opěradly. Ale bylo tu uklizeno, dokonce čisto. Stůl byl prázdný, žádné pivní lahve, žádný popelník.
(kapitoly 49. a 50., strana 202)
Nakladatelství: Knižní klub