Brisingr
Autor: Christopher Paolini
Originální název: Brisingr, Inheritance, Book 3
Překlad: Olga Zumrová
Původní rok: 2008
Rok vydání: 2009
Série: Odkaz Dračích jezdců (3. díl)
Žánr: fantasy, pro mládež, román
Počet stran: 644
Moje hodnocení: 8/10 Po zklamání z druhého dílu této fantasy série se mi do toho třetího vůbec nechtělo a trvalo dlouho, než jsem se k němu dostala. Počáteční nechuť jsem naštěstí překonala po pár kapitolách a svitla ve mně naděje, že tentokrát to bude zase dobré. A naštěstí bylo. Sice mě zase nebavily scény s bitvami, ale tentokrát jich tam nebylo tolik, takže se to dalo přežít. Celkově jsem ale byla spokojená, takže jsem autorovi odpustila i sem tam pubertálního Eragona, ale rozhodně mi pil krev mnohem méně než v předchozím díle. Dokonce jsem k němu našla zpět sympatie, které jsem k němu chovala u prvního dílu.
Postav je tam opět mnoho a já nejsem schopná si jich zapamatovat víc než těch pár hlavních. I proto jsem ocenila shrnutí prvních dvou dílů, které bylo na začátku. Říkala jsem si, že by se mi to hodilo u všech sérií, protože většinou nečtu za sebou všechny díly a pauzy mám mnohdy dlouhé.
Taky se mi zase líbily mapy na vnitřních stranách obálky. Na konci knihy jsou uvedeny vysvětlivky, překlady různých jazyků vyskytujících se v knize (vymyšlené autorem), což je moc hezké a oceňuju to, jak ten svět má autor promyšlený do takových detailů. Nicméně nikoho nebaví každou druhou stránku se dívat dozadu na překlad či nějaké vysvětlení. Takže je to hezké, ale pro mě zbytečné. Samotný příběh se mi ale tentokrát líbil a přijde mi opravdu škoda toho nepodařeného druhého dílu. Samozřejmě i tady by se toho dalo škrtnout dost, ale na rozdíl od druhého dílu jsem se nenudila ani u těchto pasáží a neměla nutkání je přeskočit. Snad to ten čtvrý díl zase nezkazí.
Postav je tam opět mnoho a já nejsem schopná si jich zapamatovat víc než těch pár hlavních. I proto jsem ocenila shrnutí prvních dvou dílů, které bylo na začátku. Říkala jsem si, že by se mi to hodilo u všech sérií, protože většinou nečtu za sebou všechny díly a pauzy mám mnohdy dlouhé.
Taky se mi zase líbily mapy na vnitřních stranách obálky. Na konci knihy jsou uvedeny vysvětlivky, překlady různých jazyků vyskytujících se v knize (vymyšlené autorem), což je moc hezké a oceňuju to, jak ten svět má autor promyšlený do takových detailů. Nicméně nikoho nebaví každou druhou stránku se dívat dozadu na překlad či nějaké vysvětlení. Takže je to hezké, ale pro mě zbytečné. Samotný příběh se mi ale tentokrát líbil a přijde mi opravdu škoda toho nepodařeného druhého dílu. Samozřejmě i tady by se toho dalo škrtnout dost, ale na rozdíl od druhého dílu jsem se nenudila ani u těchto pasáží a neměla nutkání je přeskočit. Snad to ten čtvrý díl zase nezkazí.
Obálka: 7/10 Přebal knihy není tak moc hezký, protože mi vadí ta nesouměrnost, která na obálce pak není a ta se mi pak už opravdu líbí. Vyniknou na ní mnohem víc i barvy. Řekla bych, že tohle je jeden z těch přebalů, které mají opravdu jen chránit knihu od zničení. Ale bohužel i na obálce opět zanechali kecy o knize od cizích autorů atd.
Anotace: Přísahy...
zkoušky oddanosti...
mocné síly se střetnou
Uplynulo jen pár měsíců, co Eragon poprvé vyslovil slovo „brisingr“, které ve starověkém jazyce znamená oheň. Od té doby se nenaučil pouze kouzlit pomocí slov - musel bojovat celým svým srdcem. Po kolosální bitvě proti vojákům Království na Hořících pláních Eragon se svou dračicí Safirou jen o vlásek unikli smrti. Tím to však pro mladého Jezdce a jeho draka nekončí, protože Eragon je vázán mnoha sliby, které možná nebude moci splnit.
Především se jedná o Eragonovu přísahu bratranci Roranovi, že pomůže zachránit jeho milovanou Katrinu ze spárů krále Galbatorixe. Ovšem Eragon přislíbil svou věrnost i dalším. Vardenové zoufale potřebují jeho schopnosti a sílu - stejně jako elfové a trpaslíci. Když se rebelů zmocní neklid a nebezpečí hrozí ze všech stran, Eragon se musí rozhodnout - musí udělat rozhodnutí, která ho poženou přes celé Království a ještě dál, rozhodnutí, která mohou vést k neuvěřitelné oběti.
Eragon představuje největší naději, jak zbavit zemi krutovlády. Dokáže tento kdysi prostý farmářský chlapec sjednotit vojska vzbouřenců a porazit zlovolného krále?
Ukázka: Před tebou, odpověděl Glaedr. Eragon byl tak překvapený a rozzuřený, že se nedokázal dostatečně ovládnout, aby něco namítl, než Glaedr znovu promluvil. V divočině by se drak dozvěděl o svém Eldunarí od jednoho ze svých starších, až když by byl dost starý, aby pochopil jeho smysl. Tak se drak nepřemístil do svého srdce srdcí, aniž by znal plný dosah svých činů. Mezi Jezdci se ale ujal jiný zvyk. Prvních pár let partnerství mezi drakem a Jezdcem je klíčových pro to, aby se mezi nimi vytvořil zdravý vztah, a Jezdci zjistili, že je lepší počkat, dokud nově spojení Jezdci a draci dobře nepoznají jeden druhého, než jim řekli o Eldunarí. Jinak by se drak mohl v lehkomyslné mladické pošetilosti rozhodnout vyvrhnout své srdce srdcí jenom proto, aby uklidnil svého Jezdce, nebo na něj udělal dojem. Když se vzdáme svého Eldunarí, vzdáváme se ztělesnění celé naší bytosti. A jakmile je venku, nemůžeme ho vrátit na jeho původní místo v těle. Drak by neměl oddělit své vědomí jen tak, protože se mu tím změní celý zbytek života, i kdyby měl žít dalších tisíc let.
„Ty ještě máš svoje srdce srdcí v sobě?“ zeptal se Eragon.
Tráva kolem stolu se ohnula pod poryvem horkého vzduchu, který vyšel z Glaedrových nozder. Na něco takového by ses neměl ptát žádného draka kromě Safiry. Neopovažuj se mi takovou otázku znovu položit, mládě.
Ačkoli z Glaedrova pokárání Eragona začaly pálit tváře, ještě to stačil napravit úklonou a slovy „Ano, mistře.“ Pak se zeptal: „Co... co se stane, když se vaše Eldunarí rozbije?“
Pokud už drak přemístil své vědomí do svého srdce srdcí, pak skutečně zemře. Se slyšitelným cvaknutím Glaedr mrknul a jeho vnitřní a vnější víčka se mihla přes paprskovitou vykouklinu jeho duhovky. Než jsme uzavřeli smlouvu s elfy, nechávali jsme si svá srdce v Du Fells Nángoröth, horách uprostřed pouště Hadarak. Později, když se Jezdci usadili na ostrově Vroengard a vybudovali tam skladiště pro Eldunarí, jak divocí, tak spárovaní draci jim svěřili svá srdce do úschovy.
„Takže pak,“ řekl Eragon, „se Galbatorix těch Eldunarí zmocnil?“
Oproti Eragonovu očekávání to byl Oromis, kdo odpověděl. „Ano, ale ne všech najednou. Bylo to tak dlouho po tom, co naposledy někdo skutečně ohrozil Jezdce, že mnozí z našich řad začali přistupovat ke svým Eldunarí neopatrně. V době, kdy se Galbatorix obrátil proti nám, bylo celkem běžné, že Jezdcův drak vyvrhl své Eldunarí čistě kvůli pohodlí.“
„Pohodlí?“
(kapitola Duše z kamene, strana 548)
Nakladatelství: Fragment