Stáří a smysl života
Autorka: Jiřina Ondrušová
Rok vydání: 2011
Žánr: odborná literatura, psychologie
Počet stran: 151
Moje hodnocení: 5/10 Téma smysl života mě osobně zajímá a obecně jsem ráda za každou publikaci, která se jím zabývá. Kniha je dobře strukturovaná a témata stáří i smysl života jsou opravdu dobře zpracovaná. Jednotlivé kapitoly jsou přehledné, ale samotný text se velmi špatně čte. Důvodem je neuvěřitelné množství citací. Ty nejsou v odborné literatuře nic zvláštního, ale v této oblasti toho mám načteno taky celkem dost, a proto vím, že se dá citovat i tak, aby to čtenáře příliš neobtěžovalo. Tohle ten případ ani náhodou není a je to velká škoda vzhledem k tématu. Navíc v knize najdeme občas i poznámky, které jsou hned pod textem, a to bych normálně považovala za plus, ale s těmi citacemi to díky tomu na takových stranách vypadá ještě více přeplácaně.
Sem tam se vyskytne světlá výjimka, což můžete vidět i v uvedené ukázce níže (jen si k tomu teda musíte představit ještě poznámky pod textem). Bohužel většinou to takto nevypadá a knihu jsem četla dost dlouho, protože jsem ji musela každou chvíli odložit, jak mě vytáčely citace téměř za každou větou, případně i uprostřed. To se v podstatě změnilo až v momentě, kdy jsem se ve čtení dostala k vlastnímu výzkumu autorky. Díky tomu tuto část hodnotím jako nejlepší, byť výsledky nebyly překvapující a pro někoho to tedy nemusí být vůbec zajímavé. Ale aspoň se to četlo mnohem lépe a kladně hodnotím i použité testy ve studii v přílohách. Pokud je člověk nikdy předtím neviděl/nepoužil, tak alespoň získá lepší obrázek.
Nakonec si ještě trochu rejpnu do tisku, protože je tam dost chyb. Ovšem pobavilo mě, že nějaký aktivní čtenář se je snažil doplnit/opravit tužkou (knihu jsem měla půjčenou z knihovny).
Obvykle odbornou literaturu doporučuji širšímu spektru čtenářů, protože mi přijde škoda, že se tomuto žánru lidé spíše vyhýbají. Nicméně tuto knihu mohu doporučit opravdu jen těm z oboru, případně těm, kteří se o toto téma hodně zajímají, ale zároveň jsou schopni překousnout těžší text na čtení a nemají za chvíli plné zuby citací jako já.
Obvykle odbornou literaturu doporučuji širšímu spektru čtenářů, protože mi přijde škoda, že se tomuto žánru lidé spíše vyhýbají. Nicméně tuto knihu mohu doporučit opravdu jen těm z oboru, případně těm, kteří se o toto téma hodně zajímají, ale zároveň jsou schopni překousnout těžší text na čtení a nemají za chvíli plné zuby citací jako já.
Obálka: 6/10 Docela se mi líbí, na první pohled zaujme černobílá fotografie a jinak světle růžová obálka.
Anotace: V průběhu lidského života si téměř každý člověk opakovaně pokládá otázky směřující ke smysluplnosti lidského bytí, k významu lidského snažení, a to mnohdy i ve vztahu ke konečnosti vlastního bytí. Dotazy tohoto typu v současné společnosti obvykle nepřekračují rozměr přirozeného bilancování při formulování dosažených či významných hodnot a hledání dalších cílů, limitně i ve vztahu ke stáří.
Sama antropocentrická koncepce humanizmu, založená na hodnotě člověka a jeho právech, stojí před významným úkolem, jak v důsledku tzv. „inflace stáří“ měnit společenské vědomí ve prospěch pozitivního vnímání stárnutí a implementace filosofie hluboké celospolečenské propojenosti problematiky stáří.
Svěží a přitom odborně důsledně fundované dílo Jiřiny Ondrušové „Stáří a smysl života“ tomu podle mého názoru může významně napomoct.
Ukázka: Tento dokument navazuje na řadu usnesení a programů, jejichž cílem je upozorňovat na problematiku stárnutí na světové, evropské, ale i národní úrovni.
Demografické stárnutí je většinou považováno spíše za negativní jev, a tak je do budoucna kromě zaměření se na zdravotní problematiku stárnoucí populace potřebné vyrovnávat se ve společnosti i s celou řadou negativních fenoménů. K těm patří především demogrfická panika, gerontofobie, ageismus a sociální exkluze seniorů (Wija, 2006).
1.4 Zdravotní a psychosociální aspekty stárnutí
Do procesu stárnutí vstupuje celý člověk a v jeho průběhu dochází k četným biologickým, psychickým a sociálním změnám. Příčiny některých z nich jsou více či méně ovlivnitelné (např. životní způsob, léčba nemocí), jiné změnit nelze (genetická dispozice).
1.4.1 Zdravotní stav ve stáří
Zdraví je podle Světové zdravotnické organizace „více než nepřítomnost nemoci“. I když toto pojetí poněkud překračuje kompetence medicíny, v případě seniorů je jednoznačně pozotivním vodítkem, které zdůrazňuje důležitost funkčních souvislostí, aktivity a zdravím podmíněné kvality života.
Ústava WHO definuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, ne pouze jako nepřítomnost nemoci“. Podle Topinkové (2005) je populace seniorů z hlediska zdravotního stavu velmi heterogenní. Stárnutí je fyziologický jev a i ve stáří by měl být normou stav dobré fyzické a duševní kondice a s tím související soběstačnost. Pacovský (1997) výstižně píše, že stáří samo o sobě není nemoc, ale není bez nemoci. Chronické choroby, mentální a fyzická deteriorace a závislost na společnosti nejsou nevyhnutelnými příznaky stáří.
(kapitola 1. Stárnutí a stáří, 1.3.3 Demografický vývoj z hlediska geriatrie, 1.4 Zdravotní a psychosociální aspekty stárnutí, 1.4.1 Zdravotní stav ve stáří, strana 26)
Nakladatelství: Karolinum