Zabijáci
Autor: Jussi Adler-Olsen
Originální název: Fasandræberne
Překlad: Kristina Václavů
Původní rok: 2008
Rok vydání: 2012
Série: Carl Mørck (2. díl)
Žánr: detektivní román, mysteriózní
Počet stran: 426
Moje hodnocení: 8/10 O něco slabší díl než první. Čtení opět příjemně utíkalo, četlo se to dobře, ale tentokrát se mě samotný děj moc nedotkl. Ve své podstatě je dost brutální, možná až nepředstavitelně, nicméně to nějak šlo mimo mě. Navíc jsem nebyla nadšená, že autor do týmu strčil ženskou postavu Rose, která si mé sympatie nezískala. Zkrátka mě otravovala podobně jako hlavního hrdinu této knižní série detektiva Carla Mørcka. Naopak jsem si vytvořila ještě hlubší vztah k jeho asistentovi Asadovi. Tahle postava mě skutečně baví a zajímá, nejspíš i proto, že je obestřena tajemstvím.
Další věc, která mě v tomto díle zarážela, bylo střídavé tykání a vykání mezi Carlem a Asadem. V prvním díle jsem si toho nevšimla, ale je možné, že to tam bylo taky. Teď to ale bylo až rušivé a opravdu mi to při čtení vadilo. Nevím, jestli je to jen překladem nebo to je i v dánštině takhle debilně napsané, ale sjednocení by tomu fakt neuškodilo. Navzdory některým mým výtkám to je ale pořád nadprůměrný kriminální román a rozhodně ho mohu doporučit, sama v této sérii určitě budu pokračovat.
Obálka: 9/10 Přebal knihy je opět moc krásný, až na ty kecy na zadní straně jako obvykle. Nicméně samotná obálka už nic takového nemá a její motiv se mi taky moc líbí, i když je to pro změnu černobílá verze přebalu, jen s mnohem hezčí zadní stranou.
Anotace: Na severu Dánska dojde k brutální vraždě, oběťmi jsou bratr a sestra. Policejní vyšetřování naznačuje, že mezi podezřelými je skupinka žáků místní internátní školy, kterou navštěvují děti nejbohatších Dánů. Jeden z žáků se po letech k činu skutečně dozná, je odsouzen a případ se zdá být vyřešen. Uplyne ovšem pár let a složka s případem přistane na stole komisaře Carla Mørcka z oddělení Q, zabývajícího se odloženými případy zvláštní důležitosti. Zprvu má za to, že jde o nějaký omyl, ale brzy mu dojde, že něco je velmi, velmi špatně. Spolu se svým asistentem Asadem a novým členem oddělení, mladou prostořekou Rose, se pouštějí do pátrání, které je provede všemi patry společnosti: od toho největšího chudáka na hlavním nádraží až po muže na vrcholu. Lov začíná...
Ukázka: „Proč, Carle?“ ozval se opět Asad. „Proč jste řekl to o irácké polici?“
Carl se podíval na svého malého kumpána. Pod snědou kůží měl doruda rozpálené tváře. Zda to způsobilo rozhořčení nebo studený vítr vanoucí od Skansehage, zůstávalo záhadou.
„Asade, nemůžeš lidem takhle vyhrožovat. Jak jsi mohl toho starého pána obvinit z něčeho, co očividně neudělal? Čeho jsi tím chtěl dosáhnout?“
„Vy to tak ale děláte.“
„Nechme toho.“
„A to s tou iráckou policií?“
„Zapomeň na to. Řekl jsem první věc, která mě napadla,“ odpověděl Carl, ale až do obývacího pokoje Valdemara Florina cítil v zádech Asadovy oči a dobře si to zapamatoval.
Valdemar Florin seděl před velkými okny s výhledem na cestu Flyndersøvej a téměř donekonečna se táhnoucí zátoku Hesselø. Za ním byly čtvery prosklené dvoukřídlé dveře vedoucí na pískovcovou terasu k bazénu, který ležel uprostřed zahrady jako vyschlá cisterna v poušti. Bývalo tu živo. I členové královské rodiny se tu objevovali.
Florin si klidně četl knihu. Nohy měl opřené o podnožku, v krbu plápolal oheň, na mramorovém stolku se leskla sklenka whisky se sodou. Vše působilo harmonicky, až na vytrhané listy z knihy, rozházené po vlněném koberci.
Carl si několikrát odkašlal, ale starý finančník nezvedal oči od knihy. Otočil se k nim, teprve když dočetl stránku, vytrhl ji a hodil na zem k ostatním.
„Takhle vím, kam jsem dočetl,“ řekl. „S kým mám tu čest?“
Asad na Carla zamrkal. Jisté průpovídky nebyl s to bez dalšího strávit.
Nakladatelství: Host
Adaptace
knihy nebo inspirace knihou
Film: Fasandræberne, 2014, Dánsko/Německo/Švédsko