Apokalypsa Z: Začátek konce
Autor: Manel Loureiro
Originální název: Apocalipsis Z. El principio del fin
Překlad: Ondřej Nekola
Původní rok: 2007
Rok vydání: 2016
Série: Apokalypsa Z (1. díl)
Žánr: sci-fi, thriller, horor
Počet stran: 304
Moje hodnocení: 10/10 To, že sci-fi je můj opravdu nejméně oblíbený žánr, jsem tady v minulosti už určitě zmiňovala. Ale dejte mi zombies a hlavního hrdinu s kocourem a můj názor se zcela změní. A nebo to zkrátka bude tím, že autor této knihy je opravdu hodně dobrý spisovatel.
Ze začátku se ani moc nezdálo, že je to sci-fi, protože si myslím že chování Ruska bylo popsáno poměrně realisticky. První část knihy je také psaná jako blogové zápisy, které jsou krátké, takže jsem si moc nebyla jistá, jestli u této formy psaní vydržím. V dalších částech už to jsou ale zápisy do klasického papírového deníku a jsou tedy i delší, což se mi pak i mnohem lépe četlo.
Jak už jsem řekla na začátku, tak si mě hlavní postava (jméno se nedozvíte, ale to jsem si uvědomila až teď při psaní článku, takže mi to zřejmě vůbec nechybělo) získala převážně díky jeho vztahu ke svému kocourovi Lúculovi a upřímně řečeno mi celou dobu záleželo jen na tom, aby to přežil hlavně on. Nicméně kniha má otevřený konec a celkem v originále vyšly tři díly. U nás jsou zatím jen dva, ale doufám, že se dočkáme i toho třetího, protože předpokládám, že ani druhý díl nebude uzavřený. Za normálních okolností bych byla kvůli otevřenému konci naštvaná, ale tahle kniha se tak moc dobře četla, že mi to vůbec nevadilo a jsem ráda, že ten příběh bude delší. Navzdory očekávání to pro mě bylo totiž dost napínavé a někdy jsem se od toho čtení odtrhávala těžko. Děj pěkně odsýpá, nejsou tam hluchá místa, zkrátka se neustále něco děje a není to vůbec nudné. Dokonce je to i místy vtipné. Ono by to mělo být i děsivé, ale mě osobně u čtení většinou nemrazilo. Možná tam byla jedna dvě situace, kdy jsem to zachvění pocítila, ale jinak si myslím, že zfilmovaná verze by děsivá byla (za předpokladu, že by to bylo dobře natočené, samozřejmě). U toho čtení jsem se asi do toho nedokázala tolik vžít nebo mě zradila fantazie, abych se zvládla i bát. Nejspíš to bude i tím žánrem, že představa zombies ve skutečném světě je pro mě zkrátka nereálná.
Je to až paradoxní, ale první díl Apokalypsy Z jsem nakonec zařadila mezi mé oblíbené knihy. Možná to bude první a poslední sci-fi, ale i já musím říct, že tohle opravdu stojí za to si přečíst. Neskutečně jsem se bavila a doufám, že další díly mě v tomhle směru nezklamou. Troufám si říct, že ne. Tak uvidíme.
Obálka: 9/10 Obálka se opravdu povedla a hezky odráží obsah knihy. A konečně taky jednou příjemná zelená.
Anotace: Nadešel konec civilizace. Pryč jsou internet, televize i mobilní telefony. Není nic, co by člověku připomenulo, že je stále lidským tvorem. Apokalypsa začala. Zbývá už jen jediný cíl: PŘEŽÍT!
Začalo to tajemnou nehodou kdesi na Kavkaze. Zdánlivě bezvýznamnou událostí pohřbenou ve víru celosvětových zpráv. Přitom šlo o jediné varování, které se lidstvu dostalo před tím, než ho náhle zdecimuje nenasytný vir schopný proměnit člověka v monstrum.
Ve Španělsku si mladý právník zřídí blog a popisuje v něm své postřehy o vzdálené pohromě... Katastrofa nakonec zaklepe i na dveře jeho domu. Mladý obhájce začne hledat bezpečné místo a blog kvůli výpadku internetu vymění za klasický deník, do kterého dál zapisuje své zážitky z bloudění po rychle pustnoucí krajině.
Ukázka: Začali jsme rychle prohledávat přízemí prodejny. Výsledek byl negativní. Všechny dveře a okna zůstaly zabarikádované kromě okénka na záchodě, které Viktor vysklil, aby se dostal dovnitř. Bylo dost vysoko a dost úzké, aby se jím netvor protáhl dovnitř, ale raději jsme se pojistili.
S námahou jsme o zeď s okénkem opřeli sádrokartovou desku z kanceláří. Silný úder by nevydržela, ale na chvíli, kterou se tu chystáme zůstat, aspoň zakryje rozbité okno.
Naprosto ztrhaní jsme se svalili v malé místnosti sousedící s kanceláří ředitele prodejny. Byl o kamrlík bez oken s hromadou šanonů, malinkatou koupelnou a překvapivě i se sklápěcí postelí. Přemýšlel jsem, co tu sakra dělá ta postel, zatímco Prit čmuchal po celé místnosti jako lovecký pes. Pak se ohnul a zpod postele něco vytáhl. Se šibalským úsměvem se ke mně otočil a ukázal mi dost zmačkané, pěkné vínové kalhotky s krajkou.
Ale, ale. Takže jsme v soukromém šmajchlkabinetu pana majitele. Vida ho, proutníka. Nicméně jak to tak vypadá, už nějakou dobu si tu se slečnou sekretářkou nevrznul. Pokud je ještě naživu, bude mít určitě jiné věci na práci.
Prit se nadšeně prohraboval ve všech šuplatech a já si začal dychtivě prohlížet koupelnu. Ze zvyku jsem otočil kohoutkem na umyvadle. Překvapivě z něho začala téct rezavá voda a všelijak to v něm bublalo, jak se v trubkách nahromadil vzduch.
A hned jsem na to přišel. Teče tu ještě voda, protože prodejna, kromě toho, že je připojená na obecní rozvod, bude mít studnu s individuálním zásobováním. Teče tu voda! Jestli je tu voda, musí tu být někde plynový nebo elektrický bojler nebo tak nějak. Vrátil jsem se zpátky do šmajchlkabinetu, kde už Prit lenošil na posteli a prolistovával se hromadou starých časopisů. Nechal jsem kamaráda v klidu si hovět v kamrlíku a vyzbrojen baterkou jsem začal prohledávat celé přízemí.
Hned za chodbou, která spojovala kanceláře s dílnami, jsem našel strmé schody, které se ztrácely v temném podzemí. Dodal jsem si odvahu a opatrně začal scházet po schodišti, zády jsem se opíral o zeď, v rukou držel nabitou harpunu a baterku. Sklep byl chladný, suchý a vypadal jako bývalá montážní jáma, kterou pak značně upravili.
Na jejím konci mezi hromadou pavučin a krabicemi se starými letáky jsem uviděl obrovský, moderní bojler Junkers připojený k oranžové propan-butanové bombě.
Nakladatelství: Argo