Můj domov v Sudetech
Podtitul: Vzpomínky na dobu válečnou i poválečnou v severních Čechách a na Šumavě
Autorka: Erika Zemanová
Rok vydání: 2019
Žánr: historie, biografie, válečné
Počet stran: 201
Moje hodnocení: 4/10 Tahle kniha se mi hodnotila poměrně špatně, protože u takových mám vždy pocit, že zároveň hodnotím i něčí život. Sice to tak není, ale nezbavila jsem se toho. Předně jsem se mylně domnívala, že půjde o autobiografické dílo, ale jsou to spíš vzpomínky rodičů, prarodičů autorky a jiných pamětníků. Ačkoliv se zhruba po polovině knihy dostáváme více i k samotné autorce.
Jednotlivé kapitoly jsou krátké, ale je to spíše na škodu. Obsahově bylo zajímavé úplně všechno, problém jsem ale měla se stylem psaní, četlo se mi to opravdu špatně. Kniha vám předkládá spoustu informací, jmen a dat. Přišlo mi to spíše jako nějaké zápisy, které byly podrobné, ale zároveň tak strojově napsané, že jsem všechno ani nestíhala pobrat a už vůbec ne se nějak vžít do toho, o čem to všechno bylo. Život ve 20. století byl jedna hrůza za druhou, ale tady to na mě nezapůsobilo ani jednou díky tomu, že šlo za sebou všechno příliš rychle a už jsme zase byli u úplně jiného tématu.
Je tam nakousnuto hodně zajímavých témat, která by si skutečně zasloužila snad i samotnou knihu. I přesto, že se to tak nějak pořád točilo kolem života autorčiny rodiny, tak jsem postrádala spojovací linku, která by držela směr.
Ale abych nebyla pořád jen tak negativní, tak musím vyzdvihnout jednu velkou přidanou hodnotu v této knize. Tím je velké množství fotografií té doby z rodinných archivů autorky a několika dalších pamětníků, pak také z archivu měst. Za mě to byla nejlepší část knihy, protože tam byl opravdu vidět ten osobní přesah. V textu jsem to tolik necítila, ale myslím si, že to bylo jen tou formou, která mi nesedla.
Obálka: 8/10 Líbí se mi staré fotografie a tady to reflektuje obsah samotné knihy. Není tam v podstatě nic zbytečně, jako je zvykem jinde. Je příjemná na pohled.
Anotace: Erika Zemanová čerpala pro svou knihu ze svých vzpomínek i pamětí svých rodičů na život prožitý v Chlumci, Žandově a Dolní Vltavici. Ke vzpomínkám rodičů připojili vzpomínky z let válečných i poválečných také chlumečtí pamětníci.
Bylo to těžké období pro všechny. Časy se změnily a nastala nová doba. Zážitky těch, kteří museli po ukončení druhé světové války opustit své domovy, nejsou radostné, ale plné pocitu ublížení. Je to jejich pohled, na který mají právo. Tito lidé byli totiž obětí doby, v níž bylo tolik bezpráví a zla. Co se stalo už nelze napravit. Hledat, na čí straně je vina, čí provinění je větší a vyčítat staré křivdy, není nejlepší cesta k jejich odčinění.
Ukázka: Teta Anna na tento lynč vzpomínala s hořkostí, ale bez zloby, když jsem ji navštívila s dcerou a zetěm v roce 2000 u Mnichova. Její děti o tom už nic nevědí, snad chtěla na vše zapomenout. Nedaleko jejího bydliště v obci Dachau je bývalý koncentrák, který válečné události připomíná.
Nakladatelství: Víkend