Vládce duchů
Autor: Derek Meister
Originální název: Ghost Master
Překlad: Olga Hereinová
Původní rok: 2011
Rok vydání: 2013
Série: Světlo, které zabíjí (3. díl)
Žánr: pro mládež, sci-fi, fantasy
Počet stran: 319
Moje hodnocení: 6/10 Dostala jsem se k poslednímu dílu této trilogie a musím říct, že je opravdu vhodné to číst za sebou jako jednu knihu. Co si budeme povídat, zase jsem toho spoustu zapomněla a i přesto, že jsem si během čtení vzpomněla na všechny linky příběhu, tak to přece jen není ze začátku příjemné.
V tomto díle se nám konečně všechno protne, ale rozuzlení mě upřímně řečeno moc nenadchlo. Sice se to opět čte dobře a je to místy napínavé, hlavně na konci, ale ten prostředek mě nějak nebavil. Možná proto, že se to nakonec stočilo více ke sci-fi a i ten konec na mě byl už moc technický, i když opravdu napínavý a stala se tam pro mě jedna velmi nečekaná událost. To je určitě plusem pro tuto knihu. Někdy jsem se ale ztrácela v tom, co se děje. Můžeme to samozřejmě svést na moji nepozornost, ale stejně mám pocit, že předchozí díly byly o něco lepší a dokázaly mě vtáhnout do děje. Nejspíš to bude tím, že předtím tam bylo tajemství, které se v posledním díle rozpustilo příliš brzy a ačkoliv to mělo být vyvrcholením série, tak mě to trochu zklamalo.
Mimochodem Bpm je opravdu strašná přezdívka jedné z postav a vždycky jsem se u toho zasekla, i když je s námi od začátku až do konce. Po celou dobu jsem k postavám vlastně nic moc necítila, byly mi tak trochu jedno a bylo tam pár scén, které mi tam úplně neseděly. Celkově to nebylo až tak špatné, pořád to považuji za originální, i když je to určené spíše mladším čtenářům. Bylo to zkrátka zajímavé zpestření, akorát mi přijde, že autor v posledním díle ten potenciál trochu zazdil.
Na konci knihy opět najdete i slovník pojmů.
Obálka: 4/10 Přebal knihy se mi tentokrát nelíbí, zvlášť ta nálepka young adult bije do očí. Nicméně samotná knižní obálka je opět jen černobílá a alespoň ta si vysloužila 4 hvězdy.
Anotace: Existují.
Ian Boroughs to ví.
Vidí je.
Slyší je.
Cítí je.
Objeví se z ničeho nic.
Čeho se dotknou, shoří.
DUCHOVÉ.
Ian se k nim ještě nikdy tak nepřiblížil, ani onehdy ve sklepě, když ho překvapili a on ještě netušil, jak jsou silní. Žár, který brána vyzařovala, byl nesnesitelný, ale Ian necouvl. Naopak - dokonce se ke světelné bytosti o pár milimetrů přiblížil.
Ukázka: Nebylo možné všechny ty ruce, pavoučí nohy a zdeformované hlavy spočítat, protože neustále měnili tvar. Chvíli byli jeden, chvíli tisíce. Byly to vůbec končetiny? Těla jim vlála ve vzduchu. V mlze.
Keničiho se zmocnila panika. Hrozilo mu, že se začne dusit, a sklouzl o schod níž.
„Vypněte tu helmu! Vypnout!“ Dívka se nad ním skláněla a napůl mu zaclonila výhled. Ale i tak viděl, jak za ní vzplála řada vzrostlých palem. Draci se rostlin o velikosti domu jen letmo dotkli a rostliny okamžitě zachvátily plameny. Když se draci přiblížili ke Keničimu, ucítil horko. Z trávníku vedle schodů se začalo kouřit, vyšlehávaly z něj plamínky, obrovskou rychlostí se po něm napřahovaly. Rádio zachrčelo a tango dohrálo... Tanečníci pobíhali v panice kolem, snažili se uniknout plamenům. Keniči chtěl vykřiknout, protože trojice mladých lidí běžela vstříc drakovi. Copak ho nevidí? Večerní šaty zachvátily plameny. Chtěl zavřít oči, otočit se, ale helma mu to neumožňovala a on musel přihlížet tomu, jak hořící lidé naskákali do kašny a snažili se plameny uhasit.
Čijo na něj neustále křičela. Co křičela, ale nerozuměl. Jako v hypnóze hleděl na chodník ze zámkové dlažby, která vlivem žáru změnila svoji barvu. Kámen se roztékal.
Draci se dostali na spodní schody. Keniči před nimi instinktivně couval, snažil se obkročmo vydrápat nahoru.
Mezitím již plameny přeskočily z palem na křoví a záhony lemující cestu. Park pohltily plameny. Plameny praskaly a šlehaly do výšky. Pod Keničim pukaly kamenné schody, jako když se dají vajíčka do mikrovlnky.
Nakladatelství: Fragment