Dva proti Říši
Autor: Jiří Šulc
Původní rok: 2007
Rok vydání: 2012
Žánr: historický, válečný román
Počet stran: 475
Moje hodnocení: 9/10 Tento román je založený na skutečné historické události, která vám pravděpodobně není neznámá (nebo by alespoň neměla být), atentátu na Heydricha. Autor studoval mnohé dokumenty a radil se s odborníky, aby se vyhnul věcným nepřesnostem. Na konci knihy vypisuje, jaké změny udělal a proč, moc jich ale nebylo, což jen umocní dojem. Popasoval se s tím podle mě opravdu skvěle. Je to výborný román, který vyvolává silné emoce a podle mě i hodně otázek k zamyšlení.
Četlo se mi to dobře, i když obsahově to není hezké ani trochu. Když si člověk uvědomí, že je to jen částečně zkreslená realita, tak to na něj zapůsobí opravdu hodně a těžko se mu to čte. Zvláště u popisovaných praktik gestapa mě přepadala úzkost. Zároveň jsem byla o to víc hrdá na ty, kteří se jim dokázali postavit i přesto, že to mnohé z nich stálo život. A i když člověk ví, jak to nakonec dopadne, tak stejně jsem si celou dobu čtení přála, aby to mělo jiný konec. Bylo to pro mě hodně emoční čtení, kolikrát mi i slzely oči ze vzteku a smutku, který jsem pociťovala. Zkrátka ze mě autor vyždímal, co mohl.
Kniha je rozdělena do tří částí: Předehra, Návrat domů a Čas umírání. Na konci najdeme seznam lidí, kteří měli něco společného s touto událostí, ale ve skutečnosti jich bylo samozřejmě mnohem víc. Není to jen strohý seznam, ale autor přidává i krátký popis, kdo to byl, abychom si to mohli připomenout. Opět to přispívá k tomu, že si čtenář uvědomuje, že to není jen fikce.
Jediné, co mi v románu nesedlo, byly milostné scény. Jako kdyby to tam vůbec nepatřilo a zlehčovalo celé vyznění knihy. Naštěstí tam toho nebylo mnoho, a tak i přes tento detail knihu doporučuji snad úplně všem.
Obálka: 5/10 Přebal nenadchne ani neurazí. Samotná obálka, které chybí Vyhláška, se mi líbí o něco víc, protože je taková jednodušší a čistší.
Anotace: Dne 27. května 1942 byl v Praze proveden atentát na SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, teřtího nejvyššího nacistického představitele po Hitlerovi a Himmlerovi. Heydrich bezprostředně po svém nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora nastoluje vládu teroru proti obyvatelům. V reakci na novou vlnu poprav a ve složité politické situaci se exilová vláda v Londýně a její zpravodajská služba odhodlají k odvážnému plánu - v několika skupinách jsou v protektorátu vysazeni parašutisté. Dva z nich tvoří skupinu Anthropoid: Josef Gabčík a Jan Kubiš.
Atentát se málem nezdaří, Heydrich je vážně raněn. Okamžitě se rozbíhá obrovská pátrácí akce. Když o týden později Heydrich umírá, nařizuje Hitler jako odvetu likvidaci Lidic. Na základě udání Karla Čurdy je ráno 18. června 1942 obklíčen kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se skupina skrývá. Odpor hrstky mužů trvá několik hodin, výsledek je nevyhnutelný. Kubiš s dvěma dalšími padne při obraně kostela. Zbývající čtyři, mezi nimi Gabčík, uvěznění v zaplavované kryptě a již bez munice, volí sebevraždu.
Dva proti Říši je histrický román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury. Popisuje scénu domácího odboje stejně jako exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Kromě známých faktů obsahuje i řadu nedávno publikovaných skutečností. Román, který zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav, nabízí stále inspirující příběh o skupince statečných vojáků, jednom diktátorovi, zradě, smrti a svobodě.
Ukázka: „Ano, pane. Hned následující den.“
„Co vám řekl?“
„Nic není zlomené. Nenašel nic vážného, takže mě pustil jako operačně schopného.“
„A vy sám?“ zeptal se podplukovník Strankmüler. „Cítíte se dostatečně ve formě pro úkol, který je před vámi?“
O tom Svoboda nepochyboval ani v nejmenším.
„Samozřejmě, pane!“ řekl. „Jsem slušně odřený a trochu potlučený, ale na to jsem z výcviku zvyklý. Už jsem podobné věci zažil, brzy budu v pořádku.“
„Jste si jistý?“ zeptal se Šustr.
„Do dvou dnů jsem stoprocentně fit,“ ujistil je Svoboda.
„Jak říkal doktor, nic není polámaného.“
Šustr se rozhodl dál do věci nevrtat. „To rád slyším. Přípravy na operaci budou pokračovat podle plánu.“
Mrkl do svých poznámek.
„Dnes dostanete zbraně, munici, vybavení a ošacení, včetně civilních šatů,“ pokračoval. „Od Čechoslováků tady v Británii jsme soustředili tolik civilního ošacení vyrobeného v Československu, kolik jen šlo,“ vysvětlil Šustr. „Doufám, že najdete takové, které vám padne. Kdyby ne, budeme muset najít něco jiného, ale nezapomeňte, že ze všech věcí vyrobených tady v Británii musí být odstraněné výrobní značky a podobné věci.“
„Půjdu s nimi,“ řekl major Paleček.
„Díky,“ přikývl Šustr. „Zítra vás čeká poslední lekce na střelnici. Pak obdržíte své krycí doklady. Já pak s vámi pojedu na letiště do Newmarketu, kde vyfasujete zbytek vašeho vybavení.“
Pohlédl na oba muže.
„Chceme, abyste byli připraveni k odletu ráno osmého října. Ostatní bude záležet na počasí a dostupnosti letadla. Nějaké dotazy?“
Jeho tón naznačoval, že schůzka je u konce.
„Děkuji vám, pánové. Hodně štěstí.“
Nakladatelství: Knižní klub
Oblíbené
úryvky z knihy
„Já myslím, že vás ano,“ řekl Heydrich zaujatě. „Vy jste
mi věřil, zatímco ostatní ne. Pamatujete se? Dokonce mi říkávali žid. Blonďatý
Mojžíš,“ zamračil se. „Vy jediný jste mě bral takového, jaký jsem skutečně byl.
Oni teď musejí pochopit, jak se mýlili. Já jsem ten, co se dostal na vrchol. A
jak dopadli oni?“
Canaris se zastavil a pohlédl do Heydrichovy chladné
tváře.
„Jak jsme vlastně dopadli my všichni?“ zeptal se.
Beneš za nimi hleděl. Vzpomínal na rozesmáté tváře Gabčíka
a Kubiše.
„Doufám, že budeme vaší oběti hodni,“ zašeptal.