Společenstvo Prstenu
Autor: J. R. R. Tolkien
Originální název: The Fellowship of the Ring
Překlad: Stanislava Pošustová
Původní rok: 1954
Rok vydání: 2002
Série: Pán prstenů (1. díl)
Žánr: fantasy, dobrodružný román
Počet stran: 380 (přečetla jsem pár stran)
Moje hodnocení: 0/10 Tolkien je autor, který vás zvládne unudit k smrti už v předmluvě. Prolog to vůbec nevylepšil a pak jsem to už jenom prolistovala, protože mi bylo jasné, že to bude to samé jako u Hobita, kterého jsem taky nedočetla. Neříkám to často, ale filmová verze byla lepší už jen z toho důvodu velkého množství postav. Autor vytvořil zajímavý svět, ale bohužel to nedokázal napsat tak, aby mě to chytlo. Je to pro mě neuvěřitelně nudné a neprospívá k tomu ani forma tohoto vydání, kde je písmo malé a nahuštěné na sebe, takže se to i špatně čte. Uvažuji nad tím, že bych si zkusila půjčit ilustrované vydání, že by mě u toho udržely alespoň ilustrace, ale nějak nevím, jestli s ním mám ztrácet čas, protože mi styl psaní očividně vůbec nesedí.
Obálka: 6/10 Jednoduchý přebal, který nenadchne ani neurazí, a pěkný celý černý obal samotné knihy.
Anotace: Společenstvem Prstenu se českým čtenářům dostává do rukou první ze tří svazků Pána prstenů, díla, jež se v uplynulých třech desetiletích dočkalo desítek vydání v mnoha zemích světa, nesmírné čtenářské popularity i místa v klasickém fondu světové fantastické literatury.
Tolkienův dramatický a spletitý příběh o kouzelném prstenu, který hraje klíčovou roli v urputném boji mezi silami dobra a zla v dávnověké Středozemí, volně navazuje na populárního Hobita a zavede mladé i dospělé milovníky fantazie znovu do světa tajemných krajů a pohádkových bytostí; proti svému předchůdci se však rozbíhá do širšího dějového proudu, nabízejícího strhující příběh i pozoruhodné myšlenkové a jazykové bohatství.
Ukázka: Frodo byl neklidný. Z chladu a vlhka ho rána ještě víc rozbolela a pro bolest a mrazivý chlad nemohl spát. Převracel se, házel sebou a bázlivě naslouchal kradmým noním zvukům: větru v puklinách skal, kanoucí vodě, zapraskání, náhlému chřestivému pádu uvolněného kamínku. Cítil, že černé postavy přistupují blíž, aby ho udusily; když se však posadil, spatřil jen záda Chodce, jak sedí schoulený, kouří dýmku a hlídá. Zase si lehl a zmocnil se ho neklidný sen, ve kterém chodil trávou po vlastní zahradě v Kraji, ta se však zdála mdlá a nezřetelná, méně jasná než vysoké černé stíny, které nakuovaly přes plot.
Ráno se vzbudil a zjistil, že přestalo pršet. Mraky byly dosud těžké, ale začánaly se trhat a mezi nimi prosvítaly modravé pruhy. Vítr se měnil. Nevyrazili časně. Hned po studené neutěšené snídani jim Chodec řekl, aby počkali pod ochranou útesu, než se vrátí, a odešel sám. Chtěl se pokusit vyšplhat nahoru a rozhlédnout se po kraji.
Když se vrátil, moc je nepotěšil. „Zašli jsme příliš na sever,“ řekl, „a musíme si zase najít cestu k jihu. Kdybychom šli dál tímhle směrem, zajdeme do Obřích dolů daleko na sever od Roklinky. To je kraj skalních obrů a tam se moc nevyznám. Možná že bychom tamtudy prošli a dostali se do Roklinky od severu, ale trvalo by to příliš dlouho, protože cestu neznám, a došly by nám potraviny. Takže musíme nějak najít Bruinenský brod.“
Zbytek dne se drápali po skaliskách. Našli průchod mezi dvěma kopci do údolí směřujícího k jihovýchodu, tedy směrem, kterým potřebovali jít; k večeru jim však opět přehradil cestu vysoký hřeben; jako temné ostří se lámal proti obloze do spousty holých špičáků podobných zubům ztupené pily. Mohli se buď vrátit, nebo přelézt.
Rozhodli se po přelézání, ale byla to pořádná dřina. Frodo musel brzy sestoupit z poníka a prodírat se kupředu pěšky. I tak se jim často zdálo, že poníka nahoru nedostanou, ba že ani sami se svým nákladem nenajdou cestu. Už bylo skoro tma a všichni byli vyčerpán, když konečně dosáhli vrcholu. Vyšplhali do nízkého sedla mezi dvěma vyššími hroty a kousek před nimi půda zase prudce klesala. Frodo padl na zem roztřásl se. Levou ruku měl bez života a bok i rameno jako by svíraly ledové pařáty. Stromy a skály kolem mu připadaly přízračně mlhavé.
„Už nemůžeme dál,“ řekl Smíšek Chodci. „Bojím se, že to na Froda bylo trochu moc. Mám o něho hrozný strach. Co máme dělat? Myslíte, že ho budou umět uzdravit v Roklince, jestli tam vůbec někdy dojdeme?“
„Uvidíme,“ řekl Chodec. „Tady v divočině nemohu už nic víc dělat a hlavně kvůli jeho ráně tak spěchám.
Nakladatelství: Mladá fronta
Adaptace
knihy nebo inspirace knihou
Film: Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, 2001, Nový Zéland/USA