Někdo blízký
Podtitul: První případ inspektora Fawleyho
Autorka: Cara Hunter
Originální název: Close to Home
Překlad: Markéta Polochová
Rok vydání: 2018
Série: Adam Fawley (1. díl)
Žánr: detektivní román, thriller
Počet stran: 352
Moje hodnocení: 8/10 Kniha má příjemný formát, kdy jsou po stranách větší okraje a text je zarovnán do užších bloků. Autorka taky hojně využila sociální sítě, v tomto konkrétním případě twitter a facebook, takže kromě klasického textu můžeme sledovat i dění na internetu po celou dobu vyšetřování. Díky tomu jsem si uvědomila, že lidé jsou opravdu víceméně všude stejní. Ne že by to bylo pěkné uvědomění. Kromě tweetů jsou od zbytku textu odlišeny i přepisy výslechů a setkáme se i s novinovými články. Tohle všechno přispívá k tomu, že se kniha docela dobře a rychle četla.
Postavy vyšetřujících detektivů jsou fajn, hlavní vyšetřovatel a zároveň vypravěč děje Adam Fawley je sympatický. Z nikoho si člověk nesedne na zadek, ale hezky to plyne. O ostatních hlavních postavách se toho moc dobrého říct už nedá. Líbilo se mi, že autorka otevřela několik závažných témat a zároveň nám ukazovala, že i když se některé věci na první pohled zdají jasné, tak to ve skutečnosti může být úplně jinak. Měla jsem v hlavě několik verzí, jak by to mohlo skončit a jsem ráda, že jsem se úplně do konce netrefila, to mě vždy potěší. Autorka mě dokázala částečně překvapit, takže to bylo super.
Kniha není rozdělena do kapitol, ale podle data a času. Tady už se dostáváme k tomu, co mi na knize poměrně dost vadilo. Autorka se někdy vrací i do minulosti. Jsou to takové střípky, které jdou čím dál tím víc dozadu v čase, což je zajímavý koncept, ale problém byl v tom, že jakmile se zase vrátila do současnosti, tak už jaksi zapomněla uvést dobu. Čtenář tak nemá vůbec přehled, když nepočítám sem tam zmínku v textu, nicméně pro mě to opravdu nebylo dostačující. A mám ještě malou výtku, že nezodpověděla úplně všechny otázky. Na další díly se ale chystám, protože celkově to hodnotím kladně.
Obálka: 9/10 Přebal i samotná obálka je moc hezká. A hned, jakmile knihu otevřeme, na nás dýchne současnost. Což je docela příjemná změna. Jen zase ten nešvar rádoby doporučení na zadní straně přebalu.
Anotace: Někdo unesl Daisy Masonovou.
Vědí, kdo to udělal.
Možná si to ještě neuvědomují.
Ale vědí to.
Osmiletá Daisy Maosnová beze stopy zmizí z večírku, který její rodiče pořádají na zahradě rodinného domu. Inspektor Adam Fawley ze zkušenosti ví, že v devíti případech z deseti je únosem dítěte někdo blízký. A Daisyina rodina je přinejmenším zvláštní - matka se při výslechu zoufale snaží udržet zdání normálnosti, kdežto otec se chová chladně a nepřístupně. A pak je tu Daisyin bratr, zakřiknutý a nemluvný...
Fawley hraje o čas a pokouší se najít nějaké vodítko, jenže dívenka jako by se propadla do země - nikdo nic neviděl, nikdo nic neví. Všichni však mají na událost svůj názor, o který se neváhají podělit na sociálních sítích.
Ukázka: „Čili ji mohl zabít buď Barry, nebo Sharon? To naznačujete?“
„Kdyby to bylo takhle, tak ano.“
„Ale těla se zbavil Barry.“
Přikývnu. „Řekl bych, že ano. Neumím si představit, že by to udělala Sharon, ty jo? Rozhodně ne v těch pitomých botách, co nesundá z nohy.“
„A všechno se to odehrálo někdy mezi půl šestou, kdy Mason dorazil domů, a co já vím, šestou, čtvrt na sedm?“
„Nejzazší mez je půl sedmá. Tou dobou čekali hosty. Otázka je, jak daleko mohl jet, aby se vrátil včas. Muselo by to být někam, kde mohl pohřbít nebo ukrýt tělo. Dost důkladně, protože jsme ho zatím nenašli. Nesmíme zapomínat, že má stavební firmu - spousta rozestavěných budov, některé vlastní, ale bude vědět i o dalších, třeba těch, na kterých chtěl dělat a nevyšlo to. Prázdné baráky se spoustou děr v zemi, do kterých se dá odhodit ledaco.“
Quinn to promýšlí ze všech stran. „Kdyby to, co říkáte, byla pravda, proč netvrdili, že tu malou unesli cestou ze školy? Proč by podstoupili celou tu šarádu s večírkem?“
„Protože netušili, jestli Daisy to odpoledne někdo neviděl u domu. Sice se ukázala, že ne, ale to Masonovi nemohli vědět. Ani jeden z nich. Mohla prohodit pár slov se sousedy, zastavit se a pohladit něčího psa...“
„Ale byla to klika, že si na večírku nikdo nevšiml, že Daisy v domě už pár hodin není. Byl to obrovský risk.“
„To je vražda vždycky,“ pronesu suše. „Zvlášť když je neplánovaná. Copak měli na vybranou?“
„Kdyby to tak bylo, proč by ho potopila? Dalo by nám mnohem víc práce na to přijít, kdyby se dál drželi stejné smyšlené historky. A to musí být jasné i Sharon.“
Nakladatelství: Host
Oblíbené
úryvky z knihy