Breaking News
Autor: Frank Schätzing
Překlad: Vítězslav Čížek
Původní rok: 2014
Rok vydání: 2015
Žánr: thriller, politika
Počet stran: 878
Moje hodnocení: 10/10 Kdysi se mi dostala do ruky kniha Vzpoura oceánů od tohoto spisovatele, byla to podobná bichle jako tato a naprosto mě uchvátil. Doufala jsem, že tentokrát to nebude jiné a naštěstí se má očekávání vyplnila. Obdivuji ho za to, že se vždy dokáže vrhnout do nějakého tématu, nastudovat si neskutečné množství materiálů, setkávat se s odborníky a jako třešničku na dortu dokáže vymyslet skvělý příběh v daném kontextu. Zvlášť u této knihy s tím musel strávit spoustu času. Tady se totiž pustil do složité situace na Blízkém východu, což jsem ocenila i z toho důvodu, že jsem už nějakou dobu chtěla získat víc informací o konfliktech na tomto území. A Schätzing vás doslova zavalí informacemi, není to zkrátka jen napínavý smyšlený příběh. Dozvíte se možná víc, než byste chtěli. Ale v žádném případě to není nudné, pokud neočekáváte lehkou knihu, což Breaking News opravdu není. Také se dočkáme i zmínky o nás, bohužel nechvalně, protože se to týká českých zbraní.
Osobně jsem v tomto tématu neměla tolik jasno, takže teď jsem zase o něco chytřejší, ačkoliv jsem se jen utvrdila v tom, že veškeré válečné konflikty jsou neskutečně hloupé. Ale to je bohužel věc, která se nikdy nezmění, dokud budeme existovat. Nicméně se dá říci, že vás autor dokáže dovést k jistému pochopení konfliktů, aniž by se klonil na jednu ze stran.
Někomu bude dělat potíže samotný rozsah, za mě to ale bylo hodně napínavé a za přečtení stála každá stránka. Nenudila jsem se ani na chvíli, a to je u tak rozsáhlého příběhu výjimečné. Holt to není King, ehm.
Jsou tam v podstatě dvě linie, které se postupem času začnou protínat. Část se odehrává v 21. století, ale také se vracíme do 20. století a sledujeme události od 20. let, které nějakým způsobem zasahují do té současnosti. Děj je založen na skutečných historických událostech a některé postavy mají reálnou předlohu, ale samotný příběh je fiktivní, na což autor upozorňuje už na začátku. Stejně tak na glosář, který najdeme na konci, kde jsou vysvětleny zkratky různých organizací, které souvisí s Blízkým východem a pár pojmů. Za mě by to klidně mohlo být delší, něco jsem si musela dohledávat i sama, ale to je tím, že se v této oblasti moc nevyznám. Věřím, že pro někoho jiného by to bylo dostatečné a hlavně chápu, že už takhle je kniha rozsáhlá. Když už jsem u konce, tak bych ještě chtěla zmínit osobní poděkování spisovatele lidem, kteří mu pomohli ke vzniku tohoto díla, to vždycky zahřeje u srdce, když to není jen strohý seznam. A zkrátka to vypovídá o autorovi samotném.
Postavy byly opravdu rozličné, jejich charaktery nebyly jednoznačné, jak to tak někdy bývá, ale přesto jsem k některým tíhla poněkud více a bylo to pro mě kolikrát hodně emočně nabité. Schätzing když chce, tak vám dokáže vyrvat srdce z těla. A někdy vás zase dokáže svým způsobem dojmout a odlehčit situaci nenápadným humorem, zvláště jeho sarkasmus mi je hodně blízký. Čas strávený s touto knihou jsem si užila naplno a některé pasáže ve mně budou rezonovat ještě dlouho.
Obálka: 5/5 Neurazí, nenadchne. V podstatě je taková prázdná a vyplněná jen balastem, když nebudeme počítat název a spisovatele, samozřejmě. Je škoda, že se nepřevzala ta originální, i když ani ta by se té příšerné značky určitě nevyhla.
Anotace: Tom Hagen je opěvovaná hvězda mezi válečnými zpravodaji, a když mu jde o dobrou story, nebere si servítky. Specializuje se na země Blízkého východu a referuje odtud přímo z pekla. Jenže v Afghánistánu ho štěstí opustí. Jeho pověst se octne v troskách a on zoufale bojuje o návrat na výsluní.
O tři roky později se mu v Tel Avivu naskytně příležitost, poté co mu někdo přihraje materiály izraelské kontrarozvědky. Hagen se chopí šance - a nechtěně tím rozpoutá řetězovou reakci smrti...
Dvě rodiny se na konci 20. let dvacátého století vystěhují do Palestiny - do světa ovládaného legendami, boji a nadějemi, kde Židé, Arabové a britští kolonialisté urputně bojují o nadvládu.
Po celé generace tak zrcadlí a utvářejí dramatický vývoj státu Izrael.
Když Hagen nečekaně najde spojence v mladé lékařce Jáel Kahnové, pozná, že i jeho osud je těsně spjatý s dějinami země. S Jáel po boku však teprve nastanou skutečné problémy...
Ukázka: Není zapotřebí.
Ta jenom věc komplikuje. Usměrnění vírou překonává propasti a sjednocuje na věky věků, ale tahle doba pominula. Nacházíme se uprostřed ZLATÝÝÝCH dvacátých let, tančí se na nablýskaném parketu, mýdlové bubliny se lesknou, párty na dluh, to je fuk, všichni si padají do náruče, taky proto, že se už neudrží na nohou, čaj s rumem a v noci rozjet pařbu, sedm sní v týdnu, a dokonce i toho, kdo žije solidně, strhává opojení, jehož nejspolehlivější známkou je naprostý nedostatek spirituality, ovšem také dech beroucí erupce kreativity, kulturní rozkvět, triumf ateistů.
Spousta evropských Židů, kteří byli sekulární už před velkou párty, je teď ještě sekulárnější.
Sijón?
Později.
Přitom jsou v jádru zajedno. Ti, kdo chtějí, i ti, kdo nechtějí do Palestiny: projekt židovského státu nevyžaduje vůbec žádný náboženský postoj, ba právě naopak. Jde o útočiště pro národ, jenž byl po staletí vystavován represáliím. O bezpečné místo, o němž si jedni myslí, že ho budou mít brzy naléhavě zapotřebí, a druzí zase, že ne, ale především jde o identitu.
Protože když odpadne náboženství jako identifikační veličina...
Co potom Židy na celé světě ještě udrží pohromadě?
Může vůbec existovat národ bez státu?
Bůh vychází z módy, kam jen oko pohlédne. Židé si berou křesťanky, křesťané si berou Židovky, zvyky a tradice upadají, široko daleko není kus pevné půdy pod nohama, na nějž by se člověk mohl postavit a prohlásit:
Tohle - je - moje -
IDENTITA!
Nemuseli už předchůdci sionistů nutně dospět k závěru, že i naivně utopická představa světa, kde si křesťané, Židé a muslimové padnou kolem krku a každý každému bude přát jeho štěstí, by kvůli neexistenci národního státu dříve nebo později vedla k zániku židovstva?
Ne, židovský stát nebyl ani v nejmenším náboženskou potřebou.
Byl to světský projekt.
Vlast pro národ Židů. Pokus o záchranu dezintegrovaně chápavého MY. Poslední vlak v očích těch, kdo vidí klíčit, co se v euforii dvacátých let zametalo pod koberec.
Že ta párty špatně skončí.
Nakladatelství: Knižní klub
Oblíbené
úryvky z knihy
Tálib zamyšleně zavrtí hlavou. „Vy nás nemůžete porazit, Tome.“
„Jak si tím můžete být jistí?“
„To je prosté. Vy milujete život.“ Amanulláh se usměje. „My milujeme smrt.“
Militanti nejsou naše reprezentace, připomíná si Šalom. Vrhači bomb z Irgunu nejsou Židé a ta pakáž v noci na dnešek, to nebyli Arabové. Jakkoli je to při všem tom vzteku a smutku těžké, Šalom se rozhodl, že žádnému vrahovi na lep nesedne.
Vlna násilí učinila z obětí pachatele a z pachatelů oběti.
„Lidé nejsou jenom Arabové, jenom Židé, jenom křesťané. Každý člověk je jiný. Musíš v prvé řadě vidět člověka. Když stojí proti tobě. Jaký vlastně je? Je milý? Nebo spíš ne? Může se mu důvěřovat? Mohl by to být tvůj přítel? Namáhej se to zjistit. A nikdy nikoho nesuď podle předsudků, slyšíš? Suď člověka, teprve když o něm víš dost na to, abys ho soudit mohl.“
Uplynulé týdny spolu vycházeli dobře, jenže Petter nemá koule. Nebo řekněme že není příliš ochoten podstupovat riziko. Nebo abychom to vyjádřili ještě přesněji, příliš lpí na vlastním přežití.
Ráchel si představuje celou tu bandu, jak je nacpaná do pytle, zavázaná a potopená v Mrtvém moři. Ne, radši ve Středozemním.
V Mrtvém moři by neklesli na dno.
„A když se svým podezřením narazíte hlavou proti zdi?“
„Vy jste můj airbag.“
Perlman se nad jejím chucpe zamračí. „Když já se nerad nafukuju, Šano. Hlavně ne v tak chabé důkazní situaci.“