Den sedmý

Autor: Jü Chua

Originální název: Ti čchi tchien (Di qi tian)

Překlad: Petra Martincová

Původní rok: 2013

Rok vydání: 2016

Žánr: fantasy román

Počet stran: 209

Moje hodnocení: 10/10 Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední měsíce přečetla. A už dlouho jsem po dočtení nějaké knihy neměla takovou potřebu mít všechny vydané knihy od autora doma co nejdříve (a hlavně se k nim brzo dostat). Četlo se to dobře, lehce a stránky ubíhaly jedna za druhou. Na moje poměry jsem to měla i velmi rychle přečtené. Ale už teď vím, že si ji ještě někdy v budoucnu určitě znovu přečtu, minimálně jednou. Babička si ji taky přečetla a moc se jí líbila, okomentovala ji pak s úsměvem, že teď už ví, co ji čeká.

Je to skvělý fantasy román se špetkou absurdního humoru o posmrtném životě, nechybí ani nenápadné rýpání do čínského systému. Autor si mě získal hned od začátku, protože mě to neskutečně pobavilo, zvlášť když jsem vůbec netušila, o čem to bude. A hned jsem věděla, že to bude stát za to, což se potvrzovalo s každou další stranou. Hlavního hrdinu Jang Feje jsem si oblíbila a moc se mi líbil i námět, myslím, že jsem dosud nic podobného nečetla. Celkově mi to přišlo originální a líbila se mi ta představa posmrtného života, a jakým způsobem mohou dojít postavy k odpočinku. Chvílemi mě ale přepadl i smutek, autor se mě dokázal hluboce dotknout. Je to opravdu výborný román, který vás na hodně místech vede k zamyšlení. Zatímco děj by se dal popsat celkem jednoduše, tak s mými pocity by to bylo už složitější. V podstatě všechny postavy spojuje tragický osud a touha najít po smrti zasloužený klid. A ačkoliv je to někdy opravdu smutné, tak autor dokáže i hodně pobavit, ať už se upřímně rozesmějete nebo se vám na tváři objeví spíš hořký úsměv. Po dočtení jsem byla emočně rozbitá tak jak už dlouho ne. Krásná kniha.

Obálka: 8/10 Obálka je zajímavá bez balastu, což je příjemná změna.

Anotace: Jang Fej, hlavní postava a průvodce románem, se probouzí do kalného rána po noci plné kakofoniezvuků demolovaného zdiva. Zvoní telefon. Zdvořilý, ale nekompromisní hlas mu připomíná, že na dnes na 9.30 je stanovena jeho kremace. 

Je připraven? Přijde včas? Vydává se na cestu ulicemi zahalenými hustou neproniknutelnou mlhou. V přijímaci místnosti pohřebního salonu rozpačitě zjišťuje, že není vhodně oblečen, že nemá urnu ani pohřební místo... Takto rozostřeně a groteskně začíná nejnovější román čínského autora Jü Chua Den sedmý. Jang Fejovy další kroky míří do Země nepohřebných, kterou putuje následujících sedm dní. V retrospektivě se dozvídáme jeho osobní příběh a nasloucháme vyprávění dalších mrtvých a nepohřebných, lidí většínou z okraje společnosti, které Jang Fej cestou náhodně potkává. Ač s notnou dávkou nadsázky, román nabízí nesmiřitelně kritický pohled na současnou Čínu.

Ukázka: Hromobití se účastnil taky jeden čerstvý absolvent policejní akademie, Čang Kang. Právě on Liho vyslýchal. Během vyšetřování Li neprojevil ani špetku lítosti nad svými prohřešky - tedy nad crossdressingem a prostitucí. Naopak byl na vlastní důvtip a šikovnost, s nimiž si své klienty obstarával, velmi hrdý. Holedbal se, že kdyby nedošlo k jeho tačení, nikdy by nikdo nezjistil, že je ve skutečnosti muž. Zároveň litoval, že věnoval veškerý talent péči o klienty a zcela opomněl nutnost chránit se před policií - následkem čehož „spadl do týhle žumpy“.

Čang Kang byl tehdy plný energie, bylo to jeho první vyšetřování, a s falešnou prostitutkou nehodlal mít ani kapku slitování. A Li nejenže vůbec neprojevil lítost nad svými činy, ale navíc se choval děsně nadutě. Čang si do té doby myslel, že takhle se chovají jen instruktoři na policejní akademii. Hořel vztekem a když falešná prostitutka přirovnala policejní stanici k žumpě, přestal se ovládat a kopl obviněného přímo do rozkroku. Li se chytil za postižené místo a řval jako zvíře. Skulil se na podlahu a tam se válel dobrých deset minut. Přitom řval a naříkal:

„Moje koule! Rozdrtils mi koule!“

„Na co ti jsou koule?“ odfrkl prý pohrdavě Čang Kang.

Li strávil patnáct dní ve vazbě. Hned poté zahájil tříletou protestní akci. Zpočátku postával denně bez ohledu na počasí před hlavním vchodem budovy policejního prezídia a v ruce třímal transparent s nápisem: Vraťte mi mé koule! A aby zdůraznil, že mu ona část těla nesloužila jen na ozdobu, kolemjdoucím vykládal, že on sám svého výdělku využíval k tomu, aby mohl chodit za prostitutkami.

Jednou kdosi poukázal na to, že slovo „koule“ užité na transparentu je poněkud vulgární, a tak Li nápis vesele přepsal na Vraťte mi má varlata! Kolemjdoucí pak upozorňoval: „Já se vyjadřuju na úrovni, víte.“

Nakladatelství: Verzone

Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

Když příbuzní nebudou mít peníze na zaplacení dalších roků, jejich popel poslouží leda tak k pohnojení pole.
„Ani umřít si člověk dneska nemůže dovolit,“ posteskne si jeden z klientů v první řadě.

Původně zamýšlela skočit z mostu do řeky, což jí ale jakýsi diskutující na síti vymluvil s tím, že je zima a voda v řece bude strašně ledová. Poradil jí, že by si ke spáchání sebevraždy měla zvolit nějaké teplé místo, protože i během sebevraždy by se k sobě měl člověk chovat hezky.

Jeden policajt se svěřil, že na policejní prezídium obvykle lidé s koženými taškami přinášejí úplatky, koho by tedy napadlo, že tenhle vytáhne místo darů zabijácký nůž?

„Až budu odcházet, nedívejte se za mnou. Já se taky nebudu ohlížet. Tak na vás budu moct zapomenout a najdu opravdový odpočinek.“