Krvavý anděl
Autor: Franck Thilliez
Originální název: Train d’enfer pour Ange rouge
Překlad: Dana Melanová
Původní rok: 2004
Rok vydání: 2019
Série: Komisař Sharko (1. díl)
Žánr: thriller, detektivní román
Počet stran: 331
Moje hodnocení: 5/10 Tohle je další důkaz toho, že lákavé řeči na obalech znamenají kolikrát spíše zklamání. Četlo se to sice poměrně dobře i přesto, že to není napsané nejjednodušším jazykem. Díky větším písmenům to i utíkalo, ale celkově to hodnotím průměrně. Je to prvotina tohoto spisovatele a já jsem se nemohla zbavit dojmu, že se snažil co nejvíce šokovat, jaký brutální případ vymyslel. Pro někoho to možná bude už moc, mně to nevadilo, takže brutálnost jako takovou bych knize nevytýkala. Jen mi to přišlo okaté, ale zase nebudeme předstírat, že nic takového neexistuje, že. Možná spisovateli křivdím a chtěl se touto cestou vydat, ale na mě to moc přesvědčivě nepůsobilo. Měla jsem zkrátka problém se do toho ponořit a prožívat to.
Hlavní hrdina komisař Shark mi nebyl sympatický už od začátku, svoji práci chvílema vůbec nezvládal, ale samozřejmě jeho chování můžeme svést na to, že mu před půl rokem unesli ženu a současný případ je o zvlášť odporném mučení obětí. Na druhou stranu jsem s nimi nedokázala soucítit ani na chvíli. Vlastně ani se Sharkem. Světlá výjimka byla jen v části, kde byla řeč i o zvířatech, ale jinak to ze mě emoce nevyždímalo nikde. Další vystupující postavy pro mě nebyly moc zajímavé, taky mi neseděla ta jakási podivná nadpřirozená linka děje. Ne že bych měla s takovými věcmi obecně problém, ale tady to vůbec nesedělo a na mě to bylo až příliš divné.
Jediná linka, která mě zaujala, byla ta s jeho ženou, byl to jediný impuls k dalšímu čtení. Naštěstí jsem se i v tomto směru dočkala nějakého konce, protože velká nevýhoda této série je ta, že se nakladatelství vykašlalo na druhý díl (a i tento první vydalo až po dalších v pořadí, což radši komentovat ani nebudu). Každopádně kvůli této mezeře nemám chuť číst další díly, i když se tvrdí, že jsou mnohem lepší než tento první. Řekla bych, že to zase tak těžké není a předpokládám, že autor byl taky už víc vypsaný. No, třeba se někdy dočkáme, že? A nebo taky ne, jak je tady zvykem.
Obálka: 3/10 Obálka by byla zajímavá, ale ten marketingový balast je děs.
Anotace: Nedaleko Paříže je nalezeno znetvořené ženské tělo. K případu je povolán komisař Franck Shark, který si právě prochází svým osobním peklem. Před šesti měsíci totiž beze stopy zmizela jeho žena. Nový případ v něm ale znovu probudí zkušeného policistu, který se zarputile pustí do pátrání. Brzy je však nalezeno další tělo a všechno nasvědčuje tomu, že obětí bude přibývat. A jednou z nich by mohla být i Sharkova manželka...
Ukázka: Zamířili jsme k lůžkovému oddělení v pravém křídle vedle porodnice, hned za ultramoderní budovou kardiologie. Před posuvnými vchodovými dveřmi kouřili pacienti zahalení do županů, obličeje měli zpustošené, skelné pohledy upírali do prázdna. Vyšli jsme do třetího poschodí, pokoj tři sta třicet šest. Nesnášel jsem pach dezinfekčních prostředků, co otravoval vzduch, nemohl jsem vystát slepé místnosti plné kovu a léků. Všechno tady až moc zřetelně připomínalo křehkost lidské bytosti, všemocnost smrti a nepatrnou hranici, která jedno od druhého odděluje.
Julie Violainová odpočívala v pokrývkách, hruď měla posetou náplastmi. Rozšířené zornice byly důsledkem dosud čerstvých děsivých vzpomínek. Zavěšená televize vysílala starý černobílý kreslený film Texe Averyho. Dívka pomalu otočila hlavu naším směrem, než se znovu zadívala na kreslené postavičky, které stejně nevnímala. Hlesla skoro neslyšně: „Zase četníci? Už jsem všechno vykládala nejmíň třikrát po sobě. Jsem strašně zmožená... Dokážete to pochopit? Jděte pryč, prosím. Nic vám neřeknu...“
„Máme jen několik otázek, slečno Violainová.“
„Jděte, nebo zavolám ošetřovatelku!“
Élisabeth Williamsová se naklonila k posteli. „Nevadilo by vám, kdybych si sedla vedle vás, na tuhle židli? Ráda bych si s vámi v klidu popovídala, jen tak, ve dvou, mezi námi ženami.“ Obrátila se ke mně: „Můžete odejít, pane Sharko, prosím?“
„Ale Élisabeth! Já musím zůstat!“
Odtáhla mě za paži ke dveřím pokoje. Podřídil jsem se.
„Poslyšte, komisaři, nechte mě s ní nějakou dobu o samotě. Vím, jak na to, důvěřujte mi. Ta dívka potřebuje, aby ji někdo uklidnil, chápete? Prožila veliké trauma, musí se na to jít jemně, pomalu. Jděte si zatím na kafe nebo na čokoládu.“
„Snažte se z ní dostat maximum informací. Musíme pokročit!“
„Fajn. Ale nebude se svěřovat před mužem, tím míň před policejním komisařem. Takže zmizte!“