F. L. Věk III

Autor: Alois Jirásek
Ilustrace: Karel Müller
Původní roky: 1896-1897
Rok vydání: 1972
Série: F. L. Věk (3. díl)
Žánr: historický román, klasická literatura
Počet stran: 441
Moje hodnocení: 9/10 Po nějaké době jsem se dostala k dalšímu dílu této série, kterou mám rozečtenou. Nebyla jsem si jistá, jestli tuhle literaturu zvládnu přelouskat v současné době, ale překvapila jsem sama sebe a naopak si myslím, že mi to prospělo. Mohla jsem opět obdivovat Jiráskovu nádhernou češtinu a tentokrát jsem si nemusela prakticky nic vyhledávat, těch pár slov, jejichž význam neznám, jsem tedy ani nenašla, takže ono to bylo v podstatě jedno. Samozřejmě mi zase chyběl překlad němčiny, případně někdy i latiny, ale s tím jsem už počítala.
Na pozadí se odehrává francouzská revoluce, napoleonské války a také pobyt ruských vojsk v Čechách. To všechno se promítá do života našich hrdinů, mnohdy skutečných postav, což je jedna z věcí, co mě na Jiráskovi baví - můžete si pak dohledávat další informace z historie, protože využíval jak osoby, které opravdu žily, tak i historické události, které se staly. Na druhou stranu se některé pasáže nečtou úplně lehce a vždycky se mi honilo hlavou spousta myšlenek na to, jak moc je důležité mít v každé době odvážné lidi, kteří se dokážou postavit za správnou věc. Musím se ale přiznat, že jsem přeskakovala většinu částí, které se týkaly ruských vojsk. Obecně mě podobná válečná tematika nebaví a nesedla mi ani ta adorace, byť věřím, že je to také popsáno věrně.
Docela mě překvapilo, že jsme se tentokrát k Věkovi dostali až skoro po sto stranách. Dá se říct, že v tomto díle dostane větší prostor spíše až v druhé polovině knihy, jinak se zde Jirásek věnuje hlavně postavě Thama a jeho soukromí, které se rozpadá. Setkáme se ale i s dalšími postavami, které jsou nám dobře známé z předešlých dílů, jako je třeba kněz P. Vrba, Kramerius či doktor Held, ale také poznáváme i nové. Tím, že je to už třetí díl, tak jsem už neměla takový problém s orientací v postavách, kterých je tam opravdu hodně. Každé postavě se opět pečlivě věnuje a my tak můžeme pokračovat ve sledování jejich lidských osudů. Ačkoliv je nejdříve Věkův nynější život vykreslen jako šťastný, tak se to záhy začne měnit, až jsme svědky i několika zásadních tragédií a i když se kniha čte dobře, tak to veselé čtení není. Myslím si, že ta lehkost, s kterou jsem četla, je mimo jiné způsobena i tím, že mám za sebou v podstatě už 3 knihy od autora a zvykla jsem si na češtinu z té doby a už mi to ani tak neobvyklé nepřišlo. Je mi ale jasné, že pro mnohé to může být překážka. Ale zrovna v tomto případě určitě stojí za to ji překonat, protože si opravdu nevybavuji žádné jiné knihy, které by mi sloužily jako zábava a zároveň jsem díky nim byla tak moc poučena o určitých historických událostech. Nutí mě to také k různým zamyšlením se nad tím, jak je to s lidmi v podstatě pořád to samé dokola, což je opravdu unavující a zároveň to vůbec nepřidává optimismus do vidění budoucnosti.
Tento díl se mi líbil o něco méně než dva předchozí, ale pořád to považuji za velmi kvalitní literaturu a jsem ráda, že ji mohu mít v knihovně, byť jsem k ní přišla úplnou náhodou. Čtěte české knihy, můžeme být rádi, že vůbec nějaké máme.
Obálka: 10/10 Obálka je opět moc hezká, můžeme se kochat další ilustrací Karla Müllera.
Anotace: Jirásek patří k předním prozaikům konce devatenáctého a počátku dvacátého století především tím, že dozrál - na rozdíl od svých předchůdců - k demokratickému pojetí našich národních dějin. Nikoli ve slavných jedincích, nýbrž v lidových silách nalézal měřítko všeho historického dění. Za dějinnými pohyby vidí člověka z lidu, venkovského člověka, v jehož povědomí se uchovaly ideály veliké národní minulosti. Takovým je na prvním místě náš hrdina Věk, kdysi student pražské koleje, později dobrušský kupec, kolem něhož rozehrává Jirásek obraz probouzejícího se českého vlasteneckého života.
Volba hlavního hrdiny nebyla nikterak náhodná. Jirásek, chtěje v románu dokumentovat lidový základ historického hnutí, nezvolil si za protagonistu osobnost významnou a všeobecně známou, nýbrž anonymního spolutvůrce národní obrody. Právě postava Věka umožnila autorovi sledovat nejen centrum probouzejícího se národního života - Prahu - Krameria s jeho Expedicí, pátera Vydru, uvědomělého Čecha, Václava Thama s jeho diavdelní činností, pátera Vrbu, roznášejícího ve svém šosatém plášti knížky po českém venkově, ale i malé město a lid, jehož osudy tvoří hlavní náplň celé románové kroniky.
Ukázka: „Nejdřív - “ opakovala náhle; zlé tušení ji obcházelo. „A co tam - “

„K Šantrochovi, zřizuje společnost. Psal mně, vzal by nás oba.“

„A ty - “Paula uvázla; zbledla a okamžik nemohla dále. „Ty bys chtěl - “

„Ano, chci, už jsem odepsal, že najisto přijedeme.“

„Já ne!“ vyrazila prudce, v návalu a vstala bledá a rozechvěla se.

Tham takového dojmu po všem přece nečekal. Hleděl na ni zasmušile, pokrčil rameny.

„Že ne? Pojedu tedy sám. Hlady tady mřít nechci.“

„Anis mně nic neřekl, neoptal se!“ vyčítala hněvivě.

„Nač? Já myslil, že budeš mít radost. Vždycky jsi chtěla ven, Prahu jsi mně vyčítala, a teď najednou - Paulo! Paulo!“

Řekl to přísně, s výčitkou, než také zármutek a lítost se v tom tónu zachvěly. Stála jako zdrcená jeho rozhodnutím, ale na tato slova hnula sebou, oči se jí zalily slzami, náhle se opřela lokty o prádelník a dala se do pláče.

Tham chytil ji za rameno a vyhrkl v náhlém výbuchu:

„Ty ho ještě miluješ, viď!“

Stál, ve tváři dotemna zardělý.

„Miluješ ho!“ opakoval, když neodpověděla, hlasem jako chraptivým. Zavzlykala prudčeji, až se jí hlava potřásala. A tato odpověď ho zmohla. Odtrhl z jejího ramene ruku, jež mu sklesla mdle k boku. Lítostivá hořkost zalila po zážehu hněvu a žárlivosti jeho nitro. Nač dál bouřit, nač nutit. Je konec.

Obrátil se a zvolna, jako poražený a pokořený, s mukou sžíravé závisti odcházel. Paula vztyčila náhle hlavu, ohledla se po něm, pak ho plačíc, třesoucím se hlasem zavolala. Ale Tham jako by neslyšel. Ani se neohlédl a vešel do svého pokoje.

Nakladatelství: Odeon
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Adaptace knihy nebo inspirace knihou

Seriál: F. L. Věk, 1970,Československo