Inheritance
Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Staníčková
Původní rok: 2011
Rok vydání: 2012
Série: Odkaz dračích jezdců (4. díl)
Žánr: fantasy, dobrodružný román, pro mládež
Počet stran: 658 (skončila jsem na straně 95)
Moje hodnocení: 0/10 Z této série jsem měla vždy rozporuplné pocity a byť se mi Brisingr (3. díl) po Eldestu (2. díl) líbil mnohem víc, tak Inheritance si svůj osud zpečetil už na začátku, kdy mě Paolini vrhnul do bitvy, což jsou scény, které mě na čtení nebaví vůbec. Po 76 stranách jsem si dala několika měsíční pauzu, ale nepomohlo to, a tak končím s nedočtenou sérií. Představa, že se budu nudit dalších několik set stran, byla nesnesitelná. Vlastně i s tím, že mě nezajímá, jak to dopadlo a asi větší impuls k tomu ji odložit už navždy jsem dostat nemohla. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se zřejmě definitivně zbavila provinilého pocitu, když některou knihu nedočtu do konce. Abych ale neskončila pouze negativně kriticky, tak musím u této série znovu vyzdvihnout jednu věc, a to opakování na začátku každého dílu toho předchozího, toho si tady velmi cením a je škoda, že to nenapadne více autorů, kteří psali či stále píší série.
Obálka: 8/10 Až na tu zadní stranu, na jejíž podobu si stěžuju pravidelně, tak je to hezká obálka. Ilustrace od Johna Judea Palencara se mi opravdu moc líbí.
Anotace: Na začátku byl Eragon...
Na konci je Inheritance.
Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace!
Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokáží oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat?
Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokáží oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat?
Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců!
Ukázka: Muž se svědomím
Ukázka: Muž se svědomím
Okny v pravé stěně proudila do chodby hřejivá záře a místy osvětlovala protější zeď, kde mezi tmavými vyřezávanými dveřmi, které tam byly umístěny v pravidelných rozestupech, visely praporce, malby, štíty, meče a lovecké trofeje.
Cestou do Nasuadiny pracovny Eragon vyhlížel okny ven na město. Z nádvoří stále slyšel bardy a hudebníky, kteří vyhrávali na hostině vystrojené na Aryinu počest. Oslavy pokračovaly od chvíle, co se společně s ním a Safirou předchozího dne vrátila s Fírnenem do Ilirey. Nyní však už začínalo veselí utichat, takže se mu konečně podařilo sjednat si schůzku s Nasuadou.
Kývl na stráže přede dveřmi pracovny a vstoupil.
Uvnitř spatřil Nasuadu, jak sedí na měkké pohovce a poslouchá hudebníka, který drnká na loutnu a zpívá krásnou, i když smutnout píseň o lásce. Na druhé straně pohovky spočívalo čarodějné dítě Elva, zabrané do vyšívání, a kousek dál na židli seděla Nasuadina služebná Farika. Na klíně jí ležel schoulený kočkodlak Žlutook ve své zvíření podobě. Vypadal, jako by tvrdě spal, ale Eragon ze zkušenosti věděl, že je pravděpodobně vzhůru.
Eragon vyčkával u dveří, dokud píseň neskončila.
„Děkuji ti. Můžeš jít,“ pokynula Nasuada hudebníkovi. „Ach, Eragone. Vítej.“
Zlehka se jí uklonil. Pak pozdravil dívku: „Elvo.“
Letmo k němu zvedla oči. „Eragone.“ Kočkodlakův ocas sebou zaškubal.
„O čem jsi chtěl hovořit?“ zeptala se Nasuada. Usrkla si z poháru postaveného na stolku.
„Možná bychom si měli promluvit v soukromí,“ navrhl Eragon a kývl hlavou směrem ke dveřím se skleněnou výplní za jejími zády, které vedly na balkon nad nádvořím se zahradou a fontánou.
„O čem jsi chtěl hovořit?“ zeptala se Nasuada. Usrkla si z poháru postaveného na stolku.
„Možná bychom si měli promluvit v soukromí,“ navrhl Eragon a kývl hlavou směrem ke dveřím se skleněnou výplní za jejími zády, které vedly na balkon nad nádvořím se zahradou a fontánou.