Smrtící kód

Autor: Ken Follett
Originální název: Code to Zero
Překlad: Libuše a Luboš Trávníčkovi
Původní rok: 2000
Rok vydání: 2017
Žánr: historická fikce, špionážní thriller
Počet stran: 382
Moje hodnocení: 5/10 Tato kniha mě moc nenadchla, to se přiznávám rovnou. Je to špionážní thriller a asi jsem očekávala více akce, což se hlavně ze začátku vůbec nedělo. Delší dobu vlastně nevíme nic jako hlavní hrdina knihy, ale nepodařilo se mi s ním tak souznit, abych to prožila stejně. Spíše mě to unavovalo a za normálních okolností bych příběh asi odložila. Nicméně autor umí dobře psát, takže se mi to paradoxně dobře četlo a ubíhalo to rychle i přesto, že mě to nebavilo.
Pravda ale je, že mě příběh neuchvátil ani v momentě, kdy už se rýsovalo, jak to tedy skutečně je, co se stalo a co se má stát. Jediné, co mě těšilo, byla konečně ta akce, a že to ubíhá ještě rychleji. Můj názor určitě ovlivnil i fakt, že co se týče dobývání vesmíru, tak to není zrovna téma, které by mě zajímalo nějak více a zvedalo mě ze židle. Ale pro ty, kteří mají rádi tato témata, jako je špionáž, to může být dobrý tip na čtení.
Obálka: 5/10 Neurazí, ani nenadchne. Odpovídá obsahu knihy.
Anotace: Na washingtonském nádraží se probouzí muž. Zjišťuje, že leží na zemi na pánském záchodku, ale nepamatuje si, jak se tam dostal. Zapomněl, kde bydlí. Nemůže si vybavit ani své jméno... Je leden 1958, svět ovládá studená válka a závod o dobývání kosmického prostoru. Na mysu Canaveral začalo odpočítávání - ke startu se chystá Explorer, největší naděje Spojených států v souboji se Sovětským svazem. V souboji, který proti sobě postaví čtveřici lidí. Kdysi je pojilo přátelství, láska. A jedním z nich je Luke, jenž si momentálně na nic nevzpomíná.
Ukázka: Bylo to čistě pánské pracoviště, a když procházela místností, aby vedoucími tiskového oddělení předala časový harmonogram, několik mužů se za ní otočilo. Věděla o sobě, že její světlý vikingský vzhled a sošná postava jsou přitažlivé, ale bylo na ní zároveň cosi děsivého - možná přísně sevřená ústa či nebezpečné světlo v zelených očích - takže muži, kteří byli v pokušení zapískat na ni nebo nazvat ji kočičkou, si to raději rozmysleli.
Ve startovací laboratoři našla pět vědeckých pracovníků v košilích s krátkými rukávy. Stáli u pracovního stolu a ustaraně si prohlíželi kus plechu, který vypadal, jako by ho právě vytáhli z pece. Vedoucí skupiny dr. Keller ji pozdravil: „Dobré odpoledne, Elspeth.“ Mluvil anglicky se silným cizím přízvukem. Jako mnoho zdejších vědců byl Němec, zajatý na konci války a převezený do Ameriky, aby zde pracoval na raketovém programu.
Podala mu exemplář časového harmonogramu a on ho převzal, aniž se na něj podíval. Elspeth kývla hlavou na předmět na stole a zeptala se: „Co to je?“
„Lopatka tryskového motoru.“
Elspeth věděla, že první stupeň rakety se směřuje pomocí vnitřních lopatek. „Co se s tím stalo?“
„Hořící palivo způsobuje erozi kovu,“ vysvětlil jí. V zaujetí oborem se jeho německý přízvuk ještě víc zvýrazňoval. „Tohle se do určité míry stává vždycky. Jenže při použití normálního alkoholového paliva ty lopatky vydrží dost dlouho, aby svůj úkol splnily. Teď ale používáme nové palivo, hydyne, které má delší spalovací dobu a vyšší reaktivní rychlost. Lopatky přitom můžou erodovat natolik, že budou pro směrování rakety naprosto neúčinné.“ Zoufale rozhodil paže. „Neměli jsme čas na provedení dostatečného počtu zkoušek.“
„Já ale potřebuju vědět, jestli se kvůli tomu zpozdí start.“

Nakladatelství: Knižní klub
Knižní databáze: CBDB, Goodreads