Relax pro vyčerpané

Podtitul: Využití všímavosti při hledání úlevy od duševního vysílení
Autorka: Ruby Wax
Originální název: A Mindfulness Guide for the Frazzled
Překlad: Petr Sumcov
Rok vydání: 2016
Žánr: psychologie, populárně-naučná literatura, autobiografie, meditace
Počet stran: 200
Moje hodnocení: 10/10 Po delší době tu přidávám knihu, z které jsem nadšená. Nečtu ji určitě naposledy a zařadila se hned do mých oblíbených. Přitom jsem na ni narazila úplnou náhodou. Hledala jsem jednu odbornou knihu o mindfulness a vyskočila na mě mimo jiné tahle publikace, která mě samozřejmě hned zaujala svým názvem, protože to naprosto sedělo k mému naladění v té době (a jsem si jistá, že to není naposledy).
Relax pro vyčerpané je směsí autobiografie, kde nám autorka odkrývá hodně ze svého nitra, mindfulness včetně celého šestitýdenního kurzu, do kterého se můžete pustit, doporučení podle věkové kategorie a mnoho dalšího užitečného.A byť se tam hovoří i o vážných věcech, tak to autorka umí podat ještě s humorem, který je brilantní.
Čtení jsem si neskutečně užila, dozvěděla se i něco nového a je podle mě ideální pro někoho, kdo chce začít s mindfulness, ale zároveň je alergický na knihy osobního rozvoje atp., které jsou na trhu jedna jako druhá a autenticita je jim velmi vzdálená. Na své si totiž přijdou i ti, kteří mají rádi výzkumy či jenom informace, které jsou jimi podložené. Litovat nebudou ani rodiče teenagerů.
Jak to tak bývá, tak ty moje nejoblíbenější knihy bych doporučila úplně všem. Nebude to jinak ani u této publikace. Myslím si, že si rozhodně zaslouží mnohem více českých čtenářů.
Obálka: 9/10 Myslím, že tentokrát obálka nevystihuje pouze obsah knihy, ale i samotnou autorku, která se nám v něm otevírá.
Anotace: „Zábavná a přitom velmi užitečná kniha. Autorka čerpá z nejmodernějších vědeckých poznatků a předkládá nám rady plné porozumění a přímočarosti, jak každou stránku našich životů proměnit k lepšímu - od zdravotního stavu a pocitu pohody až po vztahy a kariéru.“

Před pěti sty lety nikdo na stres neumíral. Na tenhle nápad jsme přišli až poměrně nedávno a už nás ovládá. Sice jsme se dokázali vyvinout a dnes umíme zázračně balancovat v botách s dvaceti centimetrovými podpatky, co se však týče našeho vývoje emocionálního, pořád ještě plaveme s planktonem.

Pokud v sobě nerozvineme více lidských vlastností, pak jsme z hlediska evoluce odsouzení stát se kyborgy s logem „Apple“ na místě, kde původně tlouklo srdce. - Ruby Wax popisuje vědecké řešení těchto moderních problémů. Je jím všímavost. Vím, co si myslíte: „Co když mě neláká zírání na křídlo motýla nebo naslouchání jedinému cinknutí zvonkohry?“ Ruby definuje všímavost nikoli jako nehybné sezení se zkříženýma nohama a huhlání manter, které znějí jako telefonní seznam čtený pozpátku. Všímavost je čímsi, co nám může pomoci. Jde o to, naučit se všímat si vlastních myšlenek a pocitů, abyste tak mohli naplno prožívat život.

Mazaně, srozumitelně a až nemravně vtipně předvádí Ruby Wax obyčejným lidem, jak a proč se jednou provždy změnit. Dává rady ohledně všímavosti v oblastech vztahů, rodičovství, pro děti i pro teenagery. Představuje také šestitýdenní kurz vycházející z jejího studia kognitivní terapie a všímavosti absolvovaného na univerzitě v Oxfordu.
Ukázka:
Mozkový kmen. Počátkem puberty je tato primitivní mozková oblast aktivnější, takže divoké emoce bublající pod povrchem mohou zničehonič propuknout jako sopka a postříkt lávou všechny přítomné. Jak jsem upozorňovala, prefrontální kortex je stále ve výstavbě, takže nemá šanci všechny ty nálady kočírovat. Teenager s polovyvinutým PFC není schopen příliš velké empatie, takže ho nezajímá, co cítí kdokoli jný. To proto občas jedná s rodiči jako s onucí. Dost možná se ale nezlobí na vás, vy jste prostě pouze po ruce. Třeba se zeptáte: „Nechceš svačinu?“ a on si to vysvětlí tak, že z něj děláte idiota, který ani neví, kde je lednice.
Hippokampus. Veškerá tato nervová aktivita spotřebovává energii, čímž se vysvětluje, jak to, že teenageři chrápou třicet sedm hodin denně. Když se pak konečně probudí, nedokážou se soustředit, jelikož jejich hippokampus také ještě není zcela rozvinutý, takže mají navíc potíže i s dlouhodobou pamětí. To asi znáte, ne? Opakujete jim věci pořád dokola, a oni na to pokaždé stejně zapomenou. Teď už víte proč.
„Hodné“ chemické látky. Teenager nemá zatím dostatek samoregulačních mechanismů, takže nedokáže zapojit do hry hormony, se kterými by se cítil lépe, tedy oxytocin, serotonin a dopamin. Ty by jej v kritických chvílích mohly uklidnit a pomoci mu zvládnot emocionální návaly. Také nedokáže vyrábět endorfiny (další pocitově plusové látky), jež by odrazily nápor adrenalinu a snížily hladinu stresu a negativních myšlenek, které jej doprovázejí.
„Zlé“ chemické látky. O kortizolu už mluvit nemusím, popsala jsem ho dost. Je to ale on, kdo teenagery i nás ostatní zavaluje, když jsme ve stresu, vystrašení nebo vzteklí. Více než třetina teenagerů trpí poruchami spánku a příjmu potravy. Všímavost tudíž může doopravdy pomoci s nespavostí, starostmi o zkoušky, úzkostnými myšlenkami a úzkostí vůbec a s poruchami stravování.
Serotonin. Serotonin vyrovnává impulzivní chování a reguluje spánek. Takže proto váš teenager chrní v tak podivnou denní dobu!
Dopamin. Je ho třeba tak akorát. Potom teenagera motivuje, ale ne zase tak, aby jej dostal do závislosti, deprese nebo dokonce psychické poruchy.

Nakladatelství: Omega
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

Lidé, kteří za celý den nemají ani tři minuty klidu, protože od oběda zase letí na další schůzku, mají ve společnosti punc úspěšných jedinců a jsou dáváni za příklad, ale podle mne (a říkám to se soucitem) by se takoví měli upalovat zaživa za to, že v nás ostatních vzbuzují pocity nedostatečnosti.

Během cvičení nezapomeňte dýchat. Když zůstanete živí, půjde vám to lépe.

Ohledně péče o dítě bych se vyjádřila asi tak, že důležitější je dítě chovat, než vychovat.