Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie

Autor: Jan Poněšický
Původní rok: 2004
Rok vydání: 2012
Žánr: psychologie, psychiatrie, odborná literatura
Počet stran: 213
Moje hodnocení: 9/10 Jan Poněšický se mi vždycky dobře čte, ačkoliv nemám vždy stejné názory. Tentokrát to nebylo jinak.
Autor se v knize zabývá příčinou neuróz i psychosomatických onemocnění, přináší podrobné kazuistiky ze své praxe a doporučuje terapeutické přístupy k jednotlivým lidem s takovým onemocněním.
Vzhledem k tomu, že je to pohled psychoanalytika, tak se nemůžeme vyhnout i sexualizaci, a to především u neuróz. V tomto směru to na mě bylo někdy až příliš, ale zase to je zajímavý vhled do psychoanalýzy jako takové. Naopak psychosomatická onemocnění byla pro mě rozebrána mnohem zajímavě a často mi to dávalo smysl. Ale to, co jsem ocenila na této knize nejvíce, byla samotná zamyšlení autora nad etikou a obecně profesí psychologa a psychoterapeuta. Z toho jsem si odnesla hodně.
Kniha patří do mé oblíbené edice Psyché, která mě málokdy zklame. Ale na rozdíl od anotace bych ji doporučila jen odborníkům, pro laickou veřejnost (byť zainteresovanou) mi to přijde velmi náročné.
Obálka: 10/10 Přebal knihy se mi moc líbí. Po sundání nás čeká čistě bílá obálka (dobře, teď po dočtení a tahání všude možně zase tak bílá není).
Anotace: Psychosomatickou příčinu onemocnění lze vystopovat u celé třetiny pacientů, kteří hledají pomoc u svého obvodního lékaře. Než se jim dostane odborné psychoterapeutické péče, kterou skutečně potřebují, vystřídají zbytečně v průměru 12 lékařů během 7 let. Důvody jsou na obou stranách: neznalost až odmítání psychické podmíněnosti tělesných symptomů na straně lékařů, předsudky, stud a přání rychle a snadno se uzdravit na straně pacientů. Oběma stranám se nechce investovat námahu a čas do procesu uzdravování. Není příjemné zabývat se vlastní odpovědností za vzniklé strádání, ovšem známku onemocnění je nezbytné chápat jako poukaz na nutnost důkladněji se zabývat svou životní situací. Psychoterapeutická léčba nabízí nejen možnost vyléčení vlastním úsilím, bez léků, nýbrž je „navíc“ spojena i s možností dosáhnout vyšší kvality a hlubšího smyslu žití.
Kniha je určena studentům medicíny a psychologie, lékařům, psychoterapeutům i zainteresovaným laikům.
Ukázka: Psychoterapie si bude muset položit otázku, zda je mnohočetná identita přiměřená lidské podstatě, či zda má raději podporovat jednolitou identitu - jež by nemusela vylučovat flexibilitu ve svobodné volbě vykonávání určitých společenských či profesních rolí. Ona bazální identita by byla dokonce podmínkou toho, aby se člověk ve svých mnohočetných rolích neztratil, aby volil pouze ty, které může zastávat s dobrým svědomím. I tato alternativa bude velmi náročná a náchylná k výše uvedeným poruchám.
Pakliže platí pro narcismus terapeutická zásada, že člověk má (co se týče respektu) jen to, co si každodenním chováním zaslouží a dokáže, bude to platit ještě více ohledně snahy o zachování či dokonce kultivaci vlastní identity. Možná že nastane ještě ostřejší konkurence s arabsko-asijským pojetím lidské existence. Tam bývá cílem vzdání se jak narcismu, tak i vlastní jedinečnosti, identity, tj. dosažení jakéhosi rozpuštění vlastní osobnosti či spojení s všehomírem. To bude mít jistě velkou přitažlivost pro naši civilizaci zmítanou jak svým individualismem, tak i budoucím očekáváním přizpůsobit se, částěčně se vzdát své individuality. Při bližším studiu jogénské, hinduistické či buddhistické literatury je však zřejmě, že se zde jedná o volní a namáhavý proces, tedy - spíše naopak - o výraz silné osobnosti. Již nyní existují pokusy o „evropská“ řešení, např. Grofovo pojetí transpersonální psychologie (Grof, 1992, 1994), či svým způsobem i daseinanalýza se svojí snahou ponoření se do světa, do smysluplného angažovaného konání, se zapomněním na vlastní „já“, které považuje za pouhý konstrukt, pozůstatek karteziánského dualismu.

Nakladatelství: Triton
Knižní databáze: CBDB, Goodreads