Vražda v ulici Black Swan

Autorka: Andrea Penrose
Originální název: Murder in Black Swan Lane
Překlad: Hana Vališová
Původní rok: 2008
Rok vydání: 2017
Série: Wrexford & Sloane (1. díl)
Žánr: detektivní román, historická fikce, mysteriózní
Počet stran: 323
Moje hodnocení: 6/10 Začátek vypadal slibně, dobře se to četlo a místy mi to přišlo i vtipné. Postupem času jsem ale zjišťovala, že mě děj moc nezaujal, ale to, co mě drželo při čtení dál, byly postavy. A teď nemyslím jen ty ústřední, ale i ty vedlejší. To se mi na této knize líbilo nejvíc, děj pro mě záživný moc nebyl. Bohužel i přesto, že byl zasazen do mého oblíbeného viktoriánského období. Změnilo se to až ke konci, kdy nabral spád a konečně tam byla větší akce. Musím říct, že to jsem si užila a zvedlo to mé konečné hodnocení. O to více jsem naštvaná, že nejsou přeložené další díly, protože věřím, že postavy by byly dále dobře rozvíjené a celkově by se mohla série zlepšovat i po té dějové stránce. Ale to už je tady taková klasika.
Do mého slovníčku se také výrazně dostalo slovo sardonický, protože to se tam objevovalo nesčetněkrát. Obecně jsem si všímala, že některá slova se tam opakují, ale to těžko říct, zda to je autorkou či spíše českým překladem.
Co mě potěšilo, byla sem tam latina, ke které jsem se rozhodla vrátit (překlad je rovnou v textu, takže se nemusíte bát nějakého listování). Také jsem ocenila, že díky autorce jsem mohla probádat skutečnou historii karikaturistů. Přinesla pro mě zajímavé téma i po přečtení knihy.
Tato kniha není špatná, ale je nutné počítat s tím, že některé věci z osobního života postav, zůstanou zahaleny tajemstvím (pokud se do dalších dílů nepustíte v angličtině, samozřejmě) a děj si jen tak plyne. Nicméně postavy jsou tady velké plus.
Obálka: 9/10 Přebal i samotná obálka knihy se mi moc líbí. Je přejatá z originálu, což se mi většinou zamlouvá, a lehce upravena. Celkově dokáže zaujmout na první pohled a také oceňuji stejný motiv jak na přebalu tak na obálce. To potěší opravdu vždy. A není ani rušena obvyklými slátaninami.
Anotace: Londýn, 1. polovina 19. století. Hrdiny detektivního příběhu odehrávajícího se za vlády Jiřího IV. jsou nekonvenční hrabě Wrexford a odvážná karikaturistka Charlotta Sloanová. Hrabě je sice velice inteligentní vědec, ale z nudy se chová značně nezodpovědně. Zaplete se do prudké hádky se zbožným reverendem Holworthym, který ho veřejně obviní ze zhýralosti. Když je ale duchovní nalezen zavražděný, podezření padne na hraběte. Hrabě Wrexford a odvážná paní Sloanová se vrhnou do mysteriózního a uzavřeného světa londýnskýchintelektuálů, aby chytili nebezpečného vraha do pasti...
Ukázka: „Je to opravdu důležité,“ přiznala. Jeremy byl jedním z mála lidí, kteří znali její tajnou identitu. Jejich dlouholeté přátelství a sdílená tajemství trvala již od dětství. Všechno se zamotalo až později, když hrou osudu zdědil titul barona. Tento obrat v jeho životě ale nezměnil jejich přátelství. Věděla, že se občas divil volbě jejích otázek o vyšší společnosti, ale byl vždy ochoten na ně odpovídat, ať už byly jakkoliv podivné.
Doufala, že ani tentokrát tomu nebude jinak.
„Jak ti můžu pomoct?“ zašeptal.
Charlotta se nejprve rozhlédla, jestli není nikdo nablízku, a pak se teprve zeptala: „Prý se znáš s lordem Robertem Canadyem.“
Přikývl.
„Je věřící?“
Jeremy se zašklebil. „Ne víc než většina mužů jeho stylu.“
Jinak řečeno, ctil pozemské radosti více než svět boží. Jak cynické, pomyslela si Charlotta, ale pravdivé.
„Nenavázal tedy během několika posledních let přátelství se zesnulým reverendem Holworthym?“
Její přítel se zamyslel. Z profilu připomínal hezkými rysy a medově zlatými vlasy hloubavého renezančního prince z Botticelliho obrazu.
„Je to možné,“ připustil. „Nepřemýšlel jsem o tom, ale teď, když to zmiňuješ, mám pocit, že jsem slyšel, že byli členy stejného klubu.“
„Jakého klubu?“
„Malého a exkluzivního, proto o něm moc nevím. Jen to, že se jeho členové zajímají o literaturu a umění.“
„Když přihlédneme k faktu, že reverend v kázáních kritizoval pozemské radosti, pak je to dost zvláštní.“ Sepjala ruce, aby se jí neroztřásly. „Nevíš náhodou, jak se ten klub jmenuje?“
„Mám pocit, že si říkají Klasikové,“ odpověděl Jeremy.
Charlotta najednou pocítila, jak se v ní zdvihá zlost. Polkla a snažila se, aby její hlas zněl normálně. „To znamená, že v centru jejich pozornosti jsou řečtí a římští klasikové?“

Nakladatelství: Brána
Knižní databáze: CBDB, Goodreads