Duchovní cesty islámu

Autor: Luboš Kropáček
Rok vydání: 1993
Žánr: odborná literatura, náboženství
Počet stran: 273
Moje hodnocení: 10/10 Duchovní cesty islámu jsem četla už před nějakou dobou, ale pořád ji považuji za nejlepší publikaci, která se mi dostala do rukou a věnuje se islámu. Vzhledem k mému vzdělání mě religionistika provázela dlouhé roky a i přesto jsem se dozvěděla nové a zajímavé věci, byť mi osobně islám blízký není. Autor píše odborně a zároveň velmi čtivě, což je dovednost, kterou obdivuji. Samotný text pak doplňuje fotografická vložka uprostřed knihy.
Kniha není ani moc rozsáhlá a přesto pokrývá řadu témat, považuji ji za pěkný ucelený přehled. Je plná důležitých (i méně důležitých =) informací a na konci nechybí jmenný rejstřík či rejstřík islámských termínů.
Dnes už existují další novější vydání (nikoliv aktualizované či rozšířené), než jsem četla já, a mohu je doporučit všem, které islám zajímá, ať už z jakéhokoli důvodu. Myslím, že tato kniha vás v tomhle směru opravdu nezklame. Pokud bych si chtěla osvěžit znalosti o islámu, tak po ní určitě sáhnu znovu.
Obálka: 3/10 Vystihuje obsah knihy, ale není to můj šálek čaje.
Anotace: V co věřili Arabové před Muhammadovým vystoupením? ◽ Kdy se vlastně Muhammad narodil? ◽ Proč měl celkem deset žen? ◽ Jak vznikl Korán? ◽ V čem spočívají zvláštnosti jeho stylu? ◽ Čím se liší od bible? ◽ Co rozdělilo sunnity a šíity? ◽ Má také islám svoje desatero? ◽ Kolik je „překrásných jmen Božích“? ◽ Kdo dovedl k vrcholu filozofické myšlení islámského Východu? ◽ Který z arabských spisovatelů vnukl Defoeovi myšlenku Robinsona? ◽ Jak se dívá islám na proroky? ◽ Co říká Korán o nebi a pekle? ◽ Na kterých pěti pilířích islám stojí? ◽ Jak lze u muslimů dosáhnout rozvodu? ◽ Kolik svědků třeba získat, aby bylo možno ukamenovat cizoložnici? ◽ Jakou cestou dospívá islámský mystik k poznání Boha? ◽ Zná islám sekty? ◽ Proč islámské země ustrnuly ve svém vývoji? ◽ Komu vděčí islám za svou obrodu v moderní době? ◽ Čím se vyznačuje islámský reformismus a čím islámský fundamentalismus? ◽ Co je to „islámský socialismus“? ◽ V šem tkvějí shody a rozdíly islámu a křesťanství? ◽ V čem se rozchází islám s apoštolským vyznáním víry? ◽ Jak se podle Koránu jmenovali Mariin otec a jak bratr? ◽ Co vykládá Korán o Ježíšovi?

S islámem se potýkají a stýkají křesťanské národya státy již od jeho vzniku v 7. století, kdy v Mekce vystoupil prorok Muhammad. Protože se však tyto dva světy většinou setkávaly na polích válečných, získaly o sobě obraz velice pokřivený a v obou zakořenily hluboké předsudky, které vyvolávaly vzájemné antagonismy. Jejich nebezpečnost vzrostla právě v moderní době, jež všechny země tolik sblížila intenzivními vztahy ekonomickými i politickými. Tyto předsudky a antagonismy způsobily, že do pozadí ustoupila hluboká spřízněnost obou náboženství: vycházejí ze společného základu - starozákonního monoteismu, přičemž mladší islám pojal do sebe mnoho prvnků křesťanské nauky a dokonce uznal Ježíše za posledního předchůdce Prorokova. Navíc obě učení se rozvíjela ve sféře řeckolatinské antické civilizace, jejíž dědictví po svém rovněž převzala.
Autorovi předkládaného díla náleží zásluha, že odkrývá tento nám blízký základ islámu a ukazuje, že ideologie politického a náboženského terorismu, málo obeznámenými publicisty často z něco odvozovaná, představuje pouze jeho hlučný extrém. Největší přínos knihy tkví ovšem v tom, že způsobem v české literatuře zatím nejfundovanějším a nejpodrobnějším podává systém nauky islámu i její bohatý a mnohotvárný vývoj od samých počátků až do současnosti. Přitom zároveň vyzvedá, jakých nábožensky, filozoficky i morálně vyspělých podob islám ve výkladu svých myslitelů nabyl a jak inspiroval i významné umělecké tvůrce. Protože učení Proroka a jeho pokračovatelů zahrnuje pokyny pro všechny oblasti lidského života a islámský svět zůstává dosud mnohem méně sekularizován než svět náš, poskytuje zároveň poučený vhled též do každodennosti stále tajemného Orientu.
Ukázka: Toto volnomyšlenkářské dílo se z muslimského prostředí rozšířilo i do Evropy, kde koncem 16. století nabylo podoby latinského traktátu De tribus impostoribus.
Pravdivé poznání islámské věrouky si razilo cestu jen zvolna. Nutnost spolehlivého základu pro duchovní polemiku s islámem chápal již třebas Petr z Cluny (z. 1156), který dal podnět k překladu Koránu do latiny. Dokončil jej r. 1143 Robert z Chesteru. Známý scholastik Raimondus Lullus (z. 1315) zase propagoval studium arabštiny a sám se věnoval aktivní misijní činnosti a v maghribských zemích šířil letáčky s racionálními disputacemi o dogmatických otázkách. O předávání vědeckých a filosofických idejí a poznatků v opačném směru přes Pyreneje a Sicílii a jejich plodném vlivu na evropskou vzdělanost byla již řeč. S islámem se poměrně dobře seznámil také Florenťan Ricoldo da Montecroce (z. 1320), dominikán, který procestoval Přední Asii. Jeho Improbatio Alcorani vyšla v sedmnácti vydáních v různých jazycích. V této příručce pro misionáře se vedle správných věcných informací a některých souhlasných názorů Korán vcelku odsuzuje jako démonské dílo, sepsané s Božím dovolením. Že nejde o dílo Boží dokazuje autor také tím, že Bůh přece nikdy neužíval rýmované prózy!
Zvláštní epizodu křesťansko-islámských polemik představuje dlouhý traktát sepsaný papežem Piem II., tj. Aeneou Silviem Piccolominim, jako dopis osmanskému Mehmedu II. Fátihovi v době pádu Cařihradu (1453). Papež v něm obsáhle vykládá svůj názor na islám i s tradičními předsudky vůči Muhammadově smyslnosti, pojetí ráje atd. Slibuje sultánu Mehmedovi, že ho uzná panovníkem všech, jinak neprávem získaných území, jestliže přestoupí na křesťanství. Dopis patrně nebyl nikdy odeslán.
Do doby humanismu a vnitřní krize v křesťanství po nástupu reformace spadá zároveň i zvýšené nebezpečí ze strany Osmanské říše. Polemika sílí, avšak turecké karty se různě využívá i ve vnitřních sporech. V polemických textech stále převládají popudlivé smyšlenky, jakých se neuchránil ani tak významný učenec jako Erasmus Rotterdamský. K málo poučeným polemistům se ostatně řadí i náš Václav Budovec z Budova se svým antialkoránem.
Pro zajímavost uveďme, že zhruba v téže době napsal v Etiopii křesťanský hodnostář Enbáqom velkou apologii křesťanství proti islámu, nazvanou Brána víry, kde se snažil prokázat správnost křesťanských monofyzitských dogmat mimo jiné i na základě citací Koránu.

Nakladatelství: Vyšehrad
Knižní databáze: CBDB, Goodreads