Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón
Autor: Platón
Originální název: Εὐθύφρων Προσπάλτιος; Ἀπολογία Σωκράτους; Κρίτων
Překlad: František Novotný
Původní rok: 400 př. n. l.
Rok vydání: 1994
Žánr: filosofie, etika
Počet stran: 94
Moje hodnocení: 9/10 K tomuto vydání jsem se vracela zase po delší době. Celkově to hodnotím velmi kladně, ostatně Platón je přece jen jeden z mých oblíbených filosofů.
Všechny texty ve vydání spojuje souzení Sókrata. Ke každému dialogu je kvalitní úvod, který vás obeznámí s kontextem, což člověk u filosofických textů vždy uvítá. Stejně tak uvedené změny v překladu a textu, pokud nějaké jsou. Mám akorát výhrady k poznámkám, které jsou zase až na konci knihy, a také chybí obsah. Euthyfrón (8/10): Nadčasový dialog, který mě místy pobavil, i když jsem postupem času začala lehce ztrácet nervy na rozdíl od Sókrata. Nicméně být to delší, tak už mě to začne nudit. Týká se obecně zbožnosti a je to pro mě nejslabší (nikoli špatný) dialog z tohoto vydání. Na druhou stranu to je jediný dialog tohoto vydání, z kterého jsem si něco vypsala. Zřejmě to vypovídá opět o mém vztahu k danému tématu. Stále ožehavé. Obrana Sókrata (10/10): Není překvapivé, že tohle dílo hodnotím nejvíce kladně. Je to také jedna z mála kvalitní literatury, kterou jsme kdysi měli v seznamu k maturitě (v některých ohledech to je až paradoxní). Sókratova obrana před soudem ve mně velmi rezonovala, je to silný text, avšak předložený s klidem. Na jednu stranu to působí až děsivě, protože má člověk pocit, že se opravdu v životě lidstva nic nemění. A možná to není jen pocit. Kritón (9/10): Textu jsem někdy rozuměla hůře, musela jsem některé části číst víckrát. Na jednu stranu mi dialog přišel poměrně smutný, na tu druhou to dávalo logiku, co se týče přístupu Sókrata a Kritón z tohoto úhlu pohledu vyšel jako hlupák. Bylo to krátké, ale úderné.
Obálka: 9/10 Obecně se mi moc líbí styl obálek tohoto nakladatelství. Jednoduché, elegantní, k obsahu se hodící... A do mé knihovny též.
Ukázka: Nuže pokus se mi o těchto věcech dokázat něco jasného, že nade vší pochybnost všichni bozi pokládají toto jednání za správné; a jestliže mi to náležitě dokážeš, nikdy tě nepřestanu velebit pro tvou moudrost.
Euth. Ale snad to není malá práce, Sókrate, ačkoli bych ti to dovedl velmi jasně dokázat.
Sókr. Rozumím; zdám se ti méně chápavým než jsou tvoji soudci, protože oněm patrně dokážeš, že to je nespravedlivé a že všem bohům jsou takové činy protivné.
Euth. Zcela jasně, Sókrate, jen když budou mou řeč poslouchat.
Sókr. Však budou poslouchat, bude-li se jim zdát, že mluvíš dobře. Ale tohle mě napadlo při tvé řeči a teď o tom u sebe uvažuji: „I kdyby mi nakrásně Euthyfrón ukázal, že všichni bozi pokládají takovouto smrt za nespravedlivou, oč více jsem tím já od Euthyfróna poučen, co je zbožné a hříšné? Neboť tento čin je snad, jak se podobá, bohům protivný. Ale vždyť se právě objevilo, že tím není vymezen pojem zbožného a hříšného; neboť se objevilo, že co je bohům protivné, je také bohům milé.“ Proto tě z projednávání tohoto případu propouštím, Euthyfróne; chceš-li, ať jej všichni bozi pokládají za nespravedlivý a všem ať je protivný.Avšak zdali pak tato nynější oprava našeho výměru - že totiž hříšné je, cokoli nenávidí všichni bozi, a cokoli milují, zbožné; co však jedni milují a druzí nenávidí, buď není ani to ani ono, nebo je obojí - zdali pak chceš, aby toto byl nyní náš výměr o zbožném a hříšném?
Euth. Ano, co tomu překáží, Sókrate?
Sókr. Mně nic, Euthyfróne, ale ty hleď na svůj úkol, zdali mě vycházeje od tohoto předpokladu nejsnáze poučíš o tom, co jsi slíbil.
Euth. Já bych tedy tvrdil, že zbožné je to, cokoli všichni bozi milují, a opak, cokoli všichni bozi nenávidí, hříšné.
Originální název: Εὐθύφρων Προσπάλτιος; Ἀπολογία Σωκράτους; Κρίτων
Překlad: František Novotný
Původní rok: 400 př. n. l.
Rok vydání: 1994
Žánr: filosofie, etika
Počet stran: 94
Moje hodnocení: 9/10 K tomuto vydání jsem se vracela zase po delší době. Celkově to hodnotím velmi kladně, ostatně Platón je přece jen jeden z mých oblíbených filosofů.
Všechny texty ve vydání spojuje souzení Sókrata. Ke každému dialogu je kvalitní úvod, který vás obeznámí s kontextem, což člověk u filosofických textů vždy uvítá. Stejně tak uvedené změny v překladu a textu, pokud nějaké jsou. Mám akorát výhrady k poznámkám, které jsou zase až na konci knihy, a také chybí obsah. Euthyfrón (8/10): Nadčasový dialog, který mě místy pobavil, i když jsem postupem času začala lehce ztrácet nervy na rozdíl od Sókrata. Nicméně být to delší, tak už mě to začne nudit. Týká se obecně zbožnosti a je to pro mě nejslabší (nikoli špatný) dialog z tohoto vydání. Na druhou stranu to je jediný dialog tohoto vydání, z kterého jsem si něco vypsala. Zřejmě to vypovídá opět o mém vztahu k danému tématu. Stále ožehavé. Obrana Sókrata (10/10): Není překvapivé, že tohle dílo hodnotím nejvíce kladně. Je to také jedna z mála kvalitní literatury, kterou jsme kdysi měli v seznamu k maturitě (v některých ohledech to je až paradoxní). Sókratova obrana před soudem ve mně velmi rezonovala, je to silný text, avšak předložený s klidem. Na jednu stranu to působí až děsivě, protože má člověk pocit, že se opravdu v životě lidstva nic nemění. A možná to není jen pocit. Kritón (9/10): Textu jsem někdy rozuměla hůře, musela jsem některé části číst víckrát. Na jednu stranu mi dialog přišel poměrně smutný, na tu druhou to dávalo logiku, co se týče přístupu Sókrata a Kritón z tohoto úhlu pohledu vyšel jako hlupák. Bylo to krátké, ale úderné.
Obálka: 9/10 Obecně se mi moc líbí styl obálek tohoto nakladatelství. Jednoduché, elegantní, k obsahu se hodící... A do mé knihovny též.
Ukázka: Nuže pokus se mi o těchto věcech dokázat něco jasného, že nade vší pochybnost všichni bozi pokládají toto jednání za správné; a jestliže mi to náležitě dokážeš, nikdy tě nepřestanu velebit pro tvou moudrost.
Euth. Ale snad to není malá práce, Sókrate, ačkoli bych ti to dovedl velmi jasně dokázat.
Sókr. Rozumím; zdám se ti méně chápavým než jsou tvoji soudci, protože oněm patrně dokážeš, že to je nespravedlivé a že všem bohům jsou takové činy protivné.
Euth. Zcela jasně, Sókrate, jen když budou mou řeč poslouchat.
Sókr. Však budou poslouchat, bude-li se jim zdát, že mluvíš dobře. Ale tohle mě napadlo při tvé řeči a teď o tom u sebe uvažuji: „I kdyby mi nakrásně Euthyfrón ukázal, že všichni bozi pokládají takovouto smrt za nespravedlivou, oč více jsem tím já od Euthyfróna poučen, co je zbožné a hříšné? Neboť tento čin je snad, jak se podobá, bohům protivný. Ale vždyť se právě objevilo, že tím není vymezen pojem zbožného a hříšného; neboť se objevilo, že co je bohům protivné, je také bohům milé.“ Proto tě z projednávání tohoto případu propouštím, Euthyfróne; chceš-li, ať jej všichni bozi pokládají za nespravedlivý a všem ať je protivný.Avšak zdali pak tato nynější oprava našeho výměru - že totiž hříšné je, cokoli nenávidí všichni bozi, a cokoli milují, zbožné; co však jedni milují a druzí nenávidí, buď není ani to ani ono, nebo je obojí - zdali pak chceš, aby toto byl nyní náš výměr o zbožném a hříšném?
Euth. Ano, co tomu překáží, Sókrate?
Sókr. Mně nic, Euthyfróne, ale ty hleď na svůj úkol, zdali mě vycházeje od tohoto předpokladu nejsnáze poučíš o tom, co jsi slíbil.
Euth. Já bych tedy tvrdil, že zbožné je to, cokoli všichni bozi milují, a opak, cokoli všichni bozi nenávidí, hříšné.
Oblíbené úryvky z knihy
Euthyfrón
Sókr. O čem bychom se to tedy neshodli a k jakému rozsouzení bychom nemohli přistoupiti, že bychom byli vespolek nepřáteli a na sebe se hněvali? Snad nemáš odpověď pohotově; nuže uvažuj při mé řeči, zdali to není to, co je spravedlivé a co nespravedlivé, krásné a ošklivé, dobré a zlé. Zdalipak to nebývají tyto věci, pro které se druhdy stáváme vespolek nepřáteli, já i ty i všichni ostatní lidé, protože se o nich neshodneme a nemůžeme přistoupit k dostatečnému jejich rozhodnutí?
Sókr. Nuže neměli bychom snad, Euthyfróne, zkoumat zase tuto větu, zdali je dobrá? Či ji máme nechat a máme jen tak přijímat tvrzení svá vlastní i ostatních, a sotvaže někdo o něčem řekne, že tomu tak jest, připouštět, že tomu je opravdu tak? Či je potřebí zkoumat, jaká je hodnota jeho řeči?
Sókr. Nuže neměli bychom snad, Euthyfróne, zkoumat zase tuto větu, zdali je dobrá? Či ji máme nechat a máme jen tak přijímat tvrzení svá vlastní i ostatních, a sotvaže někdo o něčem řekne, že tomu tak jest, připouštět, že tomu je opravdu tak? Či je potřebí zkoumat, jaká je hodnota jeho řeči?
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Filmy: Sokratova odbrana i smrt, 1971, Jugoslávie
Obrana Sokratova, 1989, Československo
Kriton, 2020, Polsko
Socrate, 1970, Francie/Itálie/Španělsko