Descartesův omyl

Podtitul: Emoce, rozum a lidský mozek
Autor: Antonio R. Damasio
Originální název: Descartes' Error. Emotion, Reason, and the Human Brain
Překlad: Lucie Motlová
Původní rok: 1994
Rok vydání: 2000
Žánr: odborná literatura, psychologie, biologie
Počet stran: 228
Moje hodnocení: 10/10 Po delší době jsem se k této knize vrátila, abych ji mohla konečně dočíst. Tentokrát není důvodem to, že by to byla špatná kniha, ale musela jsem ji vrátit do knihovny a pak byla lehce zapomenuta. Je to skvělá kniha o mozku plná zajímavých věcí. I ty odborné jsou psané čtivým jazykem, vlastně to je asi jediná publikace o mozku, která mě skutečně bavila (alespoň do této doby). Není ani moc dlouhá na to, kolik tam je informací. Čte se dobře i díky tomu, že samotné kapitoly obsahují několik podkapitol. Ale pro úplné laiky to nebude tak lehké čtení.
Obálka: 1/10 Není to žádná hitparáda, co si budeme povídat.
Anotace: Jak působí emoce na tělo a tělo na rozum - Jsou chladnokrevní lidé opravdu ve výhodě? - Jak se herci učí hrát - Proč lidé cítí bolest, teplo a chlad v amputované končetině? - Anosognózie aneb o pacientech, kteří si svou nemoc neuvědomují - Chemie a činnost nervových buněk - Geny stavějí základy rozumu - Co nám o činnosti mozku řeknou pacienti, kteří nemohou mluvit - Phineas Gage, slavný pacient z minulého století, a jeho svědectví o proměně duše - Lež má krátké nohy, tělesný emoční stav ji přes detektor lži nepustí - Co dobrého (a zlého) přinesly operace mozku nemocným a vědcům - Mozek si hraje s „představami“ - Zkuste si vybavit tvář své babičky: Máte vůbec tušení, co se vám při tom v mozku děje? - Proč neumíráme hlady aneb o základní biologické regulaci - Pozor na neupřímný smích, prozradí vás! - Mysl se nastěhovala do těla - Altruismus: pomáhat druhým je zdravé - Neurobiologie lásky - Jak Descartes ovlivnil západní medicínu - Najde věda duši?
Ukázka: Ovlivňování a utváření pořádku

V procesu uvažování se tedy na široké paletě scénářů utvářených podle faktických znalostí projevují tři podpůrné faktory: automatizované somatické stavy se svými ovlivňovacími mechanismy, pracovní paměť a pozornost. Všechny tři se vzájemně ovlivňují a zdá se, že se všechny zaobírají závažným problémem vnesení pořádku do paralelních prostorových projevů, což je problém poprvé zaznamenaný Karlem Lashleym. Vzniká proto, že stavba mozku umožňuje v určitém časovém okamžiku jen omezené množství duševních a pohybových projevů. „Představy“ utvářející naše myšlenky musí být strukturovány do „frází“, které je dále potřeba „větně“ seřadit v čase, podobně jako pohyby, z nichž se skládají vnější reakce, musí být určitým způsobem „frázovány“ a tyto fráze zasazeny do určitého „větného“ pořádku, aby pohyb dosáhl žádaného účinku. Rámcový výběr, z nějž nakonec vzejdou „fráze“ a „věty“ naší mysli a pohybů, probíhá paralelně. A protože jak u myšlenek, tak u pohybů je nutné souběžné zpracování, organizování několika seřazených sekvencí probíhá neustále.
Jestliže předpokládáme, že rozum je založený na automatizovaném výběru nebo na logické dedukci zprostředkované systémem symbolů nebo - nejlépe - na obojím, nevyhneme se problému pořádku. Navrhuji následující řešení: 1) Pokud má být do eventuálních možností nastolen pořádek, je potřeba je seřadit. 2) Mají-li se řadit, musí pro to být nějaká kritéria (ekvivalentním pojmem jsou hodnoty či preference). 3) Kritéria nám posyktují somatické markery. Vyjadřují v daném čase souhrn preferencí, jež jsme nabyli a osvojili si.
Jak se ale somatické markery projevují jako kritéria? Jedna možnost je, že když se somatické markery přiřadí různým kombinacím představ, upravují způsob, jimž s nimi mozek zachází, a tedy projevují vliv. Tento vliv může každé složce přiřazovat různou stimulaci pozornosti, následkem čehož se automaticky přiřazují různé stupně pozornosti různým obsahům a vzniká tak nerovný terén. Vědomé zpracování může potom postupovat složku po složce například podle jejich zapojení do procesu. Aby k tomuto došlo, musí složky zůstat k dispozici po dobu několika stovek až tisíců milisekund v relativně stabilní podobě - a právě to má na starosti pracovní paměť. (Určitou podporu této obecné myšlence poskytuji studie Williama T. Newsona a jeho kolegů o neurofyziologii perceptuálního rozhodování. Změna poměru signálů s určitým obsahem vyvolala při působení na specifickou populaci neuronů „rozhodnutí“ ve prospěch tohoto obsahu, zatímco ostatní možnosti nedostaly vůbec šanci).

Nakladatelství: Mladá fronta
Knižní databáze: CBDB, Goodreads