Sama čepel
Originální název: The Blade Itself
Překlad: Dana Krejčová
Původní rok: 2006
Rok vydání: 2008
Série: První zákon (1. díl)
Žánr: fantasy, dobrodružné
Počet stran: 428 (skončila jsem na 291)
Moje hodnocení: 0/10 Četlo se to dobře, ale bohužel mě děj nezaujal. Ne že by ho tam bylo mnoho. Všechno plynulo tak pomalu a i jako první díl série mi to přišlo slabé, nic mě nenutilo chtít vědět, co se stane, jestli se vůbec něco stane... Postavy mě nechaly chladnou, snad jen Logen mi byl z principu sympatický. Odložila jsem to za polovinou a dala si nějaký čas, a to jen díky tomu, že to je dobře napsané. Potom, co jsem se k tomu vrátila, se na mém názoru nic nezměnilo, a tak odkládám úplně. I vzhledem k tomu, že bych po dalším díle určitě nesáhla.
Obálka: 5/10
Anotace: Sotva skončily války za sjednocení země, chystá se další, mnohem horší. Její bezprostřední hrozba svede dohromady tři nejnepravděpodobnější muže: Logena Devítiprsťáka, neblaze proslulého barbara, kterého opustilo štěstí a je na nejlepší cestě stát se mrtvým barbarem, po němž by na světě zůstaly jen špatné písně a mrtví přátelé, Jezala dan Luthar, šlechtice, vojenského důstojníka a vzor samolibosti, který tráví život v radovánkách, hře v karty a sní o slávě v šermířské aréně, a inkvizitora Gloktu, zatrpklého mrzáka bez přátel a s jen velmi málo živými nepřáteli.
Žádný z nich není tím, co si člověk obvykle představí pod pojmem hrdina, a kdyby záleželo jen na nich, rozhodně by neriskovali život pro něco tak abstraktního, jeko je vlast. Jenže osud (s pomocí prvního z mágů Bayaze) rozhodl jinak. Na povrch vyplouvají vražedná spiknutí, je nutné splatiti staré účty a hranice mezi hrdinou a zloduchem je dost ostrá, abyste se o ni mohli pořezat.
Sama čepel je noir fantasy ostrá jako čepel.
Ukázka: Ferro se začínala nudit. Ať si přijdou, i s tím požíračem. Ona v kleci nezemře. Kdyby jí nic jiného nezbývalo, podřízla by si krk. Obrátila se k němu zády, popadla lopatu a zuřivě se pustila do kopání posledního hrobu. Brzy byl dost hluboký.
Hluboký pro toho šmejda, který v něm bude hnít.
Otočila se. Julwei klečel u umírajícího vojáka a dával mu vodu ze svého měchu.
„Zatraceně!“ zařvala a zamířila k nim s lopatou v ruce.
Když se přiblížila, stařík vstal. „Smilování...“ zachraptěl voják a natáhl ruku.
„Já ti dám smilování!“ Hrana lopaty se mu zahryzla hluboko do lebky. Tělo sebou zacukalo a znehybnělo. Vítězoslavně se obrátila ke starci. Ten si ji smurně prohlížel. V očích měl cosi, možná lítost.
„Co chceš, Ferro Maldžinn?“
„Cože?“
„Proč jsi to udělala?“ Ukázal na mrtvého. „Co chceš?“
„Pomstu,“ procedila mezi zuby.
„Na všech? Na celém Gurchulu? Na všech mužích, ženách a dětech?“
„Na všech!“
Stařec se podíval po mrtvolách. „V tom případě musíš být se svým dnešním dílem velice spokojená.“
Přinutila se k úsměvu. „Ano.“ Ale nebyla. Ani si už nedokázala vzpomenout, jaký je to pocit. Její úsměv působil divně, jaksi pokřiveně.
„A pomsta je to jediné, na co dnem i nocí myslíš? Tvé jediné přání?“
„Ano.“
„Ubližovat jim? Zabíjet je? Zničit je?“
„Ano!“
„A pro sebe nechceš nic?“
Zarazila se. „Cože?“
„Pro sebe. Co ty chceš?“
Podezíravě se na něho podívala, ale žádná odpověď ji nenapadala. Julwei smutně potřásl hlavou. „Mám takový dojem, Ferro Maldžinn, že jsi pořád jenom otrokyně. A vždycky budeš.“ Se zkříženýma nohama se posadil na skálu.
Chvíli na něho zmateně civěla. Pak na povrch vybublal hněv, horký a uklidňující. „Jestli jsi mi přišel pomoct, tak mi pomoz je pohřbít!“ Ukázala na tři zkrvavené mrtvoly, položené vedle hrobů.
„Ale ne. To je tvoje práce.“
S kletbou se otočila a popošla k bývalým společníkům. Uchopila Šebeda v podpaždí a přitáhla ho k prvnímu hrobu. Jeho nohy vyrývaly v prachu rýhy.
Nakladatelství: Polaris
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
Radši bych ušel sto mil takový jako kdysi, než se belhal do koupelny v tomhle stavu. Ale to je smůla, co? Nemůžete se vrátit. Nikdy.
„Celý život jsem se snažil všechno vědět. Co je za těmi horami? Co si myslí nepřítel? Jaké zbraně proti mně použije? Kterým přátelům můžu důvěřovat?“ Pokrčil rameny. „Znalosti možná jsou kořenem moci, ale s každou novou věcí, kterou jsem zjistil, jsem na tom byl hůř.“
„Byl to dobrý chlap. Lepší než já.“
„Historie je posetá mrtvolami dobrých chlapů.“